Společenství čistých srdcí

Bůh přebývá v čistém a pokorném srdci

Kategorie: Duchovní život

Z deníčku sestry Faustiny na téma stále aktuální.

„Tento advent budu prožívat podle pokynů Panny Marie, v tichosti a pokoře… Toužebně očekávám příchod Pána. Moje tužby jsou velké.“ (Deníček 792 – 793) Takto popisuje sestra Faustina svou přípravu na svátek Božího narození. Příchod Ježíše na svět v podobě malého dítěte není jen historickou událostí. Pán Ježíš nám tím chce mnoho říci.
Světice vzpomíná: „Viděla jsem malého Ježíška. Jeho velebnost mnou pronikala a řekla jsem: ,Ježíši, ty jsi tak maličký, ale já vím, že jsi můj Stvořitel a Pán.´ Ježíš mi odpověděl: ,Jsem a proto přebývám s tebou jako dítě, abych tě naučil pokoře a jednoduchosti.´“ (Deníček 184)
Současný svět často chápe pokoru nesprávně jako něco ponižujícího a pokořujícího, jako souhlas se vším, co se nám vnucuje. Avšak Pán Bůh ve svém slově říká, že je to přesně naopak: člověka neponižuje pokora, ale pýcha (srov. Přísl. 29,23). Totéž říká sestra Faustina: „Ve skutečné pokoře není ponižování se.“ (Deníček 1502). Pokorný člověk je člověkem odvážným. Když je třeba, pevně brání hodnoty, které vyznává. Příkladem takového postoje je sám Pán Ježíš, který byl „tichý a pokorný srdcem“ (Mt 11,29), ale zároveň dokázal ostře mluvit k farizejům, když viděl jejich přetvářku, nebo zpřevracet překupníkům stoly, když znesvěcovali Boží dům.







Pokora musí jít ruku v ruce s vědomím vlastní hodnoty, protože jen opravdu pokorný člověk dokáže vnímat svou nesmírnou důstojnost osoby, stvořené k Božímu obrazu. „Opravdová velikost duše je v milování Boha a v pokoře“ (Deníček 427). „… těším se z důstojnosti Ježíšovy nevěsty“ (Deníček 1502).
Pán Bůh chce, abychom s pokorou a důvěrou přicházeli k Němu jako dítě k milovanému otci, abychom Ho brali jako někoho nejbližšího. Ježíš se kdysi sestry Faustiny zeptal: „Dítě moje, jak ti jdou exercicie?“ Odpověděla jsem: „Ježíši, vždyť Ty víš, jak mi jdou.“ „Ano, vím, ale chci to slyšet z tvých úst a z tvého srdce.“ (Deníček 295) „Já tě chci vždy vidět jako malé dítě.“ (Deníček 290)
Ježíš touží, abychom s Ním upřímně hovořili o všem, co se ukrývá v našem srdci. Často se zamýšlíme nad tím, jak se dobře modlit. Nejkrásnější a Ježíšovi nejbližší modlitba je ta, která plyne z hloubky našeho srdce a která není výsledkem touhy zaimponovat Bohu množstvím nebo krásou vyslovených slov. Může to být modlitba tradiční nebo spontánní, někdy radostná, jindy plná bolesti, dokonce i slz pro nějaké utrpení nebo další pád.







