Nebuďte lhostejní

Měl jsem všechno, co si člověk může přát: titul mistra světa v kung-fu, mnoho peněz, novou supermotorku, dobrou práci, hezkou snoubenku. Možná, že jsem byl šťastný, ale nebylo to trvalé štěstí. Jednoho dne se celý můj svět zhroutil a já jsem začal padat do nejhlubšího pekla...

Narodil jsem se ve Velké Británii jako syn Itala a Číňanky. Můj otec onemocněl a nebyl schopen nás vydržovat. Ocitl jsem se v Číně a mojí výchovy se ujali prarodiče. Můj dědeček byl Velkým mistrem kung-fu. Toto bojové umění bylo předáváno z generace na generaci, z otce na syna po dobu 500 let. Dědeček se rozhodl, že mě v tom vycvičí. Techniky kung-fu se opírají o odpozorované pohyby zvířat (hadů, opic, tygrů, proto jsem svou knihu nazval Zkrocení tygra). Možná že to zní romanticky, ale skutečnost byla ještě mnohem drsnější. Děda mě budil každé ráno tak, že na mě vylil vědro studené vody, nutil mě do těžké práce a často mě bil. Téměř denně jsem měl zakrvácenou tvář od ran bambusovou holí... Jednal se mnou hůř než se zvířetem. Když jsem měl 12 let, rodiče mě vzali do Anglie, kde jsem dále navštěvoval tréninky kung-fu. Švýcarská mezinárodní konfederace si všimla mých pokroků a sponzorovala moje cvičení. Sám jsem trénoval žáky a měl jsem dokonce svou vlastní techniku. Účastnil jsem se mistrovství kung-fu v Pákistánu, v Číně a v Thajsku a nikdy jsem neprohrával. Třikrát jsem získal titul mistra světa. Nebyly to zápasy „jen jako“, nýbrž naplno, s údery někdy smrtelnými.

Dostal jsem různé nabídky k práci. Jistou dobu jsem pracoval ve firmě, která školila ochranáře. Dostávali komplexní školení, od kurzů práva až po řidičský průkaz a výuku střelby. Mým úkolem bylo naučit je bojovat rukama a plnil jsem tento úkol velice dobře. Pracoval jsem pro člověka, kterému patřil Empir State Buiding v New Yorku, a pak pro vyslance Saúdské Arábie v Londýně, v Římě a na Kypru. Byl jsem neporazitelný, jistý sám sebou, měl jsem peníze a snoubenku, se kterou jsme měli brzy slavit svatbu. Jmenovala se Aiya. Pocházela ze Švédska, studovala práva a byla nejhezčí ze všech děvčat, která jsem kdy viděl. Miloval jsem ji velice a byla pro mne vším. Jednoho dne, když jsem pracoval v Římě, dostal jsem zprávu, že zemřela.

Nemohl jsem uvěřit vlastním uším, všechno ve mně vřelo. Kolegu, který mi tuto zprávu sdělil, jsem silně udeřil a vyběhl jsem na ulici. Byl jsem v takovém stavu, že kdybych našel knoflík, kterým se dá vyhodit celý svět do vzduchu, byl bych ho stiskl. Šel jsem městem, které žilo svým životem, a byl jsem vzteklý na všechno a na všechny. Potkal jsem náhodou člověka, jehož vzezření mě rozčílilo. Krutě jsem ho ztloukl. Se studem na to nyní vzpomínám, protože mi nic neudělal a neměl šanci se mi ubránit. Můj svět se zhroutil. Dával jsem průchod své agresi a vyvolával jsem rvačky. Protože jsem byl osobní strážce, nosil jsem zbraň. Začal jsem toho zneužívat a místo výstražných výstřelů střílel jsem lidi do hrudi. Nevím, kolik lidí jsem tak sprovodil ze světa. Na žádost zaměstnavatele jsem se stal vymahačem dluhů. Nemusím snad líčit, jak jsem s dlužníky zacházel. Nic nemohlo zastavit moji agresi. V tu dobu se zhoršila nemoc mého otce. Potřeboval peníze na operace. Začal jsem provozovat loupeže. Na Kypru mě policie chytila a dostal jsem se na tři roky do vězení. Bylo to strašné vězení v turecké části Kypru. Rád bych zapomněl na tu strašnou dobu, téměř denně se konala rvačka, průměrně jednou za měsíc někoho zabili nebo znásilnili. V tu dobu jsem si pokazil všechny styky s rodinou, nikdo mi nechtěl napsat ani mě navštívit. Jednoho dne jsem dostal dopis od neznámého člověka. V tom lidském smetišti, kde jsem nikomu nebyl potřebný, jsem dostal dopis.

Že by někoho zajímal můj osud? Moje city se podobaly tomu, když člověk najde pod stromkem dárek. Ale když jsem dopis četl, dostával jsem stále větší zlost. Psal mi nějaký Michal Wright a chtěl se se mnou setkat kvůli Ježíšově lásce. Co to je za bláznovství? Je to nějaký fanatik. Co je mi do jeho náboženství? Já mám svoje náboženství v buddhismu, ve kterém jsem vychovaný. Ježíš mě nezajímá. Rozčilený jsem dopis roztrhal a hodil do odpadků. Možná, že by k našemu setkání vůbec nedošlo, kdyby mi můj spolubydlící na cele neřekl, že při návštěvě je možné dostat láhev coca-coly. Řekl jsem si: Co se mi stane, když se s ním potkám? Když si dává tu práci, aby mě našel v této smrduté díře, proč bych toho nevyužil? Měl jsem už dost páchnoucí vody, kterou nám dávali na pití. Ale jistě bych ho praštil, kdyby začal s kázáním. Na štěstí nezačal a na štěstí jsem ho neudeřil. Zde ve vězení nikoho nezajímalo, kým jsi a co tě bolí. Všichni se ptali jen na to, za co sedíš, kolik lidí jsi zabil a jak. Michal se mě na nic takového neptal. Nezajímala ho moje minulost, ptal se, jak se cítím dnes. Vykládal mi nějaké hlouposti o každodenních událostech, které mě nezajímaly, a skoro jsem ho neposlouchal. Ale po několika setkáních jsem začal čekat na chvíle, kdy uvidím jeho hloupý úsměv. Byl jediným člověkem, který si dával tu práci, že mě chtěl vidět, a dělal to pravidelně jednou týdně tři roky. Po půl roce, přesně 3. května 1990 byl jeden z mých přátel ve věznici napaden a tvář mu zohyzdili žiletkou. Byl jsem vztekem bez sebe a chtěl jsem někoho zmlátit. Měl jsem se potkat s Michalem a byl jsem si jist, že to dnes odnese. Díky Bohu jsem se ho nedotkl, protože právě ten den se Michal se mnou podělil o něco, co změnilo celý můj život. Řekl mi, že se setkal ve svém životě s Ježíšem, kterému svěřil svůj život, a že Ježíš chce i mne osvobodit.

Přečetl mi tři verše z Písma: Ježíš jim odpověděl: každý, kdo páchá hřích, je otrokem hříchu. Otrok však nezůstává v domě navždy, ale syn zůstává na věky. Osvobodí-li vás tedy Syn, budete opravdu svobodní (Jan 8,34–36). Možná, že tato slova pro vás mnoho neznamenají, ale pro mne ve vězení to byla neobyčejná zpráva o osvobození. Byl jsem v šoku. Vrátil jsem se do cely a ustavičně jsem na to myslel. Díval jsem se na okno a jeho mříže mi připomínaly kříž. Nevěděl jsem, co si mám myslet. Jak mám uvěřit v Ježíše, kterého jsem nikdy neviděl? Co to znamená, že ke mně promlouvá skrze Michala a Bibli? A náhle se mi vyjasnilo. Vzpomněl jsem si na snoubenku, se kterou jsem byl tak šťastný. I ten, koho nevidíme a už nikdy nespatříme, může být blízkou a milující osobou. Padl jsem na kolena a modlil jsem se. Možná, že nejste zvyklí se modlit, a možná si myslíte, že vás Bůh nevyslyší. Je to proto, že nemluvíte s ním, ale sami se sebou. Nezapomeňte, že jsem byl buddhista a nevěřil jsem v žádného boha a nikdy jsem se nemodlil. Tu noc jsem se poprvé obrátil k Bohu jménem Ježíš a jsem přesvědčen, že mě vyslyšel. Plakal jsem jako dítě, prosil jsem ho za odpuštění všeho zla, které jsem způsobil druhým ve svém životě, za všechny, které jsem zabil nebo zranil, a uvědomil jsem si, že Ježíš přijal na kříži trest za každý i nejmenší hřích, že je schopný odpustit i největší zločiny. Ježíš přišel do srdce tak špinavého, jako je moje, a proměnil ho. Říkám vám, další den jsem se probudil svobodnější než kdokoliv z vás.

