Společenství čistých srdcí

Zkouška svatosti

Kategorie: Duchovní život

Sv. Filipa Neriho ráda vzývám, nejen proto, že je mi blízký svou prací s dětmi a mládeží. Moje sympatie získal také prostřednictvím tohoto příběhu.

V jednom římském klášteře žila sestra Julie.Vyprávělo se, že mívá vidění, že prorokuje a dělá zázraky. Celý klášter byl na ni pyšný, všichni pevně věřili, že Julie je světice. A nejvíc v to věřila ona sama a považovala za naprosto správné, že všichni mluví jen o ní. V kostele měla své místo, kde trůnila jako královna. Všechny sestry v klášteře ji hýčkaly a obdivovaly. A tak došla pověst o její „svatosti“ až k sluchu papeže Pia V..
Pius V. byl dříve sám mnichem a zůstal jím i na Petrově stolci. Žil velmi skromně a přísně. Rozhodl se, že svatost sestry Julie vyzkouší a pošle do kláštera svého legáta. Jeho volba padla na Filipa Neriho, stejně učeného jako zbožného zakladatele Oratoria, jemuž lidi pro jeho nesobeckost a veselost říkali „otec Filip“. Papež dal vyhotovit dva dopisy – jeden představené kláštera, Druhý Filipu Neri.V obou byla uvedena hodina a den příchodu. Když došel dopis do kláštera, začalo se všude uklízet, opravovat, aby oko papežského legáta nebylo ničím pohoršeno. Zvlášť rušno bylo v Juliině cele.
Radostná zpráva nezůstala klášterním tajemstvím. Ve stanovený den přišlo ke klášteru širé okolí, aby spatřili, až se dostaví vysoký hodnostář. Strážci pořádku měli co dělat, aby udrželi příjezdovou cestu volnou. Hodiny na věži klášterního kostela odbily jedenáct – hodinu, kdy měl přijet vznešený pán ve čtyřspřeží se svým doprovodem, jak se říkalo. Ale žádné čtyřspřeží se neobjevovalo. Místo něho si množstvím lidu razil cestu obyčejný duchovní, zřejmě nějaký venkovský farář, v rukou měl odřený breviář. Už stál u dokořán otevřeného portálu, vyzdobeného ratolestmi palem a vavřínem, a domáhal se u vrátné, která na něho nevlídně hleděla, vstupu, že má mluvit s ctihodnou matkou představenou.
Vrátná si měřila kněze od hlavy k patě a odpověděla s despektem, hledíc na jeho velké, zablácené holínky, v nichž vězely obnošené nohavice: „Přijďte jindy, ctihodná matka představená teď nemá čas. Očekává návštěvu papežského legáta z Říma.“







Ale kněz se nedal odbýt a žádal o rozmluvu s představenou. A tak sestra zlostně vběhla dovnitř a ohlásila ho představené, netrpělivě čekající v hale uprostřed sester. Protože se rozmluva vrátné s představenou protahovala, holínky nečekaly na návrat vrátné a začaly drolit bláto na bělostné dlaždice, posypané růžemi, a zanechávat za sebou zřetelné stopy.
To už bylo na představenou příliš. Vypadla ze své role a zahrnula vetřelce výčitkami nejhrubšího zrna.
Místo odpovědi vytáhl příchozí z kapsy dopis s papežskou pečetí a podal jej popuzené řeholnici. Ctihodná matka zbledla a zmateně požádala papežského vyslance, aby s ní šel do hovorny.
Otec Filip vstoupil, pokřižoval se svěcenou vodou, odložil svůj breviář a široký klobouk na lavici, posadil se na nejbližší židli a řekl: „No, pošlete mi sem sestru Julii!“
Představená zmizela a po čtvrthodince se vrátila v doprovodu „svaté“ Julie. Nedbalým pokynem ruky dal legát představené najevo, že její úloha skončila a začíná jeho úloha.
Kandidátka svatosti, když spatřila vyslance, snesla se z oblačných výšin a měřila si kněze pozoruhodně nesvatýma očima, ale neřekla ani slovo.
„Vy jste sestra Julie?“ Žádná odpověď. „Tak mi zujte boty a přineste mi pantofle!“ Jeptiščiny oči se nepřirozeně rozšířily, pevně stiskla rty, otočila se, práskla za sebou dveřmi a klesla málem v mdlobách do náručí představené, která na ni marně dorážela otázkami.







Papežský legát uchopil svůj klobouk, zastrčil breviář do kapsy, pokřižoval se z kropenky a ubíral se, nestaraje se o řeholnice, ven kolem stále ještě čekajících davů do Říma k Svatému otci.
Pius V. byl udiven, když Filip Neri vstoupil, a vyčítavým tónem pravil: „Měl jste přece…“
„Už se stalo, Svatý otče!“
„Co světice?“
„To se jen zdá, že je světice!“
„Jak to chcete dokázat?“
„Chybí jí první známka svatosti.“
„A to je co?“
„Pokora!“
„Jak jste se o tom přesvědčil?“
„Přikázal jsem jí, aby mi zula boty.“Přitom Filip Neri trochu vysunul pravou holínku, která se nestala na zpáteční cestě krásnější.
„Udělala to?“
„Právě že ne!“
„Ale?“
„S protestem opustila zkušební místnost a přirazila za sebou dveře.“
Tu se po produchovnělé tváři papeže rozestřel nepopsatelný úsměv. Stěží se ovládaje pronesl: „Dobře!“ Pak Otci Filipovi požehnal a v pokoji ho propustil.

---

Sdílet

Autor: Míša Klímová | Vydáno dne 10. 06. 2012 | 7220 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | | Zdroj: Cyrilometodějský kalendář

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře