Láska je „dokonalým poutem jednoty“

Zamyšlení o manželství podle 1. listu Korintským 13, 4-8.

„PROČ nemůžeme mít večeři nikdy včas?“ vyjel na ni manžel, unavený čekáním a vyčerpaný tvrdou denní prací.
„Přestaň si stěžovat. Jsem téměř hotová,“ odsekla mu. Její den také nebyl snadný.
„Ale ty se VŽDYCKY zpozdíš! Proč nemůžeš být NIKDY včas hotová!“
„To není pravda!“ vykřikla. „Kdyby ses někdy pokusil starat se o děti, nestěžoval by sis tak. A vůbec, jsou to také tvoje děti!“
Tak mezi manželem a manželkou přerůstá krtina v horu a oba jsou rozhněváni a nemluví spolu. Oba reagují na odpovědi druhého, dokud se neraní a neomrzí je to. A večer mají zkažený. Ani jeden z nich tomu nebyl schopen zabránit. Každý z nich byl totiž příliš opanován svými vlastními pocity a zapomněl na city druhého. Vybičované nervy povolily.
Takové těžkosti mohou vzniknout z mnoha příčin. Mohou se týkat peněz. Nebo si manžel může myslet, že si ho manželka trochu moc přivlastňuje a nedovolí mu těšit se ze společnosti dalších lidí. Mohla by však mít pocit, že ji manžel zanedbává a bere jako samozřejmost. Napětí může vzniknout pro jeden velký problém nebo pro několik problémů menších. Ať jde o cokoli, zajímá nás, jak takovou situaci řešit. Každý z manželů může zamezit takové situaci tím, že je ochotný „obrátit i druhou tvář“, „neoplácet zlé zlým“, ale místo toho „přemáhat zlo dobrem“ (Mat. 5,39; Řím 12,17 a 21). To však vyžaduje sebeovládání a duchovní vyspělost. Je k tomu zapotřebí křesťanské lásky.

V 1. listě Korintským 13, 4-8 najdeme Bohem inspirovanou definici lásky, která přesně vyjadřuje, co láska je a co není: „Láska je shovívavá a laskavá. Láska není žárlivá, nevychloubá se, nenadýmá se, nechová se neslušně, nehledá své zájmy, nedá se vydráždit, nevypočítává bezpráví. Neraduje se z nespravedlnosti, ale raduje se z pravdy. Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, ve všem vytrvá, láska nikdy neselhává.“
Láska může pramenit z mnoha věcí – z tělesné přitažlivosti, rodinného příbuzenství nebo z radosti ze vzájemného přátelství. Avšak Boží slovo, Bible, ukazuje, že opravdu hodnotná láska musí převyšovat náklonnost nebo vzájemnou přitažlivost a musí mít na zřeteli blaho milované osoby. Takový druh lásky může dokonce vyžadovat kárání či ukázňování, jak to dělá otec s dítětem nebo Bůh se svými ctiteli (Žid 12,6). Samozřejmě že tu hrají svou úlohu city a sympatie, ty by však neměly převládnout nad rozumným uvažováním nebo správnými zásadami v jednání s druhým. Takový druh lásky potom člověka pobízí, aby se všemi jednal ohleduplně a slušně.
Uvažujme nyní podrobněji o lásce, jak ji definuje 1. list Korintským 13,4-8, abychom plněji ocenili její prospěšnost pro váš rodinný život.
„Láska je shovívavá a laskavá.“ Jste ke svému partnerovi shovívaví? Pěstujete zdrženlivost, i když se situace vyhrocuje a jste snad nespravedlivě obviňováni? Bůh je k nám všem shovívavý a „Boží laskavost se snaží vést lidi k pokání“. Shovívavost i laskavost jsou ovocem Božího Ducha (Řím 2,4; Gal 5,22).
Láska neschvaluje bezpráví, ale také není jízlivá. Není netrpělivá. Bere v úvahu polehčující okolnosti (1. list Petrův 4,8; Žalm 103,14; 130,3-4). I ve vážných záležitostech je připravena odpustit. Apoštol Petr si myslel, že je shovívavý, když se zeptal Krista: „Kolikrát mám odpustit svému bratru,když proti mně hřeší? Až sedmkrát?“ Pán Ježíš mu na to odpověděl: „Říkám ti ne sedmkrát, ale až sedmasedmdesátkrát.“ (Mat 18.21-22; Luk 17,3-4). Láska neustále odpouští a je nekonečně laskavá. Jste i Vy takoví?

„Láska není žárlivá.“ Je těžké žít s druhem, který je bezdůvodně žárlivý. Taková žárlivost je podezíravá,přehnaně vztahovačná. Je dětinská a brání druhému v přirozeně přátelském jednání s druhými. Štěstí je dobrovolné dávání a ne v plnění požadavku vynuceném žárlivostí.
„Kdo může obstát před žárlivostí?“ptá se Bible. Žárlivost je jedním ze skutků nedokonalého těla (Přísloví 27,4; Gal 5,19-20). Jste schopni v sobě rozpoznat některé znaky žárlivosti, která vyplývá z pocitu nejistoty a je živlem představivosti? Obvykle není těžké vidět u druhého chybu, ale víc nám prospěje, když zkoumáme sami sebe. „Kde je žárlivost a svárnost, tam je nepořádek a každá hanebnost.“ (Jakub 3,16). Žárlivost může manželství rozbít. Svého manželského druha si neudržíte žárlivým omezováním, ale milující pozorností, ohleduplností a důvěrou.
„Láska se nevychloubá, nenadýmá se.“ Mnoho lidí se vychloubá, ale jen málokteří to rádi poslouchají. Vychloubání může dokonce uvést do rozpaků toho, kdo chlubila dobře zná. Zatímco se někteří vychloubají honosnými řečmi o sobě, jiní dosahují téhož cíle jinak: kritizují a znevažují druhé. Ve srovnání s oběťmi své kritiky se pak zdají lepšími. Tak se člověk může povýšit tím, že sníží druhé. Kdo zlehčuje svého partnera, ve skutečnosti se vychloubá.
Přistihli jste se někdy, že mluvíte v přítomnosti jiných o nedostatcích svého manželského druha? Co myslíte, jak se při tom on asi cítil? Co kdybyste to byl vy, jehož chyby byly odhaleny? Co byste pociťoval? Že jste milován? Ne, „láska se nevychloubá“, ani samochválou, ani ponižováním druhých. Když hovoříte o svém partnerovi, mluvte o jeho dobrých stránkách; posílíte tím vaše vzájemné pouto. A pokud jde o to, co se říká o vás, uplatněte moudrou radu, kterou najdete v Přísloví 27,2: „Ať tě chválí jiný, ale ne tvá vlastní ústa; cizinec, a ne tvé vlastní rty.“

„Láska se nechová neslušně.“ Je mnoho nápadně neslušných věcí, jako cizoložství, opilství, záchvaty vzteku (Řím 13,13). To vše v protikladu k lásce škodí manželskému svazku. Kdo je hrubý, jedná vulgárně a nedbá dokonce na tělesnou čistotu, projevuje nedostatek lidské slušnosti. Vyhýbáte se pečlivě tomu, abyste v tomto ohledu nedráždil svého manželského druha? Jednáte s ním ohleduplně, jemně a s úctou? To všechno přispívá k šťastnému, trvalému manželství.
Láska „nehledá své zájmy, nedá se vydráždit“. Není zaměřená na sebe. Jak jinak by to vypadalo, kdyby dvojice, o níž byla zmínka na začátku, projevovala takovou lásku! Manžel by se neobořil na svou manželku pro pozdní večeři, a ona by mu neodmlouvala. Kdyby byla manželka postřehla, že je popuzen částečně proto, že byl unavený, mohla mu odpovědět: „Večeře je skoro hotová. Musel jsi mít dneska jistě těžkou práci. Dám ti zatím sklenici chladného džusu, než prostřu stůl.“ Nedala by se vyprovokovat. Nebo kdyby měl manžel lepší pochopení a nemyslel pouze na sebe, mohl se zeptat, zda může s něčím pomoci.
Jste rychle podrážděn tím, co váš manželský druh říká nebo dělá, nebo se snažíte rozpoznat za jeho slovem nebo skutkem nějaký úmysl? Snad nemyslel vůbec nic špatného, byl jen roztržitý a vůbec vám nechtěl ublížit. Jestliže milujete, „ať slunce nezapadne nad vaší podrážděnou náladou“ (Efez 4,26). Co když se však vaše družka cítila zklamaná a opravdu měla v úmyslu říci nebo udělat něco, aby vám ublížila? Můžete počkat, až přejde vlna rozhořčení, a pak si o tom pohovořit? Jestliže budete mít při řešení problémů na mysli blaho vás obou, pomůže vám to, abyste našli pravá slova. „Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásku, nerozněcuje další spor.“ (Přísloví 16,23; 17,9). Jestliže potlačíte touhu dál se přít a dokazovat, že máte pravdu, můžete vydobýt vítězství ve prospěch lásky.

Skutečná láska „se neraduje z nespravedlnosti, ale raduje se z pravdy“. Nepovažuje za chytré podvádět manželského druha, ať už je to vzhledem k využívání času, utrácení peněz nebo vzhledem ke stykům. Neužívá polopravdy, aby se zdála spravedlivou. Nepoctivost ničí důvěru. Aby mezi vámi trvala ryzí láska, musíte nacházet radost v tom, že si sdělujete pravdu.
Pravá láska je silná a vytrvalá. „Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, ve všem vytrvá.“ Vydrží obtíže i nátlak, který je na ni v manželství kladen, a tím se oba partneři v tomto úzkém společenství učí vzájemně si vyhovět a přizpůsobit se. Věří každé radě, napsané v Božím slovu a vážně ji uplatňuje, i když se okolnosti zdají být nepříznivé. I když není lehkověrná v jednání s lidmi, kteří se uchylují k nepoctivosti, není příliš podezřívavá. Je spíše důvěřivá. Doufá v to nejlepší. Taková naděje je založená na spolehlivé jistotě, že uplatňování biblické rady povede k nejlepším možným výsledkům. Láska tedy může být pozitivní, optimistická a radostná. Také není vrtkavá ani přelétavá. Skutečná láska vytrvá a v těžkých dobách neustupuje před problémy. Je pevná a silná. Avšak přes všechnu svoji sílu je laskavá, jemná, poddajná a přívětivá.
Taková „láska nikdy neselhává“. Co se stává, jestliže se manželé dostanou ve svízelných dobách do finančních těžkostí? Manželka, která má takovou lásku, stojí věrně při svém manželovi a nepřemýšlí nad hledáním snadnějšího života někde jinde. Snaží se šetřit a nějak doplnit manželův příjem (Přísloví 31;18,24). Co však dělat, je – li manželka postižena nemocí, která trvá léta? Manžel, jenž má takovou lásku, dělá vše, co může, aby jí zajistil péči, kterou potřebuje. Pomáhá jí s domácí prací, kterou nemůže nyní vykonávat, a ujišťuje ji, že ji má stále rád. Bůh sám dává v tomto ohledu příklad. Bez ohledu na okolnosti, do nichž jeho věrní služebníci přicházejí, „nic je nemůže oddělit od Boží lásky“ (Římanům 8;38,39).

Jaké problémy by potom nemohla taková láska překonat? Je taková láska patrná ve vašem vlastním manželství? Pěstujete ji osobně?
Láska, stejně jako sval, je posilována užíváním. Na druhé straně láska je, stejně jako víra, bez skutků mrtvá. O slovech a skutcích, které jsou motivovány pocity našeho nitra, se říká, že pocházejí ze srdce a představují naše nejvnitřnější pohnutky. „Z hojnosti srdce mluví ústa. Dobrý člověk vynáší ze svého dobrého pokladu dobré.“ Ale když jsme ve svém nitru špatní, „ze srdce vycházejí zlá uvažování, vraždy, cizoložství, smilstva, krádeže, falešné svědectví, rouhání“ (Matouš 12;34,35; Jakub 2;14-17).
Jaké myšlenky a city pěstujeme ve svém srdci? Jestliže denně uvažujete o tom, jak bůh denně k nám projevuje svou lásku a snažíte se napodobovat jeho příklad, posílíte tím výborně své pohnutky. Čím více pěstujete takovou lásku, tím více mluvíte a jednáte v souladu s ní a hlouběji se vám vryje do srdce. Jestliže budete takovou lásku denně v malých věcech prokazovat, stane se vám návykem. Když potom příležitostně vzniknou velké problémy, bude tato láska připravená a pevně odhodlaná, aby vám je pomohla zdolat (Lukáš 16;10).
Pozorujete na své manželské družce něco chvályhodného? Pak jí to povězte! Toužíte udělat něco laskavého? Uposlechněte takového podnětu! Musíme projevovat lásku, abychom ji sklízeli! Když tak oba budete jednat, sblížíte se, budete spolu zajedno a láska mezi vámi poroste.
Láska vyrůstá, je – li sdílena. Adam, první člověk, žil v ráji. Měl všechno, co potřeboval ke svému tělesnému blahu. Od počátku byl obklopen krásou. Nebyly tam jen louky a květiny, lesnatá krajina a potoky, ale také mnoho rozmanitých zvířat, nad nimiž měl jako pozemský správce panovat. Přesto všechno však stále nebyl schopen uspokojit jednu svou potřebu: Neměl nikoho, s kým by sdílel tento ráj krásy. Byl jste někdy sám, když jste se v okouzlení zadíval na nádherný západ slunce, a přál jste si, aby byla s vámi vaše milovaná družka a sdílela jej s vámi? Nebo, dostal jste někdy radostné zprávy, ale neměl jste je komu sdělit? Náš nejvyšší Bůh viděl, co Adamovi chybí, a opatřil mu družku, aby s ní sdílel své myšlenky a pocity. Vzájemná sdílnost dva lidi sbližuje a napomáhá lásce, aby zakořenila a vzrůstala.
Manželství znamená pospolitost. Často stačí něžný pohled, dotek, laskavé slovo, i společné klidné posezení beze slova. Každý skutek může vyjadřovat lásku; stlaní postele, mytí nádobí, střádání peněz, abyste manželce koupil něco, co si přeje, ale oč neprosí s ohledem na rodinný rozpočet, nebo pomoc s prací, na kterou druhý nestačí. Láska znamená společenství v pracích i ve hře, v obtížích i radosti, v úspěchu i nezdaru. Láska znamená, že si navzájem říkáme, co myslíme a cítíme. Mějte společné cíle a společně o ně usilujte.To činí dva lidi jedním člověkem, to způsobuje, že jejich láska vzrůstá.

Když sloužíte své manželské družce, vaše láska k ní se zdokonalí. Manželka obyčejně slouží tím, že vaří, stele, uklízí, pere a nakupuje. Manžel obvykle slouží tím, že vydělává peníze na potraviny potřebné k vaření jídla, na lůžka, které manželka stele, na dům, který uklízí, na prádlo, které pere. Právě taková služba a takové dávání přináší štěstí a prospívá lásce. Pán Ježíš řekl, že je větší štěstí v dávání než v přijímání. Nebo jinými slovy: šťastnější je ten, kdo slouží, než ten, který je obsluhován (Skutky 20;35). Pán Ježíš učedníkům řekl, že „největší mezi vámi musí být vašim služebníkem“ (Mat 23;11). Takový názor vyloučí jakéhokoli ducha soutěživosti a přispěje ke štěstí. Když sloužíme, cítíme, že jsme potřební, že sledujeme nějaký cíl a to nám dodává sebeúcty a pocit spokojenosti. Manželství poskytuje manželovi i manželce široké příležitosti ke službě a k tomu, aby takovou spokojenost našli. Tím oba stmelí své manželství silnější láskou.
Jak se však zachovat, jestliže jeden z manželů je věřící, který se drží těchto biblických zásad, ale druhý nikoli? Mění to nějak způsob, jímž by měl křesťan jednat? V zásadě ne. Křesťan nebude snad tolik hovořit o Božím předsevzetí, ale jednat bude stejně. Nevěřící manželský druh má tytéž základní potřeby jako ctitel Boží a v některých ohledech reaguje stejně. Mluví o tom Římanům 2;14-15: „Kdykoli lidé z národů, kteří nemají zákon, činí přirozeně věci zákona, pak tito lidé, ačkoli nemají zákon, jsou zákonem sami sobě. Právě ti ukazují, že obsah zákona jim byl vepsán do srdce, zatímco s nimi svědčí jejich svědomí a oni jsou svými myšlenkami obviňováni nebo též omlouváni. Případné křesťanské chování bude obvykle oceněno a způsobí růst lásky.
Láska nečeká na dramatické okolnosti, aby se projevila. V určitém ohledu je láska jako šaty. Co drží vaše šaty pohromadě? Několik tlustých uzlů nebo tisíce drobných stehů? Drží je pohromadě tisíce drobných stehů. A totéž platí o duchovním „oděvu“, nejen o doslovných šatech. Mnoho maličkostí – každodenní slova a skutky, nás „oblékají“ a prozrazují, jací jsme. Takové duchovní oblečení se neobnosí a neznehodnotí, jak se to stává s doslovnými šaty. Je to, jak Bible říká, „neporušitelné roucho“ (1. Petra 3;4).
Chcete, aby vaše manželství drželo pohromadě „dokonalým poutem jednoty“? Pak dělejte to, co se doporučuje Kolosanům 3;9, 10, 12, 14: „Svlékněte starou osobnost s jejími zvyky a oblékněte si novou osobnost… oblékněte si tedy něžnou náklonnost soucitu, laskavosti, pokoru mysli, mírnost a shovívavost. Oblékněte si lásku, neboť je dokonalým poutem jednoty.“

Sdílet

Důležité kontakty:
P. Marek Dunda koordinátor SČS, marek@fatym.com
P. Vilém Štěpán, villelmus@seznam.cz, spoluzakladatel iniciativy SČS přijímá do SČS s přesahem za hranice ČR zvlášť Medžugorje.
Tisková mluvčí SČS Jana Julinková (roz. Brabcová)
zástupkyně tiskové mluvčí, na kterou je možné směřovat dotazy:
Anna Bekárková annabekarkova@gmail.com tel.: 736 522 818

Tento web běží na upraveném redakčním systému phpRS.

SČS na signály.cz JukeBox Milujte se! FATYM TV-MIS.cz TV-MIS.com apoštolát A.M.I.M.S

Společenství čistých srdcí

Menu:

Láska je „dokonalým poutem jednoty“