Potkala jsem muže z plátna
Kategorie: Svědectví
Nabízíme jedno zajímavé svědectví pro dnešní dobu uveřejněné v týdeníku Světlo.
Říká se, že narkomanie
je největší náruživost
a choroba XXI. století.
Často však zapomínáme, že
příčinou všech závislostí je nedostatek
Boží lásky. Jestliže neznáme
Boha ani jeho lásku, jestliže
ho odvrhneme, zastoupí ho
v srdci něco jiného...
Chci podat svědectví, co Bůh
způsobil svojí láskou v mém životě.
To všechno jsme obdržela
zdarma jen proto, že jsem jeho
nejdražším dítětem. Všechny milosti,
které jsem zakusila, mi vyprosila
Panna Maria.
Jsem adoptované dítě. Moji
adoptivní rodiče byli od počátku
velmi upřímní a pravdomluvní.
Neukrývali přede mnou tuto
skutečnost. Byli zbožní, modlili
se, chodili do kostela, ale já jsem
v rodině nezakusila Boží přítomnost.
Boha jsem nepoznala
a nezamilovala jsem si ho. Vůbec
jsem neuměla milovat. Vyrůstala
jsem a v srdci jsem měla
poušť. Zotročila mě masturbace,
pornografie, kouření a nakonec
alkohol a drogy. Pak se dostavila
nenávist k mým rodičům. Nedokázala
jsem nikoho milovat,
v mém zraněném srdci byla jen
bolest a nenávist.
Protože jsem dlouhá léta žila
v hříchu, stala jsem se duchovní
a fyzickou troskou. Píšu to s plným
vědomím: hřích je ochromující
síla, kterou žádný člověk
bez Boží milosti nepřemůže.
Když mi bylo 23 let, poznala
jsem svého budoucího muže Ondřeje.
Zdálo se mi, že ho miluji,
ale byl to jen povrchní cit. Chtěla
jsem skutečně změnit svůj život,
mít muže a milovat ho. Chtěla
jsem normálně žít a vůbec mě
nenapadlo prosit Boha o pomoc.
Všeho jsem chtěla dosáhnout
vlastními silami.
V době před svatbou jsem žila
podle hesla: dělej, co chceš. Pila
jsem, brala drogy, proklínala
jsem všechno a všechny. Bavila
jsem se na diskotékách každý týden
někde jinde. Ani v den sňatku
jsem nebyla střízlivá. V takovém
stavu jsem otěhotněla a jen
krátce před porodem jsem přestala
pít. Porod byl pro mě šok.
Pojala jsem k dětem nenávist,
že když přicházejí na svět, působí
bolest. Nebyla jsem schopná
svého syna milovat, ve skutečnosti
ho vychovávali moji rodiče.
Když měl chlapec rok, šla
jsem do práce. Chtěla jsem si
vydělat, abych měla na alkohol.
Moji rodiče se za mě ustavičně
modlili růženec, aby se Maria nade
mnou slitovala a přišla mému
manželství na pomoc.
Já jsem však měla záchvaty
zlosti, ve kterých jsem chtěla
zabít muže i dítě. Bylo to peklo
na zemi. Nakonec jsme se s mužem
rozhodli, že podstoupím léčbu.
Sotva jsem přišla do ústavu,
chtěla jsem co nejdříve odejít.
Stalo se tak po týdnu. Chodila
jsem do skupinové léčby, ale
po čtyřech měsících jsem začala
opět pít a brát drogy. Ztratila
jsem smysl života. Chtěla jsem
spáchat sebevraždu a spolykala
jsem prášky. Ale Bůh mi nedovolil
umřít. Byl to první zázrak, ale
pro mne to bylo šokující.
Začala jsem znovu s léčbou.
A tehdy se stal další zázrak.
I když jsem Ho ještě neznala,
On našel způsob, jak mě přivést
k sobě. Dostala jsem těžkou
nemoc páteře. Nejdříve mi
znehybněla levá noha, pak obě.
Po mnoha injekcích mi řekl lékař,
že musím podstoupit operaci,
jinak mi hrozí trvale invalidní
vozík.
A tím způsobem mi Pán
všechno odebral. Nejdříve přátele
od alkoholu. Nemohla jsem
nikam chodit, ani do obchodu
pro láhev, nemohla jsem si opatřit
drogy.
Nakonec Pán ke mně přišel
osobně před mojí operací a řekl
mi: „Nelekej se. Já jsem s tebou!“
Moje známá mi přinesla časopis
Milujte se. Tam jsem se dočetla,
jak velká muka podstoupil
Ježíš. Popisovali to učenci na základě
Turínského plátna. Četla
jsem, jak byl Ježíš bičován,
korunován trním, kolik ho stálo
námahy nést kříž a podstoupit
smrt. Byl to podrobný popis
jeho ran i jeho zmučené tváře.
Turínské plátno se stalo prostředkem
mého obrácení. Pochopila
jsem, čím jsou hříchy
a co pro mě Ježíš vytrpěl. Plakala
jsem nad tím, že jsem ho
vlastníma rukama bičovala, že
jsme se mu posmívala, pohrdala
jsem jím, korunovala ho trním,
poplivala a přibila svými hříchy
na kříž. On zemřel za mne. Jeho
umučení a jeho láska způsobily,
že od té doby, je to už devět let,
jsem ani nepřičichla k alkoholu.
Ježíš mi odňal všechny moje
závislosti.
Naučila jsem se modlit růženec
a Maria mi pomohla vykonat
životní zpověď. Po letech
nepokoje, zoufalství, zlosti a nenávisti
jsem náhle zakusila, co
je to láska a pokoj. Ježíš mi dokonce
dal sám sebe v Eucharistii.
Nechci nic víc než vytrvat
věrně s ním až do smrti.
Bůh ve své lásce mi dal ještě
dvě děti. Ježíš mě uzdravil
duševně i fyzicky a dále mě
uzdravuje a uzdravil i moji rodinu.
Osvobozuje nás z egoismu
a učí nás lásce k němu
i k sobě navzájem. Panna Maria
mě učí vděčnosti k Bohu
za každý i nejmenší dar a naučila
mě i postu o chlebu a vodě.
Modlím se k ní za své biologické
i adoptivní rodiče. Ježíš mě
vyléčil ze všech zranění, která
jsem utrpěla jako malé dítě,
když moje matka během těhotenství
žila bez lásky v opuštěnosti
a zoufalství. Jeho milosrdenství
je silnější než všechny
závislosti. Kéž by všichni poznali
jeho milosrdenství a zakusili
jeho lásku!
Dorota
Miłujcie się 2/2010
MODLITBA PŘED
TURÍNSKÝM PLÁTNEM
Pane Ježíši,
zatím co v mlčenlivé modlitbě rozjímám o svatém Rubáši,
moje srdce se plní pohnutím, protože vidím v tomto
tajemném svatém plátně všechna znamení
krutého utrpení, které jsi prožil ve svém umučení,
jak nám vyprávějí evangelia.
Drama tvé bolesti se stalo evidentní
z krve, kterou vidím na tvém těle,
z trnové koruny a ran po bičování,
z hřebů na rukou a nohou, ze srdce,
které voják probodl kopím.
Když se ti, trpící a obětovaný Ježíši,
klaním spolu s Pannou Marií, tvojí a naší Matkou,
chápu jasněji, že jsi vzal na sebe
bolesti a kříže celého světa.
Každé moje utrpení, »passio hominis«,
spojené s tvým utrpením, »Passio Christi«,
nabývá jako dar výkupnou hodnotu,
pro kterou cítím, že mě podpíráš a těšíš
a že mi odpouštíš. Vím, že není útěchy
bez obrácení, proto zatímco s tvou pomocí
nesu v důvěře své kříže, slibuji ti, že začnu nový život,
vzdálím se od hříchu, abych mohl zakoušet,
že „tvými ranami jsem byl uzdraven“.
Amen.
Severino kardinál Poletto,
turínský arcibiskup
Sdílet
Související články:
Děkovat i za to "málo" (10.09.2014)
Žárlivost je jako rakovina, co ničí vztahy (11.06.2014)
Kdo má žízeň... (10.05.2013)
Domácí násilí v křesťanských rodinách - svědectví z praxe (05.04.2013)
Čistá láska není břemeno, ale poklad (20.02.2013)
Kdo chce jít za mnou... (13.07.2012)
Nejsme Bohu lhostejní (03.05.2012)
Benedikt v mém životě (01.05.2012)
Vstoupila jsem do SČS (Společenství čistých srdcí) (23.03.2012)
Jak je v nebi a pekle aneb o čem někdy hovořím s kolegy v lékárně (16.01.2012)
O všem spolu hovořit! (11.01.2012)
Sex v naší rodině nebyl tabu (11.01.2012)
Láska je shovívavá (08.12.2011)
Zranění ze vztahů nejsou vždycky stejná, ale Bůh uzdravuje všechny (01.12.2011)
První den se stříbrným prstýnkem (26.11.2011)
Dostala jsem ještě víc (07.11.2011)
Až dovršíš lidskou pouť, předstoupíš před Boží soud... (07.11.2011)
Požehnaná nemoc? (06.11.2011)
I takto může Bůh promlouvat (25.10.2011)
Postřeh ze života (15.09.2011)
Francouzská bojová pilotka obětovala svůj život. (18.07.2011)
Drama se štastným koncem aneb Jak sv. Cyril a Metoděj zachovali Velehrad víry (04.07.2011)
Láska, která dává (28.06.2011)
Jak vybrat tu správnou životní cestu? (20.06.2011)
Sv. Felicita se přimluvila (29.05.2011)
Beseda o Společenství čistých srdcí v Odrách (05.05.2011)
Není věřit jako věřit…Nevěřící Tomáš…Ztracená Víra…20 let života…Víra je dar!…My testimony (25.04.2011)
Sama jsem prodělala potrat. (13.04.2011)
Patrik a Blanka (05.12.2010)
Šok z malého šoku (30.11.2010)
"Kolik sestřiček máš?" (16.11.2010)
Až po okraj (01.11.2010)
I Pán Ježíš prožíval samotu (17.10.2010)
Ježek (15.10.2010)
Díky za ně, Pane. (01.10.2010)
Jdi na Hradiště! (15.09.2010)
Adaptační kurs pro mladé apoštoly (13.09.2010)
Zkřísnutá (28.07.2010)
Tři odpovědi Josepha kardinála Ratzingera (současného papeže Benedikta XVI. (22.07.2010)
Kdyby... (07.07.2010)
Má Bůh právo? (29.06.2010)
Můžu ke sv. Přijímání? (15.05.2010)
Vzpomínka na křtinskou pouť (24.04.2010)
Jak jsme jeli jeníkovskou škodovkou zvanou "Koudelníkův syn" na Pochod pro život do Prahy (07.04.2010)
Fotbal s Biblí (23.02.2010)
Radost nedělního odpoledne (18.02.2010)
Tehdy a dnes (25.01.2010)
Srdíčka ve sněhu (22.01.2010)
Poprask v autobuse (31.12.2009)
Budu to ukazovat svým dětem (07.12.2009)
„Kdyby byl Bůh, jak by se na to mohl dívat?“ (23.11.2009)
Až nás časem uvidí tlačit kočárek... (07.11.2009)
Když bolí duše... (03.11.2009)
Aby všichni jedno byli (29.09.2009)
Smysl života (27.09.2009)
Prosila jsem o nohy a dal mi křídla... (19.09.2009)
Pláč (12.09.2009)
Místo zrání (31.07.2009)
Návštěva u babičky a Ježíšův dar (12.07.2009)
Byly jsme vychované ve víře, ale Boha jsme odsunuly. (22.05.2009)
Postřeh z lidových misií (21.04.2009)
Plody lidových misií (15.04.2009)
Snad jste se Mu vysmívali (06.04.2009)
Míšina cesta do ČL (02.04.2009)
Sestři, vy jste věřící? (30.03.2009)
O kráse (26.03.2009)
Zážitky z klinické smrti (24.02.2009)
Zázraky se dějí - i velké (18.02.2009)
Když matka obětuje svou bolest pro dítě (zpráva o jednom porodu) (09.02.2009)
Nezabila jsem, ale stačilo málo (06.02.2009)
Byla jsem v pekle (19.01.2009)
O věčných Vánocích (04.01.2009)
Drogy mu málem zničily život, ale zasáhl Bůh (29.12.2008)
Měsíc po svatbě. (24.12.2008)
Soudek medu, kapka jedu, v tomhle s váma nepojedu. (03.11.2008)
O celibátu, Božím humoru - a prázdném místě vedle mne. (18.09.2008)
Autor: Magdaléna Jírová |
Vydáno dne 20. 05. 2010 | 6401 přečtení
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |

| Zdroj: 20. Světlo 2010