Jaro v Getsemanech
Kategorie: Pro inspiraci
"Je nové jaro, doba květů, doba nové síly..." (z hymny "Emmanuel" světového setkání mládeže, Řím 2000)
Postní doba se chýlí ke konci. Jiné schodiště než kříž do nebe nevede, říká sv. Terezie z Avily, a já si často připadám jako s naším Pánem v Getsemanech, když už mám pocit, že se pod všemi těmi svými úkoly hroutím a že je toho na mě mnoho. Getsemanská zahrada... Ačkoli v ní Ježíš prožil smrtelnou úzkost, jistě to bylo místo krásné. Není takovou zahradou i náš svět, ve kterém žijeme? Tak přemýšlím, když plním jednu ze svých domácích povinností - procházka se psem. Pejsek pobíhá na dlouhém vodítku a já se mohu modlit a sledovat probouzející se přírodu. Vidíte tam na stráni osamělou sněženku? A tady v listí shluk červených ploštic - růměnic, které se vyhřívají na slunci? Podívejte, zahrádky před domy se zdobí žlutými a fialovými krokusy! Už se také probudil černý, jako by sametový pavouček. Oranžové rybky v sousedovic jezírku zvědavě vyplouvají k hladině, prozářené jasnými slunečními paprsky. A do zahrádky nám vlétl bažantí kohout!
Takto bych mohla povídat ještě dlouho, co všechno už jsem v přírodě, probouzející se po dlouhé zimě, objevila. Takové střípky radosti, povzbuzující k dalším úkolům, když se zase vracím domů. Bože Otče, díky za Tvé stvoření, Ježíši, díky za Tvůj kříž, Duchu svatý, díky za zjištění, že když si uvědomím to první, to druhé mi už přijde snesitelnější.
Sdílet
Autor: Míša Klímová |
Vydáno dne 26. 03. 2010 | 5202 přečtení
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |