Matka a dítě
Kategorie: Zajímavé
Takhle to v životě chodí - připomeňme si občas tyto skutečnosti.
Úplně malé děťátko s rozšířenýma očima pozorně sleduje každičký pohyb své matky a když na ně matka promluví, rozsvítí se dětská tvářička nejšťastnějším úsměvem. Ještě neumí to lidské mládě vůbec nic, nevydá slůvka, srdíčkem však tuší, že máma je tu pro ně, celá.
Pak trochu povyroste, ale ještě ne příliš, a vzhlíží vzhůru k matčině tváři. Usmívá se, nebo se snad hněvá? Když se usmívá, i svět okolo je jasný, veselý a spolehlivý. A jak hezká je ta jeho maminka, ze všech nejpěknější!
Roste dál – už je téměř stejně velká jako máma. Pojď, změříme se, kdo z nás dvou je větší (a dívenka potají – a kdo je krásnější?).
Máma toho zná hodně, ale já už také něco dovedu. Mámu však nevyměním za celý svět!
Už vyrostl – to stačí. Přátelé říkají: ten vás přerostl, a máma se bojí, aby jí „nepřerostl přes hlavu“ trochu jinak. Špitá si se sestrou, že jim máma nerozumí…Jen když něco bolí, přijdou se přivinout.
Ne, už víc nerostl, ale začíná stárnout, a na matku se dívá svrchu a shovívavě, nějak se schoulila, stala se křehčí. Říká jí teď kvůli dětem „babi“. Je zranitelná a její vlahé oči začínají prosit o ochranu.
Teď ona čeká na slovo dospělého dítěte a pak se nejšťastněji usměje.
Sdílet
Autor: Míša Klímová |
Vydáno dne 23. 02. 2010 | 4804 přečtení
Počet komentářů: 1 |
Přidat komentář |
| Zdroj: Cyrilometodějský kalendář