Nemusíme být za mřížemi, abychom se nacházeli v otroctví. Mnoho z nás má svoje vězení a zotročení ve vlastním srdci – pro některé je to práce, pro jiné peníze, pro jiné alkohol a drogy nebo sex či cokoliv jiného. Tím vším chceme zaplnit prázdnotu ve svém srdci, ale ta prázdnota má podobu Boha a jenom Bůh ji může zaplnit a dát nám pocit štěstí. Michal mi řekl, že mohu vyjít z vězení a získat mnoho peněz, ale ve chvíli smrti mi žádné peníze nepomohou. Pravdivou svobodu může dát jen Ježíš, kterého můžeme pozvat do svého života. Jiná možnost není. Se vší odpovědností dosvědčuji, že tu noc ve skutečném vězení na Kypru Ježíš skutečně proměnil moje srdce. Stalo se to před 18 lety a po celých těch 18 let podávám o tom denně svědectví každému, koho potkám. Michal mi řekl o dvou věcech, které musím udělat, abych umožnil Ježíši svou spásu: Odvrátit se od hříchu. Uznat za hřích to, co Bůh nazývá hříchem. Nejdůležitější je naše vůle. Jestliže po tom upřímně toužíme, Ježíš nás ponese na rukou i při naší křehkosti. A druhá věc je odevzdat svůj život Ježíši. To znamená uznat, že Ježíš je Bůh a vládce tvého života. To znamená obracet se na něho v každé situaci našeho života, poznávat ho a držet se jeho zásad při každém rozhodování. Je někdo více hoden, aby se ujal vlády nad tvým životem, než ten, kdo tě stvořil v lůně tvé matky, vybudoval kolem tebe nádherný svět a zemřel za tebe z lásky na kříži? Nebuď hloupý a neodmítej to Ježíši. Udělej ty dva kroky, které budou rozhodující pro celý tvůj život. Před 18 lety jsem se odvrátil od hříchu a poddal se Ježíši a on mě proměnil. Byl jsem první z deseti vrahů, teroristů, obchodníků s narkotiky, kteří se tehdy vrátili z kyperského vězení. Nyní jsem ženatý, mám dva syny ve věku 8 a 4 roky. Přestal jsem s kung-fu, protože si neumím představit, že by Ježíš, který má tiché a pokorné srdce, schvaloval a toleroval taková „bojová umění“. Nebuďte lhostejní, máme málo času, nikdo neví, zda se v noci nerozloučí s životem.

Podle knihy Zkrocení tygra zpracoval Mirosław Rucki Z Miłujcie się 5/2008 přeložil -lš-