Před Bohem se nemusíme bát přiznat svou bídu a hříšnost. Můžeme si v plné pravdě o sobě kleknout ve zpovědnici a pokorně vyznat Ježíši vše, co ničí nás a náš vztah s Ním. Přiznání viny si vyžaduje pokoru, protože je to jako zazáření paprsku světla na náš život, když „pýcha udržuje duši v temnotě“ (Deníček 113). Pán Ježíš říká každému a každé z nás: „Vždy, když přicházíš ke mně a prosíš mě o odpuštění…Tvá nedokonalost se přede mnou ztrácí a vidím jen tvou lásku a pokoru.“ (Deníček 1293). Odpovězme Mu slovy žalmu: „Obětí Bohu milou je duch zkroušený; Bože, Ty nepohrdáš srdcem zkroušeným a poníženým“ (Ž 51,19)
Pán Ježíš ujišťuje, že pokora je nutnou podmínkou úzkého vztahu s Ním, protože jen „…v čistém a pokorném srdci přebývá Bůh…“ (Deníček 573). Sestře Faustině povídal: „Tvá láska a pokora působí, že zanechávám trůn nebe a spojuji se s tebou“ (Deníček 512). Pán se chce s každým a s každou z nás spojit při svatém přijímání, proto si musíme střežit srdce, aby bylo pro něj důstojným a čistým příbytkem. Když totiž někdo přijímá Eucharistii nehodně, Pán Ježíš „do tohoto srdce jde jako do žaláře na mučení a trápení“ (Deníček 1280). „Pokorné duše se nejvíce podobají mému srdci, ony mě posilovaly v hořkých mukách agonie… Pokorné duše obdaruji svou důvěrou“ (Deníček 1220), říká Pán Ježíš.








Pýcha působí, že si člověk myslí, že ví lépe než Pán Bůh, co je pro něj nejlepší, co je mravně dobré a co špatné a jak si zařídit život, který se potom často vzdaluje od skutečně Božího života. Myslí si, že takový postoj mu přinese štěstí, ale utápí se v nespokojenosti, frustraci a požadavcích vůči Pánu Bohu. Ale pokorné duši „Bůh nic neodepře… Čím víc se duše ponižuje, tím víc se k ní Bůh sklání, zahrnuje ji svými milostmi…“ (Deníček 1306). Pyšný člověk vyhání Boha za svého srdce, protože jak říká pán Ježíš, „kde je pýcha, tam nejsem já“ (Deníček 1563). A kde není Ježíš, tam začíná peklo!
„Duše opravdu šťastná je duše pokorná. Zpočátku kvůli tomu velmi trpí sebeláska, ale když se duše statečně přemáhá a zápasí se sebou, Bůh jí dává mnoho světla… Duše pokorná nedůvěřuje sama sobě, ale Bohu. Bůh pokornou duši chrání a sám je zasvěcen do jejích záležitostí. Tehdy duše zakouší největší štěstí, které nikdo nepochopí“ (Deníček 593).







Po štěstí touží každý člověk. Ale ne každý ho hledá tam, kde je. Proč jsou lidi, kterým se z pohledu jiných daří dobře, často mnohem nešťastnější než nejeden člověk, který nějakým způsobem trpí, ale žije v přátelství s Ježíšem? Ne pozemské pohodlí ale požitky, ale pokorné otevření srdce pro Boží působení dává hluboký duchovní pokoj, pokoj svědomí a radost života. Pán Bůh „vysoko pozdvihuje ponížené a ty, co truchlí, činí blaženými“ (Job 5,11). Ctnost pokory je nesmírně důležitá i v boji se hříchem. Mnoho lidí zápasí s různými zlozvyky a slabostmi, pokouší se je přemoci silou vlastní vůle. Chtějí si poradit sami a diví se, že se jim to nedaří. Všimněme si, jak velká souvislost je mezi pokorou a silou duše: „Nebojím se ničeho, protože mi tryská čistý zdroj milosrdenství a s ním plyne síla pro pokorného“ (Deníček 1000); „Satan vítězí jen nad pyšnými a zbabělými, protože pokorní mají moc“ (Deníček 450); „Pokornému není nic zatěžko“ (Deníček 93).

„Velebí má duše Hospodina
a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli,
neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici…
Rozptýlil ty, co v srdci smýšlejí pyšně.
Mocné sesadil z trůnu a ponížené povýšil.“ (Lk 1,46,51)

---

Sdílet

Autor: Míša Klímová | Vydáno dne 04. 06. 2010 | 7420 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | | Zdroj: Milujte sa! - siedne číslo (přeloženo ze slovenštiny)

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře