Sonáta
Kategorie: Zajímavé
Zavolal k sobě zástup s učedníky a řekl jim: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne." (Mk 8,34)
Koncertní sál byl zaplněn do posledního místa. V lóžích a na předních sedadlech krásné paní v dlouhých róbách a kožišinových přehozech, elegantní pánové v černém, na galeriích studenti v těsném sáčku a prodavačky v letních šatičkách. Všichni nedočkaví a rozechvělí. Není divu. Vždyť sólistou dnešního koncertu je vynikající houslista světového jména a na programu nejkrásnější díla hudebních klasiků. Světla lustrů slavnostně září a vzduch se chvěje jemnou vůní parfémů.
Za pódiem, v šatně pro sólisty, byl mistr docela sám. V posledních chvílích před koncertem si přál být zcela sám. Soustřeďoval se na vystoupení. Ladil housle, přehrával si některé obtížnější pasáže. Na malém stolku leželo pouzdro, vyložené tmavěfialovým saténem, a v jeho postranní přihrádce bylo několik strun. Cestovaly stále s vzácnými houslemi, naslouchaly koncertům i tvrdým zkouškám, obdivovaly svého Mistra a milovaly ho. Nejvíce ho milovala struna G. Byla s ním nejdéle; už se v těsné přihrádce vystřídalo několik strun E, A i D, ale struna G stále ležela na svém místě, naslouchala Mistrovým koncertům a chvěla se blahem při neutuchajícím závěrečném potlesku. I teď, v šatně, před vystoupením, pozorně naslouchala odvážným kadencím, rychlému staccatu, jemným triolám. Náhle ostrý zvuk nečekaně přetrhl Mistrovo cvičení. Byl to teskný zvuk prasklé struny.
Mistr otevřel houslové pouzdro a vzal do ruky několik malých průsvitných sáčků, ve kterých schouleny, stočeny odpočívaly a čekaly jeho struny. Vybral si G. Vybalil ji z celofánového sáčku, rozvinul a jemně ji přejel dvěma prsty. Struna poprvé v životě pocítila Mistrův dotek. Zalila ji vlna štěstí a blaženosti.
Mistr položil strunu na housle a upevnil ji na obou koncích. Otočil kolíčkem. Něco jemně zapraskalo. Struna vzdychla. Mistr dál otáčel kolíčkem houslí, struna se napínala. V celé své délce, v každém milimetru cítila nesnesitelnou bolest napínání. Zasténala:
"Proč mě tak trápíš, milovaný?"
"Musím tě přece napnout na svoje housle, struno G," odpověděl Mistr.
"Působíš mi bolest. Každý milimetr natažení nepředstavitelně bolí. Ubližuješ mi a já tě tolik miluji," naříkala struna.
"Rozuměj mi, má drahá Gé," vysvětloval mistr, "za několik okamžiků začíná koncert. Na mých houslích chybí struna."
"Byla jsem stále s tebou, těšila se z tvých úspěchů, naslouchala tvé nádherné hudbě," vyčítala struna, "bylo mi tak dobře v saténové přihrádce, v jemném obalu. Proč jsi mne odtud vzal?"
"Má pošetilá struno Gé, bez tebe bych nemohl zahrát dnešní koncert. Nebylo by kouzelné hudby, o které mluvíš, ani závěrečného potlesku, který bude patřit vynikajícímu dílu velkého tvůrce. Bez tebe, struno Gé, by nikdo tuto hudbu dnes neuslyšel. Nejsi nahraditelná žádnou z ostatních strun."
Mistr ještě jednou jemně přitáhl kolíček, dotkl se struny a naslouchal. Pak ji pohladil dlouhým lehounkým dotykem po celé délce hmatníku:
"Já tě přece potřebuji, Gé!"
V šatně zablikalo světlo. Mistr ještě rychle přejel smyčcem po houslích a struna Gé zazpívala své první temné, hluboké, osamocené tóny.
Světlo zablikalo podruhé, Mistr vzal housle a vyšel na pódium. Hrál proslulou sonátu. Struna cítila jeho tvrdé doteky, kterými ji nemilosrdně tiskl ke hmatníku, nárazy pizzicata jí drásaly tělo a temné legato v ní rozechvívalo i nejjemnější součást vlákna. Z bolesti, z trýzně a muk se rodila hudba.
Jemný průsvitný sáček a saténové pouzdro s jejich pohodou, klidem a závětřím nenávratně zmizely.
Struna G už nenaslouchala zpovzdálí Mistrově hudbě.
Struna G se od této chvíle směla na Mistrově práci podílet. A byla i v bolesti šťastná, neboť byla užitečná.
Sdílet
Autor: Míša Klímová |
Vydáno dne 11. 10. 2010 | 4363 přečtení
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
| Zdroj: Cyrilometodějský kalendář 1985