Mít důvěru a být důvěryhodný
Kategorie: Zajímavé
Na faře ve Vranově nad Dyjí se od 8. do 10. 10. 2010 konalo již 9. setkání SČS. Nabízím několik vybraných myšlenek z promluvy o důvěře, kterou měl otec Marek k účastníkům tohoto setkání v sobotu večer.
1) MÍT DŮVĚRU
Ježíši, důvěřuji Ti! Tomu, kdo se k této větě přidá celým svým srdcem, může tento postoj otevřít cestu, aby úplně správně uchopil svůj život. "Důvěřuji Božímu Synu, Ježíši Kristu!"
Důvěra je klíčovým pojmem ve vztazích. Jestliže si manželé důvěřují, tak je to manželství, které může fungovat. Jestliže důvěřuje člověk knězi, svému zpovědníkovi, tak se nebojí přijít za ním s čímkoli, protože věří, že ten kněz si jeho důvěru zaslouží.
Důvěře v Pána Boha se člověk učí celý život. My obecně Pánu Bohu nedůvěřujeme.
Např. člověk přepíná svoje síly. Kdyby důvěřoval Pánu Bohu, udělá, co je v jeho silách a ostatní nechá na Něm. Nebo se stane v jeho životě něco velice bolestného - je potom na Pána Boha nazlobený: "Jak toto může Pán Bůh dopustit?" Ale On to ví přece lépe než my!
Pokud Bohu důvěřujeme, tak se události ubírají úplně jinak. Někdy děláme všechno možné a modlitbu necháme až na konec. "Už mi nic jiného nezbývá, tak buď vůle Tvá, Bože!" My máme ale začínat obráceně: "Pane Bože, já Ti důvěřuji, proto se teď budu modlit a udělám to, co je v mých možnostech." Někdy je projevem nedůvěry naše chamtivost. Kdybychom věřili Pánu Bohu, uvědomíme si, že se nemusíme zabezpečovat tak, že spoléháme jenom na sebe. Ano, máme se zajistit, ale přiměřeně, a ostatní máme rozdat.
Naše nedůvěra nám zasahuje do čehokoli, co děláme. Pochybujeme např. když jdeme od svaté zpovědi, zda máme opravdu hříchy odpuštěné. Kdybychom důvěřovali, tak se takovým myšlenkám, které třeba přijdou, vůbec nevěnujeme. Když nedůvěřujeme, začneme pochybovat.
Kdybychom důvěřovali Pánu Bohu, tak pochopíme, že v našem životě není vůbec místo pro strach, protože jsme v Jeho rukou, tak čeho se bát? "Těm kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému."
Kdybychom víc důvěřovali, tak se také nebudeme bát udělat rozhodnutí.
Důvěřovat Pánu Bohu znamená, že přijmu jakoukoli situaci tak, jak přichází a nevidím za ní důvod k tomu, že se začnu vztekat nebo budu labilní,… ale naopak za těmi skutečnostmi
poznávám Boží šance.
Platí jednoduché heslo: „Věz, že zdroje iritace jsou jen skryté Boží šance.“ Tzn.: Pamatuj si, že to, co by tě mohlo rozčílit, je ve skutečnosti Boží přihrávka, abys mohl získat body.
Když budeme důvěřovat, tak budeme v takové pozici, jako byl svatý Petr – věděl, že bude ráno popraven a on tak důvěřoval Pánu Bohu, že spal.
Kdo důvěřuje Pánu Bohu, ten jde pozvolna životem a vidí spoustu Božích pokynů, které nás správně vedou.
Důvěřovat Bohu znamená naplnit život obrovským pokojem. Jsem v rukou Božích, co se může stát!
V srdci člověka je ale spíše jiné ovzduší: napětí, zmatek, strach, stres, …ale to je úplně proti křesťanskému duchu.
Kdo důvěřuje, Pánu Bohu, ten má život velice usnadněný.
"Pán Bůh ví lépe, co na mě může dopustit nebo co mě tím chce říci – já mu důvěřuji, protože i když nestihnu to, co jsem třeba chtěl, tak určitě v Jeho plánu to má svoje místo." Tento postoj pak vede k tomu, že se v manželství takový člověk nebojí přijmout další dítě, jednat s druhým tak, že často nese to, co je u druhého nějaké mínus,... Věří Pánu Bohu, že mu dá to, co je potřeba k tomu, aby to správně unesl.
Ti, kdo usilují o čisté srdce, měli by tam mít zejména důvěru v Pána Boha. To je ta spojitost s tím, kdo je nejčistější, to je ta spojitost, která to srdce proměňuje.
Jak získat důvěru?
Je možné se do jisté míry odblokovat vůlí a začít Pánu Bohu víc věřit a také je potřeba si to vymodlit.
2) BÝT DŮVĚRYHODNÝ
Člen SČS musí být také důvěryhodný. Není-li důvěryhodný, nemůže být jeho svědectví pravdivé a použitelné. Pán Ježíš nejtvrději mluvil na adresu pokrytců.
Naše důvěryhodnost vyplývá z toho, že se snažíme, aby to k čemu se vstupem do SČS hlásíme, bylo v našem životě obsaženo. Někteří mladí berou různé věci na lehkou váhu a je to škoda. Jestliže je člen SČS důvěryhodný, tak aniž by cokoli říkal, druzí automaticky poznávají, že tato hodnota má cenu i pro ně. Je to taková výzva: Být důvěryhodný!
V Jeníkově uctíváme Pannu Marii, Matku Důvěry. Ona důvěřovala Bohu i když všechno bylo proti. Stála pod křížem, na kterém umíral její a Boží Syn, naprosto bezmocná a ona nepropadla histerii, nepropadla zoufalství, nevyčítala ani se nemstila.
Důvěřovala, že Bůh ví, co dělá. Je nám proto vzorem, jak řešit každou naši situaci.
Být s Kristem i když mlčí nebo s námi jedná jinak než my bychom chtěli a najednou se situace a skutečnosti posouvají kupředu.
Vědomí, že
Kristus je se mnou, je pak tak silné, že v síle tohoto vědomí jedná skrze něho Kristus.
Dnes důvěra mnohde schází a to je škoda. Vyprošujme si důvěru k Pánu Bohu a to, abychom byli důvěryhodní.
Sdílet
Autor: Bohumila Hubáčková |
Vydáno dne 06. 11. 2010 | 5969 přečtení
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |