Omar a tři džinové

Jako dárek k Vánocům alžírská lidová pohádka - pro potěšení i pro zamyšlení.

Od pradávných dob žili pod Džurdžurou v cedrových lesích tři džinové, které Alláh svrhl z nebes, protože se kdysi protivili jeho vůli. I když jejich moc byla veliká a mohli vládnout nad životem i smrtí lidí, nikdy se neukazovali jinak než v podobě motýla, ptáka a hada. Většinu času však byli neviditelní, létali s větrem přes vrcholky nejvyšších hor a tu a tam se nechali zanést i do údolí, aby zvědavě nahlédli do života lidí. Vždyť to přece byly bytosti, které ve své podstatě byly lidem nejspíše podobné.
Nebyli to džinové dobří ani zlí. Nesměli se vrátit do nebe až do té doby, kdy budou opět povoláni. Jejich provinění nebyla zlá, nechtěli se tedy dopouštět dalších hříchů proti všemohoucímu vládci; dlouhé věky však nemohli zapomenout na svůj pád, zahořkli ke všemu kolem na světě a nejraději by se proměnili v mrtvou skálu. Byli však odsouzeni k životu na světě, a proto nerušili život ani ostatním tvorům, s nimiž se denně setkávali.
Na svazích Džurdžury pásl stádečko ovcí malý neduživý chlapec Omar. Žil v hliněné chatrči se svou macechou, která chlapce šidila, jak mohla, přitom si však dávala dobrý pozor, aby ho hladem a bitím neumořila až k smrti. Vždyť kdo by jí pak pásl ovce, když ona sama neuměla dělat nic jiného, než se povalovat na starých, plesnivých hadrech, zívat a koukat se do nebe.
Omar si na svůj osud nikdy nepostěžoval, nic lepšího stejně nikdy nepoznal. Na matku si nepamatoval a otce mu rozdrtila skála, sotva on sám poprvé vyháněl ovečky na pastvu. Byl to prosťáček, povídal si s květinami i se zvířaty, ovečky ho poslouchaly na slovo, a vskutku Omar se zdál být nejšťastnějším chlapcem na světě, pokud ho macecha příliš netloukla a pokud se studený vítr příliš zvědavě neprotahoval děrami jeho chatrným oblečením.

Nebylo náhodou, že si brzy musel všimnout třech zvířátek, která mu byla často nablízku a kterým se nestačil obdivovat. Ta zvířata byla obdivuhodně krásná. Byl to motýl, pták a had. Vždycky, když se s nimi Omar setkal, sevřela mu srdce nějaká podivná tíseň; rád by si s nimi porozprávěl, jako se všemi ostatními zvířaty, ale nikdy si netroufal přímo je oslovit.
Jednoho dne vyhnal ovce až vysoko do hor. Posadil se pod košatý cedr a díval se do trávy, na níž se třpytily tisíce drahokamů usychající rosy. Sluníčko mile hřálo a chlapec si začal prozpěvovat písničku, která mu sama přišla na mysl. Vždyť kdo by ho učil zpívat, macecha si pro něj nenašla jediné milé slovíčko. Omar od ní slyšel jen ošklivé nadávky. A tu se mu zdálo, že z cedru slyší tutéž melodii, jenomže mnohem krásnější. Zpíval ji totiž pták s peřím, hrajícím všemi barvami. Omar poslouchal a slzel.
„Ptáčku, nauč mě tak krásně zpívat!“
Sotvaže však vyslovil toto přání, zalekl se své opovážlivosti a srdce se mu málem zastavilo strachem. Pták zmlkl, z ničeho nic se objevil prudký vítr a chlapec uslyšel z koruny cedru hlas, který nemohl vydat žádný živý tvor. Byl to hlas tisíců fléten a píšťal, doprovázený harfami se zlatými strunami a citerami: „Ubohý človíčku, ode mne se chceš naučit zpívat? Víš, s kým mluvíš? Vždyť já jsem mocný džin, který by tě mohl rozmačkat jako červa a nic by po tobě nezbylo. Proč mě rušíš v mém vyhnanství?“
Omar padl k zemi a neodvažoval se vzhlédnout.
Chlapec vstal a už bez obav se podíval na ptáka. Pták zářil jako nebeská duha a světlo, které z něho vycházelo, dopadalo v mohutných proudech na modré větve cedru. Pták zpíval a chlapec plakal. Když si pak utřel slzy, pokusil se překrásný zpěv napodobit. Zprvu měl sevřené hrdlo, ale zakrátko zazněla křišťálově zvučící melodie teď už z lidských úst.
„Jsi dobrý žák a já už tě víc učit nemusím. Nezapomeň však na mou výstrahu. A buď sám hoden svých písní!“
Chlapec poděkoval, pták ještě jednou zazářil leskem všech barev a odletěl.
Omar za ním hleděl a zpíval si tiše písničku, kterou ho pták naučil. Když skončil, hned ho napadly další a další písně, smutné i veselé, a chlapci se zdálo, že se mu radostí rozskočí srdce. Ovečky se přestaly pást, seběhly se kolem něho a poslouchaly. Ovce nikomu neškodily, nepomřely tedy a neproměnily se v kámen.

Bylo již k poledni. Omar rozbalil šátek, vytáhl suchou placku, namáčel ji do mléka, které si přinesl ve džbánku, a obědval. A právě v té chvíli zaslechl slabé zašustění. Na kameni se před ním stočil had, neveliký, ale tím krásnější a vznešenější. Měl zlatou hlavu a jeho tělo svítilo jako sluneční paprsky, zrcadlící se v pryskyřici na cedrové kůře. Omar měl srdce plné štěstí a chtěl se o ně s někým podělit. Tolik radosti nemohl sám unést.
„Hade, pojď, poobědváme spolu. Máš jistě také hlad a já nemám nikoho, s kým bych se podělil.“
„Nebudu tě už děsit, jak to udělal můj bratr pták. Vyprávěl mi o tobě a já sám jsem za tebou přišel, abych tě lépe poznal. Poobědvám s tebou. Ale věz, že i já jsem mocný džin a kdyby mě oslovil kdokoli, jehož srdce není čisté, rozdrtil bych ho, jako ten kámen.“
Sotva odpověděl, skála pod hadem začala pukat a praskat, ale Omar se už nebál. Věděl, že ani tento džin mu neublíží. Had si bral z jeho ruky kousky placky, namočené v mléce.
„Děkuji ti za oběd. O nic mě nežádáš a já se ti přece jen odměním. Naučím tě, co nikdo nezná. Naučím tě hledat poklady v zemi. Zlato, stříbro ani drahé kameny nebudou již před tebou skryté. O takové bohatství nikdo z lidí ani snít nemůže. Ale nezapomeň! Všechno to bohatství, které nalezneš, nesmí nikdy sloužit zlu. Dotkne – li se tvého zlata zlý člověk, zemře hroznou smrtí.“
Chlapec nestačil ani poděkovat a náhle pocítil, že se děje cosi podivného s jeho tělem. Zmenšoval se, ruce a nohy mu mizely a za okamžik se přeměnil v hada.
„Neboj se, hochu, pojď za mnou a záhy uvidíš, na co nikdy nezapomeneš.“
Had zmizel ve skalní štěrbině a proměněný Omar ho důvěřivě následoval. Mohl se dobře rozhlížet, protože tělo jeho vznešeného průvodce vydávalo oslnivé světlo i hluboko pod zemí.
Jen kratičko trvala toulka obou hadů v podzemním království a přece jeden z nich, který ještě před chvílí měl lidskou tvář, téměř oslepl ze třpytu drahých kovů a kamenů. Ano, Omar byl okouzlen, neznal však cenu skvělých pokladů a když se pak vyplazil na denní světlo a nabyl opět lidské podoby, poděkoval hadovi upřímně a prostě za krásnou podívanou.
„Můj bratr pták se nemýlil, jsi vskutku, Omare, jiný než ostatní lidé, ani zrníčko zlata nevzal sis s sebou. A přece toto bohatství je tvoje. Užívej ho rozumně! Nikdy však nezapomeň na má slova!“
Had zmizel a pasáček se ještě dlouho za ním díval do hromady kamení. Schylovalo se k večeru. Omar už chtěl svolat ovečky, a tu usedl motýl na drobný lesní kvítek jen pár kroků od jeho nohou.

„Ještě neodcházej! I já jsem si s tebou přišel popovídat.“
Tato slova zazněla tiše právě odtud,kde usedl motýl.
„Oba mí nešťastní bratři mi o tobě vyprávěli, jak jsi dobrý a že si zasloužíš jejich darů. I já ti chci něco darovat. I já jsem mocný džin, třebaže mě vidíš jen v podobě motýla. Pohleď na mou moc a nelekej se příliš!“
Omarovi se zdálo, že sní. Na celý život by mu stačilo setkání s ptákem. Hadovo zlato ho oslnilo dosud nepoznanou krásou a chlapec ještě musel mhouřit oči. Nyní za ním přišel motýl, třetí z nejmocnějších bytostí, které kdy žily s lidmi na zemi. Jaký dar mu přinese? Což si vskutku všechno zaslouží?
Ale teď už nemohl přemýšlet ani snít, teď se zachvěl hrůzou, jakou snad žádný člověk nemůže pocítit. Ani bič macechy, ani studený déšť, vlhký sníh, mráz a bolest z hladu ho nikdy nepoděsily tak, jako změna, která se udála s okolím. Protože všechno kolem něho ztratilo barvy. Zešedla tráva, zešedlo modré nebe, větve cedrů a květy rostlin, zešedly skály, porostlé lišejníkem, zešedlo samo zapadající slunce, zešedl celý svět. Omarovi se chtělo křičet, ale ani nezakvílel.
„Nechtěl jsem tě tolik postrašit,“ utěšoval ho motýl, když se tráva opět zazelenala, na modrém nebi se objevily bílé obláčky a zlatě rudé slunce, když se zase nad chlapcem skláněly modrozelené střechy cedrů, a když se i mrtvá skála zase rozesmála zlatým úsměvem lišejníků a všechny květiny se vzkřísily jasem barev.
„To je má moc a část této moci ti přenechám. Budeš rozumět barvám jako nikdo z živých tvorů. Budeš jimi vládnout a obšťastňovat každého, kdo si toto štěstí zaslouží. Ale nezapomeň: Pohlédne – li na tvé barvy zlý člověk, oslepne a vlastní rukou se zabije. Pamatuj dobře na má slova!“
Omar poděkoval a s vděčností sledoval třepetání křídel ze zlatého sametu s černými skvrnami.
Už se stmělo a ovečky se semkly do kruhu kolem Omara. Kdesi v dálce zavyl vlk, ale chlapec se nebál. Což mu teď může někdo ublížit?
Přišel domů a hned ve dveřích ho macecha začala plísnit:“Kdes byl tak dlouho? Kdo mi uvaří večeři?“
Popadla bič a udeřila chlapce vší silou. Omar zavzlykal, ale jaký div se stal! Vždyť to nebyl pláč, chatrčí zazněla smutná píseň a druhá rána už na chlapcova záda nedopadla. Bič vypadl maceše z ruky a zlá žena se proměnila v balvan. Omarova píseň doznívala již jen jako nářek nad mrtvým.
Omar osiřel. Bylo mu macechy líto, snad přece mu jen někdy dala něco dobrého. Ráno natrhal prostou kytičku lesních květin a položil ji na smutný balvan uprostřed chudé chatrče.
Plynul čas plynula léta. Omar vyrostl, zmužněl, ale jeho srdce se nezměnilo. Přišla chvíle, kdy se rozhodl odejít navždy z rodných hor. Doprovázelo ho jen stádo ovcí a staleté větve cedrů se s ním loučily: „Nezapomeň na nás, Omare, a buď vždycky takový, jaký jsi!“
Ovce daroval mladý muž chudým lidem, už je nepotřeboval. Vždyť ho teď navždy budou provázet dary tří mocných džinů. Písně zpíval jen zarmouceným, obrázky maloval dětem a nalezené zlato a drahokamy rozdal vždy žebrákům. S nimi se také nejraději dělil o chléb. Ale už brzy měl Omar pocítit, jak zůstat člověkem mezi lidmi…

Netrvalo dlouho a lid rozsáhlé země prohlásil Omara za svého panovníka. Někdejší pasáček ovcí by snad šťastně a spokojeně žil a kraloval, kdyby, ach kdyby právě nebylo darů mocných džinů. Mladý panovník nedokázal zanechat zpěvu, musel se o radost svých písní dělit s lidmi. Musel z barev tvořit obrazy, vždyť nechtěl, aby mu zešedlo srdce. Byl bohatý, jak nikdo z nejmocnějších vládců, vždyť stále nacházel další a skvělejší poklady, které hned plnými hrstmi rozdával chudákům, aby jim usnadnil život.
Omarovo srdce zůstalo čisté a nemohlo pochopit lidskou zlobu.
A tak se stalo, že panovník mezi svými poddanými začal rozsévat smrt. Jeho království vzkvétalo, dobro vítězilo a lidé Omarovi vzdávali pocty, které člověku nepatří. Vždyť v Omarově říši mohl každý žít jako v ráji; jenom zlí lidé se třásli hrůzou, že zaslechnou panovníkům zpěv, spatří jeho obraz nebo se jim do ruky dostane kousek jeho zlata. Tito lidé stále umírali nepřirozenou smrtí, snad by brzy po nich nezbyla ani památka, kdyby se znovu další hříchy nerodily z lakoty a závisti.
Dlouho se Omar rozhodoval, až přece jen nakonec se oblékl jako chudý derviš a s holí v ruce a bos se vydal na Džurdžuru. Nalezl místo, kde s ním rozmlouvali tři mocní džinové, padl na kolena a úzkostí zvolal: „Mocní džinové, přijďte, smilujte se nad mou velikou bídou!“ Zablesklo se, zahřmělo a před Omarem se zjevili tři džinové již ne v podobě ptáka, hada a motýla, ale ve vlastní podobě. Jen slzy ochránily panovníkův zrak před jasem, který zářil z jejich postav.
„Čekali jsme na tebe, naše vyhnanství končí. Naše dary, kterých jsi nikdy nezneužil, smyly naše prohřešení. Čeho si ještě žádáš?“
„Odeberte mi své dary, raději mě zahubte, vězte však, že i hříšníkova duše touží po zpěvu, jeho oči zaslzí při pohledu na barvy slunečního světla a ani jeho ústům nelze odepřít chléb zaplacený zlatem. Skláním se před vaší mocí a vznešeností a ovšem i před vaší nekonečnou moudrostí. Jednu věc však nevíte: Nemůže být člověk soudcem lidí!“
Dopověděl a v tu chvíli se ocitl v zahradě svého paláce. Ztratil navždy moc nad smrtí a teprve nyní si uvědomil, jak krásné je být pouhým člověkem.

Sdílet

Důležité kontakty:
P. Marek Dunda koordinátor SČS, marek@fatym.com
P. Vilém Štěpán, villelmus@seznam.cz, spoluzakladatel iniciativy SČS přijímá do SČS s přesahem za hranice ČR zvlášť Medžugorje.
Tisková mluvčí SČS Jana Julinková (roz. Brabcová)
zástupkyně tiskové mluvčí, na kterou je možné směřovat dotazy:
Anna Bekárková annabekarkova@gmail.com tel.: 736 522 818

Tento web běží na upraveném redakčním systému phpRS.

SČS na signály.cz JukeBox Milujte se! FATYM TV-MIS.cz TV-MIS.com apoštolát A.M.I.M.S

Společenství čistých srdcí

Menu:

Omar a tři džinové