Vlaštovka
Kategorie: Zajímavé
Tento užitečný ptáček nám může být příkladem, jak jsou různé postoje Boha a člověka a jaký smysl pro humor Pán Bůh někdy má.
Vlaštovka je sympatický pták, ale když vlétne do kostela, nevidíme ji rádi. Zanechává totiž po sobě nepěkné stopy a když se ji nepodaří vyhnat, za pár dní zahyne hladem. Vzal jsem tedy dlouhý smeták a honil ji. Bylo to marné, vrážela do oken, ale otevřené dveře nenašla. Podařilo se mi ji chytit až třetí den, když už byla zesláblá. Zmítala sebou, musel jsem ji pevně držet v dlaních, aby se mi nevysmekla dřív, než ji vynesu ze dveří a pustím na svobodu.
Kdyby dovedla mluvit, vyprávěla by tento příběh jistě docela jinak. Líčila by, jak se dostala do pasti, ze které nebylo úniku, jak ji trápil hlad a především hrozná nestvůra, která po ní sahala dlouhým chapadlem, jak se zesláblá ocitla v jejích spárech, ze kterých se jí v poslední chvíli podařilo uniknout.
Vlaštovka samozřejmě nemůže chápat, že hrůza, kterou prožila, byla jedinou cestou k její záchraně. Ale člověk, ten by měl vidět víc, než jen povrch věcí a událostí. Nevolí Bůh k naší záchraně někdy cestu, kterou my chápeme jako neštěstí? Nemusíme přitom myslet hned na smrtelnou hrůzu.
Z životopisů svatých známe příhody, vlastně zcela obyčejné „trapasy“, které se staly tím posledním impulsem k nastoupení nové cesty v jejich životě. Tak např. začínající advokát Alfons z Liguori vlastní nepozorností prohraje klientovi mnoho peněz. Nastrojený švihák Petr Gonzales se předvádí divákům a kůň ho shodí do bláta… Nenašli bychom i my ve svém životě něco podobného? Člověk by se kolikrát nejraději neviděl, myslí, že je všemu konec, a zatím možná něco velkého právě začíná.
Sdílet
Autor: Míša Klímová |
Vydáno dne 13. 06. 2010 | 5265 přečtení
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
| Zdroj: Cyrilometodějský kalendář 1978