Zdroj : Světlo

Sdílet

Související články:
Navrať se (30.09.2024)
Jste tu jen JEDNOU! (24.09.2024)
Jeho krev promlouvá o mých hříších (14.09.2024)
Od srdce k srdci (20.02.2023)
Příběh P. Josefa Toufara inspiruje i dnes (03.03.2020)
Duchařská balada (08.08.2015)
Boj anebo pohlazení (23.05.2013)
Zkušenosti z tanečních (16.01.2013)
Život takový, jaký by měl být... (02.01.2013)
Zatěžkávací zkouška na silnici (22.10.2012)
I tímto chci říci: "Miluji Tě!" (16.10.2012)
Sex ano, ale až v manželství (29.03.2012)
Ukončen soudní proces proti Svatému stolci za údajné krytí sexuálních deliktů (14.02.2012)
Vánoční světlo (04.01.2012)
Sen malé Celenie (24.12.2011)
Roráty (12.12.2011)
Co je hřích? (05.12.2011)
Dětská modlitbička (04.11.2011)
Koš se smrkovými šiškami (26.10.2011)
Drogy a společnost - mějme čas pro děti! (14.10.2011)
Šůty (2) (10.10.2011)
Šůty (1) (07.10.2011)
Tajemství písma (29.09.2011)
Lékařova žena (16.09.2011)
Ze života sv. Františka z Assisi (12.09.2011)
Na kafe se Svědkyní Jehovovou (06.09.2011)
Když je zamilovanost v troskách (05.09.2011)
Malá recenze na život (01.09.2011)
Hraběnka Kathleen (30.08.2011)
Ne přísný kněz, ale milosrdný Bůh (18.08.2011)
Drogy a společnost - a co rodina? (17.08.2011)
Nekolorovaná rodina (12.08.2011)
Svíčky pro Marii (04.08.2011)
Tetovač (16.07.2011)
Ruce (09.07.2011)
Svatoplukovy pruty aneb jak jsem na štítarské faře věšela prádlo (09.07.2011)
Pokušení otce Valentina (2) (28.06.2011)
Pokušení otce Valentina (1) (20.06.2011)
Mami, mohu si půjčit od tebe 50 korun? (16.06.2011)
Díkůvzdání (20.05.2011)
Konec jedné domácnosti (20.05.2011)
Zamyšlení (01.05.2011)
Nejlépe opravená kulturní památka JMK v roce 2010 - podpořte, prosím, opravené vranovské varhany (03.03.2011)
Vidět srdcem (17.02.2011)
Kdo jsi bez viny, hoď první kamenem (5) (20.01.2011)
Kdo jsi bez viny, hoď první kamenem (4) (16.01.2011)
Kdo jsi bez viny, hoď první kamenem (3) (15.01.2011)
Kdo jsi bez viny, hoď první kamenem (2) (09.01.2011)
Kdo jsi bez viny, hoď první kamenem (08.01.2011)
Černý král (06.01.2011)
Zpět k Bohu (04.01.2011)
Poslední list (27.12.2010)
Legenda o konci roku (21.12.2010)
Sen malé Celenie (19.12.2010)
Nejjasnější hvězdička (12.12.2010)
Vánoční anděl (10.12.2010)
Ticho (08.12.2010)
Když je lidská síla bezmocná (16.11.2010)
Pan učitel nezradil (16.10.2010)
Nechtěné dítě (11.10.2010)
Život pro Krista (20.09.2010)
Betonový had (10.08.2010)
Ondrášek (26.07.2010)
Sláva Otci i Synu i Duchu svatému (20.07.2010)
Můj život byl černý (Carolina Maria de Jesus) (25.05.2010)
Takový to byl hodný chlapec (19.05.2010)
Reakce na článek pana psychologa Hučína v KT (12.04.2010)
Příroda nám to vrací (06.04.2010)
Podpořme Protest proti návrhu zákona (16.03.2010)
Ve čtvrtek ve tři hodiny (13.02.2010)
Přežila jsem svůj potrat (03.02.2010)
Narozeniny (02.02.2010)
Příběh opravdové lásky (13.01.2010)
Prosba na členy SČS (22.09.2009)
proč ne (09.07.2009)
Proč NE znamená ANO (06.07.2009)
Měla 14 let. (23.03.2009)
4. celostátní setkání SČS (28.08.2008)
Festival mládeže (11.08.2008)
Toužila jsem po jeho doteku (11.08.2008)
Nová adresa pro dotazy na SČS (11.08.2008)
Noví členové z ActIv8 (27.07.2008)
Další vstup do "SČS" na Velehradě 19. 7. 2008!!! (25.06.2008)
Vstup do SČS na Velehradě 23. 8. 2008 (05.05.2008)
3. celostátní setkání Společenství čistých srdcí (25.03.2008)

Důležité kontakty:
P. Marek Dunda koordinátor SČS, marek@fatym.com
P. Vilém Štěpán, villelmus@seznam.cz, spoluzakladatel iniciativy SČS přijímá do SČS s přesahem za hranice ČR zvlášť Medžugorje.
Tisková mluvčí SČS Jana Julinková (roz. Brabcová)
zástupkyně tiskové mluvčí, na kterou je možné směřovat dotazy:
Anna Bekárková annabekarkova@gmail.com tel.: 736 522 818

Tento web běží na upraveném redakčním systému phpRS.

SČS na signály.cz JukeBox Milujte se! FATYM TV-MIS.cz TV-MIS.com apoštolát A.M.I.M.S

Společenství čistých srdcí

Menu:

Nebuďte lhostejní