Společenství čistých srdcí

Bl. Imelda Lambertini

Kategorie: Pro inspiraci

Když jsem poprvé navštívila komunitu mnišek dominikánek, řeholní jména některých z nich mi přišla tak zvláštní, nezvyklá. Později, když jsem k nim častěji přicházela na modlitby, jak šel liturgický rok, jsem se postupně dovídala, že nosí jména svatých a blahoslavených dominikánského, nebo, chcete-li, kazatelského řádu. Pročítala jsem si jejich životopisy a v mnohých nacházela ispiraci. Zde jedna "hvězdička" kazatelského řádu - jak to musí být krásné, umřít láskou!

Roku 1322 se narodila zbožným knížecím manželům Lambertini z Boloně dcerka jménem Imelda. Nikdo ještě netušil, že Bůh a Pán měl již tehdy život této malé duše zcela ve svém zajetí.
Matka již záhy vyprávěla svému dítěti o Jezulátku a o Matce Boží. Pro Imeldu nebylo nic krásnějšího než naslouchat vyprávění o svaté Rodině a zvlášť pak o malém Ježíškovi.
Jednou matka ukázala dcerušce, kde Ježíšek bydlí. Tam před svatostánkem děvče široko rozpřáhlo paže, jako by chtělo Pánu připravit srdečné uvítání. Zrodila se v ní velká touha po Spasiteli. Víc a více v ní zrálo vnitřní přání setkat se s Ním ve Svátosti oltářní.
V tehdejší době nebylo možno přijímat před čtrnáctým rokem. To Imeldu velice bolelo. Každé ráno se ptala matky: "Jsem už dost velká, aby ke mně mohl přijít Ježíšek?"
Jednoho dne maličkou navštívila řeholní sestra dominikánka, její příbuzná. Jak obdivovala tuto ženu a jak to bylo krásné, že její teta je sestřičkou a může bydlet blizoučko milého Spasitele! Od té doby Imelda prosila Ježíška, aby jí co nejrychleji umožnil vstoupit do řádu. A skutečně, od devíti let nosila řeholní roucho a věrně vykonávala všechny práce v klášteře. Ale pořád v sobě tu touhu po sv. přijímání chovala a ujišťovala Spasitele svou láskou.
Často hořce plakala, když všechny ostatní řeholnice směly přijímat při mši svaté milého Spasitele, jen ona ne. Avšak nikdo jí nemohl pomoci, ani kněz.
Nikdo? A přece Někdo! A byl to sám Pán.
V předvečer Nanebevstoupení Páně 13. 5. 1333 klečela Imelda smutná v kostele a musela znovu přihlížet, jak všichni šli k oltářní mřížce a odnášeli si od ní ve svém srdci milého Spasitele. Když po mši sv. zpozorovala, že je sama v kostele, poklekla před oltářem, zase rozpřáhla ruce vstříc Kristu a darovala mu všechnu svou lásku.
Bylo jí jedenáct. Což měla ještě tři roky čekat na Ježíška? Do té doby si přála raději zemřít, aby mohla být konečně jedno s Ním. A tu se najednou ze svatostánku v oslňující záplavě světla vznesla Hostie a zavěsila se nad její hlavou. Dítě se už nedivilo, protože vědělo, že Kristus může všechno a že její modlitba bude jednou vyslyšena. Modlila se ještě vroucněji a nakonec prosila milého Spasitele, aby mohla být zcela s Ním.







Sestra, která v kostele uklízela, se ulekla, když spatřila to světlo, a nemohla pochopit, co zvláštního se tam stalo. Zavolala matku představenou. Ta ještě s několika sestrami pospíchala do kostela. Poklekly a klaněly se posvátnému Chlebu. Matka představená tušila, co se mohlo stát, a zavolala duchovního. Imelda neslyšela nic, jen toužebně hleděla na Ježíše.
Kněz této zprávě o zázraku nechtěl věřit, ale brzy se o této velké nádheře přesvědčil. Rychle si oblékl bílé roucho, vzal paténu, na níž při proměňování leží sv. Hostie a podržel ji před Imeldou. Ježíš v podobě bílého chleba sestoupil na zlatý talíř a kněz chléb se zvláštní uctivostí položil dítěti na jazyk. Tak se stalo její nejvnitřnější přání skutečností: Pán vstoupil do svého svatostánku, do jejího srdce.
Imelda se dál věnovala v kostele svému Spasiteli, zatímco ostatní řeholnice šly za svou prací.
Po třech hodinách nalezli Imeldu stejně zahloubanou před svatostánkem jako dříve. Ruce měla zkřížené na prsou a hlavu skloněnou dopředu. Jedna ze sester ji chtěla zavolat k jídlu. Dotkla se jejího ramene, avšak Imelda nic necítila. "Imeldo, Imeldo!" volala sestra, ale děvče už nic na tomto světě neslyšelo. Bylo mrtvé. To nadměrně veliké štěstí způsobilo, že se vrátila k Bohu, našemu Otci.
Imelda byla prohlášena za blahoslavenou. Její ostatky jsou uchovány u sv. Sigismunda v Boloni. Její svátek se slaví 13. května. Je patronkou prvokomunikantů.

---

Sdílet

Autor: Míša Klímová | Vydáno dne 09. 11. 2010 | 8138 přečtení
Počet komentářů: 1 | Přidat komentář | | Zdroj: http://www.eucharistie.cz/czech/texty/zazrak2.html#imelda

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře