Společenství čistých srdcí

Příběh opravdové lásky

Kategorie: Svědectví

Dave Roever, který jako host často promlouvá na evangelizačních setkáních Billyho Grahama, byl ve Vietnamu v červnu 1969 těžce raněn. Tento příběh je neuvěřitelným svědectvím tragédie a triumfu, hrůzy a hrdinství: Jak se zachová jeho mladá žena? Zde je příběh lásky:

Nejčernější chvíli svého života jsem prožil v Japonsku. Požádal jsem lékaře o zrcadlo, a ten byl tak bláhový, že mi vyhověl. Přinesl dokonce zrcadlo zvětšující a podržel ho nade mnou. Podíval jsem se do něj a uviděl nestvůru. Nebyl to člověk a už vůbec ne Dave Roever. Tvář pokrytá černou spálenou kůží, na levé straně napuchlá téměř na šířku ramene, a levé oko, kterým jsem se díval, vylezlé z důlku. A pravá tvář? Měl jsem ji téměř celou pryč. Z lícní kosti mi viselo několik cárů mrtvého masa a zbytky prokrvené tkáně byly opuchlé a mokvaly. Přes díru pod bradou jsem se mohl sám sobě dívat do hlavy. Dásně v ústech byly spálené, zuby černé a jazyk stále ještě oteklý. Neměl jsem vlasy ani pravé ucho a spánková kost byla zčásti odkrytá. Z nosu mi zůstala jen levá půlka, pravé víčko jsem měl utržené a oční bulva seděla venku.
Všiml jsem si otevřené rány na prsou. Viděl jsem prstencovité články hltanu, krční šlachy a žebra a uvnitř i další orgány. Vše bylo jakési mokré. Tři prsty na pravé ruce jsem měl téměř utržené, na místě zůstal ukazováček. Nebyl dokonce ani popálený.








Při pohledu do zrcadla zasáhla mou duši jako blesk zdrcující bolest. Cítil jsem, jako by se jaksi svraštěla, zhroutila sama do sebe a propadla do temné díry zoufalství. Zůstal jsem ponechán napospas nepopsatelné strašné prázdnotě. Cítil jsem takovou opuštěnost, jakou asi cítí duše v pekle.Slova žalmisty „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil“ (Mt 27,46), která se vydrala z úst Ježíše ukřižovaného, vycházela teď i z pouště mého nitra.
Když lékař odešel, zachytil jsem malíčkem hadičku, kterou jsem měl zavedenu do těla, a vyškubl ji ven. Předpokládal jsem totiž, že právě ona mě udržuje naživu a přivádí do těla krev. Přestal jsem se hýbat a čekal jsem na smrt. Chtěl jsem zemřít, ale místo toho jsem dostal hlad. Byla to hadička s umělou výživou. Mé myšlenky a obavy se soustředily kolem Brendy.
Když jsem ji poprvé požádal o ruku, dala mi facku a řekla, že ve třinácti letech je na to ještě příliš brzy. A tak jsme čekali, dokud neskončila střední školu. Svůj vztah jsme neutvářeli na zadním sedadle auta, ale v první lavici našeho kostela. Na první místo jsme dali Ježíše.
Než jsem s vojenským námořnictvem Spojených států odplul do Vietnamu, řekl jsem Brendě: „Vrátím se v pořádku, má milá.“ Vypadal jsem tenkrát v modré uniformě skvěle, ale takto už mě nikdy neuvidí.








Nedoved jsem si představit, že by mě, tak jako v pohádce Kráska a Zvíře, Brenda mohla mít ráda. „Jestli to přežiju,“ uvažoval jsem, „zůstanu příšerou. Je příliš mladá na to, aby se zakopala s někým, jako já. Přijde jiný a ona zapomene.“
Z Japonska jsem byl dopraven na leteckou základnu v Texasu. Na cestu mě zavinuli do nekonečných obvazů a v koloně ambulancí odtud převezli do Brookova Armádního zdravotního centra v San Antoniu. Může to znít neuvěřitelně, ale čtrnáct dní po zásahu granátem, když mě chtěli lékaři v San Antoniu vyšetřit, jsem se opět ocitl v plamenech. Uvnitř těla mi totiž zůstaly kousky fosforu. Strávil jsem pak čtyři týdny na jednotce intenzivní péče a dalších osm měsíců na oddělení popálenin, kde mi dělali transplantaci kůže.
Při první návštěvě mohla dovnitř jen Brenda. Cítil jsem tak hroznou úzkost, že se mi sevřelo hrdlo a začal jsem se dusit. Čekal jsem, až projde dveřmi. „Jak se zachová, až mě uvidí? Přijme mě?“ ptal jsem se bezmocně sám sebe. Cítil jsem, jako by má budoucnost, identita a celá existence závisela na tom, co uvidím v její tváři, až mě spatří.
Těsně před tím, než Brenda přijela, vstoupila do pokoje žena, jejíž manžel ležel na sousedním lůžku. Na těle mu nezůstal ani kousek kůže, takže už se nedalo nic dělat. Sundala si snubní prsten, položila mu ho mezi nohy a řekla: „Jsi na obtíž. Už bych s tebou nemohla jít po ulici.“ A pak odešla. Viděl jsem umírat toho muže se zlomeným srdcem dřív, než by zemřel na popáleniny.








Jak se ke mně zachová má devatenáctiletá žena? Vtom vešla Brenda. Byla nádherná. Měla na sobě nemocniční plášť, ale viděl jsem, že je nastrojená pro svého muže.
V okamžiku jsem poznal, že mi zůstala věrná, že žila pro mne celé ty měsíce odloučení. Vzpomínka na její lásku mne uchránila před pokušeními, zachránila mi důvěru a při pohledu na ni jsem ucítil její pevnou víru a vyrovnanost. Byla nádherná, plná vnitřního světla, které pocházelo z jejího vztahu k Bohu. Brenda šla přímo ke mně, přečetla si visačku na mé ruce a bez nejmenší známky překvapení nebo šoku se ke mně sehnula a políbila mě na to, co zbylo z mé tváře. Pak se podívala do mého oka, usmála se a řekla: „Vítej doma, Dejvy. Miluji tě.“
Abyste pochopili, co to pro mne znamenalo, museli byste vědět, že Dejvy je to nejkrásnější oslovení, které pro mne měla. Znala mě tak důvěrně, že řekla přesně to, co jsem potřeboval uslyšet. Oslovujíc mě tímto jménem, řekla vlastně: „Jsi můj milovaný manžel, vždycky budeš můj manžel, jsi stále můj muž.“ Toto něžné slovo dokonalé lásky zaplašilo všechny mé obavy. Jediné, na co jsem se zmohl, bylo: „Chci, abys věděla, že je mi to skutečně líto.“ „A co je ti líto?“ zeptala se. To, že jsem chtěl kvůli tobě vždycky vypadat dobře. Teď už nikdy dobře vypadat nebudu.“ Ušklíbla se a řekla: „Ach, Dejvy, ty jsi stejně nikdy dobře nevypadal.“ Těmito slovy začalo hluboké psychologické a duchovní uzdravování, které uhasilo oheň mého očistce, takže jsem se opět mohl vrátit do života.

---

Sdílet

Autor: Míša Klímová | Vydáno dne 13. 01. 2010 | 6683 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | | Zdroj: Cyrilometodějský kalendář

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře