Beruška
Kategorie: Duchovní život
Příběh o otázkách.
Anselm se rozhodl poprosit otce Eliáše o vysvětlení jistých věcí, které nejenže nedokázal rozluštit, ale i každé možné řešení se mu zdálo problematické a jaksi nepřiměřené. Velmi brzo se mu naskytla vhodná příležitost k dotazu.
Bylo to večer. Anselm a otec Eliáš šli pěšinou, která se vinula bukovým podrostem. Zastavili se na místě, z něhož se otevíral pohled na jezero, táhnoucí se do dáli a vroubené pahorky. Na jednom z nich se tyčily zříceniny středověkého hradu. Uchváceni krásou přírody usedli do trávy a Anselm poznal, že tohle je ten pravý okamžik pro dávno zamýšlený rozhovor.
"Jak je to možné, otče," začal, "že Bůh, který stvořil tolik krásy, dopouští existenci zla ve světě?"
Otec Eliáš, který právě pozoroval, jak se po stéblech trávy bezstarostně prochází beruška - hned šplhala nahoru, potom zas hlavou dolů, aby se vzápětí znovu vydala na procházku do výše - odpověděl, aniž odtrhl pohled od broučka: "Milý Anselme, nedávej mi přece, prosím tě, žádné otázky, na které ti nedokážu odpovědět, Bylo by od tebe hezké, kdybys měl na mě stejný ohled, jako mám já na našeho Pána: Taky mu nedávám žádné takové otázky."
Teprve teď se podíval na Anselma a pokračoval: "Z určitého hlediska, které by bylo dokonce možné označit za oportunistické, dávám přednost tomu, abych Stvořitele nevhodnými otázkami neprovokoval. Kdyby chtěl Bůh na podobné otázky odpovědět, musel by mi odhalit jedno ze svých tajemství - právě existenci zla ve světě, ale já se nepovažuji za hodna tak velké důvěry. To, že jsem si vědom vlastní nehodnosti, mě chrání před tím, abych se opovážlivě pokoušel poodhrnovat oponu, za níž skrývá Bůh své myšlenky a záměry. Člověk musí být velice moudrý, aby věděl, co má vědět, ale musí být ještě moudřejší, aby věděl, co vědět nemá - čímž nechci říci, že já jsem opravdu moudrý člověk."
Po těchto slovech se obrátil zas ke stéblům trávy - ale beruška už byla pryč. A kněz se skoro zlobil na Anselma, že svou otázkou odvrátil jeho pozornost od drobného broučka, který se bezstarostně procházel po tenoučké travičce, aniž komu kladl nejasné otázky anebo od koho vyžadoval moudré odpovědi.
Sdílet
Autor: Míša Klímová |
Vydáno dne 01. 10. 2010 | 4468 přečtení
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
| Zdroj: Cyrilometodějský kalendář 1985