Využít každou vteřinu
Kategorie: Svědectví
Čas našeho života je darem od Boha. Jak s tímto darem zacházíme? Zamyšlení a zároveň osobní svědectví přináší třiadvacetiletá Romana.
"Donedávna jsem se nijak zvlášť nezamýšlela nad tím, co všechno vlastně vyplňuje moje dny, které plynou jako voda. Škola, práce doma, občas nějaké to setkání s přáteli, knížka, několikrát do týdne mše svatá. Stačilo mi, že splním svoje povinnosti a úkoly. Odmalička jsem extrovert, ráda si s druhými povídám, a nevyjdu z domu, aniž bych se přesvědčila, že vypadám k světu. Tak se občas stávalo, že jsem se zapovídala nebo zdržela u zrcadla a pak někam přišla pozdě nebo rychle doháněla, co ještě mám zvládnout, a občas vynechala modlitbu, abych šla včas spát. Házela jsem to za hlavu - každý je nějaký. Teprve poslední týdny mi přinesly v tomto životním stylu zvrat a donutily mě více se nad sebou zamyslet. Téměř každému se stane, že ho občas rozbolí hlava. Ani já nejsem výjimkou. Víme, jak to řešit - vzít známou růžovou tabletku Ibalginu, na půl hodinky si lehnout a je pokoj. Tentokrát mi ale ta bolest přicházela stále častěji, až se stala nepřetržitou. S Ibalginem jsem na ni byla bezmocná, i když jsem vzala dvě tabletky naráz. Zkoušela jsem jiné léky od bolesti v hraničních dávkách, abych si neublížila, ptala se kamarádek, začala pít kávu, masírovala si spánky,... nic. Bolest neustávala. Obtěžovala mě, a to jsem se měla učit na zkoušky. Už naprosto vyčerpaná jsem zašla ke své lékařce. Ta mě poslala na neurologii a tamější lékař, poté, co se mě důkladně vyptal, na vyšetření mozku EEG. Jen tak mezi řečí prohodil - může a nemusí tam být nějaký shluk buněk, který tlačí na nervy. V duchu jsem se vyděsila - co když mám nádor! Jestli ano, znamená to, že brzy umřu? Kupodivu jsem v té chvíli nemyslela na to, co všechno bych musela opustit - školu, rodinu, kamarádky,..., ale na to, jak bych před Bohem obstála, kdybych se před ním teď takto objevila. Páni, ten by ze mě asi neměl radost! Možná už jen málo času mi zbývá, a já jsem tolik těch drahocenných minut dosud promarnila naprosto neúčelnými hovory a škádlením druhých, bloumáním a sebešlechtěním! Styděla jsem se sama před sebou. Čas nevrátím, ale neměla bych se alespoň teď o to víc snažit, abych ten čas beze zbytku a mnohem lépe využila k Boží chvále a pomoci druhým? Ať už se na EEG dozvím cokoli! A začala jsem s tím okamžitě. Kdykoli rodiče nebo kamarádky hovořili o někom nebo o něčem, do čeho mi sice nic nebylo, ale přesto mě lákalo přidat se k nim, připomněla jsem si jako heslo: Využij každou vteřinu pro Pána! A šla jsem si po svém. K zrcadlu jsem se raději otáčela zády - už od přírody přece vypadám jako člověk, ne? Ačkoli to vůbec nebylo snadné, víte, že mi to začalo vyhovovat? O několik dní později mě výsledek EEG uklidnil, že o nic vážného nejde, dostala jsem účinnější léky a teď už jsem v pohodě, ale to heslo mi zůstalo. Člověk asi občas potřebuje takhle nakopnout..."
Romanino svědectví se mi moc líbí. Také mě vede k zamyšlení. K mé velké radosti na stejné téma hovořily dnešní texty ranních chval v breviáři:
Chvála tobě, Bože věčný,
žes nás ochránil v čas noční,
dal rána ve zdraví se dočkati
a světlo dnešního dne spatřiti,
sluší se za to tě chváliti.
Ty jsi světlo světa pravé,
trvající, neskonalé,
rač nám dáti v tvém světle choditi,
tento den k tvé cti, chvále stráviti,
rač cesty naše spravovati.
Abychom v ctnosti, v svatosti,
v tvé živi jsouce milosti,
naše povinnosti zde konali
a v tobě své potěšení měli,
na svou smrt vždy pamatovali.
Hle, nyní je ten čas vzácný,
hle, nyní jsou dny spasení,
umějme my jich sobě vážiti,
hleďme časů dobrých nemařiti,
chcem-li do života přijíti.
KRÁTKÉ ČTENÍ
2 Petr 1, 10-11
Bratři, vynasnažte se, aby bylo vaše povolání a vyvolení pevné, neboť když to děláte, jistě nikdy neklopýtnete. Tak vám bude dopřán volný přístup do věčného království našeho Pána a spasitele Ježíše Krista.
Řekněte, není v tom kus pravdy?
Sdílet
Autor: Míša Klímová |
Vydáno dne 16. 01. 2010 | 5598 přečtení
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |