Radost
Kategorie: Pro inspiraci
Což nevíš, že je to tak odjakživa, od chvíle , co byl člověk postaven na zemi, že plesání svévolníků trvá krátce a radost rouhačů jen okamžik? (Job 20,4-5)
Člověk je narozen k radosti a touží po ní. Proto se většinou chápe každé příležitosti, při které se "radost" nabízí. Mnoho lidí se domnívá, že nejvhodnější příležitostí k radovánkám je doba hlučných karnevalů se svou nevázanou rozpustilostí, s příslušně podnětnou hudbou a notnými dávkami alkoholu. Kdo by chtěl stát stranou? Hlad po životě je přece tak velký!
Avšak jedno je jisté: V tomto shonu nelze najít pravou, nezkalenou radost.
Dokonce i nevěrecký filozof Nietzche řekl: "Matkou výstřednosti není radost, nýbrž chybění radosti." Ano, radovánky tohoto druhu jsou výrazem prázdného nitra a natrvalo nemohou způsobit nic jiného než obtížené svědomí.
Anebo už jsme se od Boha vzdálili tak daleko, že se už ani necítíme provinilými? - Nebyl by potom nejvyšší čas zamyslet se, odkud asi přichází vnitřní prázdnota "den poté"?
Pravou, trvalou radost nenajdeme v rozpustilosti nebo ve výstřednostech. Naše srdce touží po něčem lepším.
Ale po čem se pozná pravá radost? A jak ji můžeme nalézt?
Když nás naše svědomí už nemusí obžalovávat (i kdyby jeho hlas byl už jen velmi tichý), pak je odstraněna překážka pro radost. A když odpovídáme svému určení jako Boží stvoření a nalezli jsme v tom smysl a náplň svého života - to je radost.
Sdílet
Autor: Míša Klímová |
Vydáno dne 26. 08. 2010 | 4993 přečtení
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
| Zdroj: Dobrá setba 2007