Společenství čistých srdcí

Živá víra

Kategorie: Duchovní život

Je i naše víra něčím, co druhé osloví?

Pozdější biskup Gaspard Mermillod působil ještě jako vikář v Genfu. Každý večer, když už v kostele nikdo nebyl, konával v záři věčného světla před svatostánkem svou adoraci.
Když jednoho večera vstal a na rozloučenou se poklonil, vystoupila proti němu z temnoty dáma, která se v kostele skrývala. Kněz se ulekl. Dáma se omlouvala a on poznal podle hlasu známou protestantku, která už několikrát byla na jeho kázáních a která ho někdy požádala o radu v náboženských otázkách. „Jak přicházíte v tuto pozdní dobu do kostela a kde jste byla ukryta?“ „To vám hned vysvětlím a jistě mi prominete. Častěji jsem slyšela vaše kázání o svátosti oltářní, nebo jak my říkáme, o večeři Páně – a velmi na mne působila. Nemohla jsem se však zbavit myšlenky, zda jste o této víře opravdu sám přesvědčen. Rozhodla jsem se, že vás budu pozorovat zde v kostele, až nebudete vědět o ničí přítomnosti. Chtěla jsem vědět, jak se budete chovat před oltářem, když myslíte, že jste sám. Nyní jsem to viděla. Prosím, přijměte mě do vaší církve, protože vaším chováním jsem se stala katoličkou. Vaše poklona před svatostánkem mě s konečnou platností obrátila.“

---

Sdílet

Autor: Míša Klímová | Vydáno dne 14. 03. 2010 | 4541 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | | Zdroj: Cyrilometodějský kalendář

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře