Společenství čistých srdcí

Když je lidská síla bezmocná

Kategorie: Články

Skutečný příběh o vyslyšení na přímluvu Panny Marie z pera Aloise Bendy.

V malé vesničce Vítkovice, obklopené vinohrady a lesy Drahanské vysočiny, žila donedávna rodina Levíčkových. Měli hospodu a obchod, stačilo to k živobytí. Měli dva syny, Josefa a Františka. Nejmladší byla dcera Zdenička. U komunistů moc oblíbení nebyli, proto se nejstarší z jejich synů dostal jako pétépák do uranových dolů v Příbrami. Během vojny si tam namluvil katolicky smýšlející dívku, a s ní se po vojně oženil a zůstal v Příbrami pracovat.
Po čase se jim narodil chlapec a ten chodíval ministrovat na Svatou Horu. Když mu bylo patnáct let, tak jim smrtelně onemocněl. Lékaři pro něj udělali, co mohli, a pak jen krčili rameny, že oni již nemohou pro něho nic udělat a pan primář prohlásil, že od této chvíle záleží jen "na Tom nahoře". Jednoho dne jeho ošetřující lékař z nemocnice telefonoval Levíčkovým, jestli chtějí ještě syna vidět živého, ať se s ním dojdou rozloučit, protože jeho život je možno počítat na hodiny a nebo spíše na minuty.
Když za ním Levíčkovi došli, nalezli jej již v agónii a nikoho z nich nepoznával. Sestry daly kolem něho zástěny, protože počítaly s blízkým úmrtím. Otec Levíček šel domů zalit slzami, že ani neviděl na cestu, a doma se z toho sesypal. Jeho manželka však se nevzdala a šla z nemocnice na Svatou Horu, kde se se svým bolem svěřila P. Břicháčkovi. Ten paní Levíčkové připomenul: "Když lidská síla je bezmocná, tak Tvá kyne ruka pomocná." Pozval ji do svatohorské baziliky a oba klekli před oltář a prosili Matičku Boží Svatohorskou o pomoc.







Jistě si Matička Svatohorská vzpomněla na malého Jožku Levíčka, jak tam ministruje, a prosila za něj svého Syna. Celou tíhu tohoto břemene složili na její mateřská bedra. Její mateřské srdce je naplněno jak láskou k nám, tak i k těm, kteří ji proklínají a jiné oslovení pro ni neznají než nadávky.
Zazpívali spolu píseň k Panně Marii: K nebesům dnes zaleť písní. Když zpívali pasáž "Ještě nikdy neslýcháno, že kdo od ní opuštěn, pros, i tobě bude dáno, budeš jistě potěšen", tak oběma řinuly se slzy z očí. Po písni, klečíce u oltáře, pomodlili se všechny tři růžence, aby ta kytice růží, kterou chtěli věnovat Panně Marii Svatohorské, byla úplná, a adorovali až do půlnoci. Potom ještě paní Levíčkovou pan farář potěšil slovy, že naděje umírá poslední, a rozešli se.
Po návratu domů nebylo ani pomyšlení na nějaký spánek a zbytek noci prožili manželé očekávajíce zprávu, že právě jejich Jožka dokonal. Čekali na pátou hodinu, kdy se měli telefonicky ptát, jak to s ním vypadá, ale dříve než tam zavolali, tak se ozvala nemocnice a ošetřující lékař jim sdělil, že krize u jejich syna přešla a že procitl z agónie, ve které byl několik dní, a že si přeje vidět svoje rodiče.







Oba dva se hned dali do běhu, aby zjistili, jestli je to pravda, že jim syn vstal z mrtvých. A byla. Jožka se mamince svěřil, že má hlad, a to již bylo vyhráno. Za několik týdnů se zotavil z nemoci a znovu přicházel každou neděli na Svatou Horu poděkovat Panně Marii za uzdravení a ministrovat při hrubé mši svaté.
Jožka Levíček starší trávívá několik týdnů u maminky ve Vítkovicích. Jednou mi představil svého syna Jožku, kterého Panna Maria uzdravila. V neděli šel totiž se svým tatínkem na mši svatou do Královopolských Vážan a po ní byl Josef Levíček středem pozornosti, protože všichni o jeho zmrtvýchvstání věděli. Když jsem jej uviděl, tak se mé srdce naplnilo radostí nad jeho uzdravením. Přede mnou stálo dvoumetrové chlapisko, kypící zdravím. Ani se mně nechtělo věřit, že je to ten Jožka, co byl v agonii a lékaři mu dávali několik hodin života.
Když se rodiče ptali jeho ošetřujícího lékaře, kdy nastal zvrat, tak jim řekl, že před půlnocí, a to byl právě čas, kdy Jožkova maminka s panem farářem prosili o jeho život Matičku Boží Svatohorskou.
I když na nějaké ty povídačky nebo současné zázraky nevěřím, tak jsem měl před sebou důkaz vyslyšené prosby k Panně Marii. Vždyť i pan primář řekl mamince umírajícího Jožky, že tady je možný již jen zásah vyšší moci, aby opět žil.

---

Sdílet

Autor: Míša Klímová | Vydáno dne 16. 11. 2010 | 5140 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | | Zdroj: Karmelitánský kalendář 2001

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře