Ach, ta předsevzetí…

Taky jste si dali letos předsevzetí?

Už se to stalo jakýmsi národním, ba přímo celosvětovým sportem: Kdekdo si s končícím občanským rokem uvědomí, že něco v jeho životě není tak úplně košer a rozhodne se to počínaje tím novým změnit. Na první pohled snad může tato občanská aktivita vypadat i líbivě, ale opravdu jen na ten první, a to ještě pořádně letmý.
V praxi totiž toto holdování „předsevzetídávání“ probíhá tak, že si lidé třeba uprostřed listopadu či prosince uvědomí, že to a to by ve svém životě chtěli zlepšit a do kalendáře si zaškrtnou datum (1. 1.), od kterého tak hodlají činit. Zbytek roku patrně dojedou ještě ve starých kolejích, aby se pak po pořádně rozpumpovaných silvestrovských oslavách probudili do nového dne (resp. roku) jako vyměnění, probudí se rozhodnutí, že odteď budou jiní. Na kolik jim ta jinakost vydrží, to už je jiná kapitola.

My křesťané bychom se měli podobným excesům, jako je dávání si novoročních předsevzetí, vyhýbat. Přece nemůžeme čekat až na změnu letopočtu, my se máme chtít zlepšovat dennodenně. Od každé zpovědi máme odcházet s tím, že se chceme změnit, každý večer máme zpytovat svědomí, usínat s čistým štítem a ráno se probouzet s tím, že tento štít chceme nést čistý po celý den. Kterýsi svatý se večer co večer takto obracel k Hospodinu: „Pane, obětuji ti tuto noc. Zítřek mě nezajímá.“ Proč ho nezajímal? No protože věděl, že není vůbec v jeho moci, aby nějak ovlivnil, jestli se ráno probudí. Věděl, že nadcházející noc může být pro něj poslední a že měl celý den dost času na to, aby se polepšil.

A sv. Filip Neri se modlil zase takto: „Pane, drž svou ruku nad Filipem, jinak Tě Filip zradí.“ Oba světci věděli, že jsou příliš slabí na to, aby zvládali své zlepšování svépomocí, že jsou příliš slabí na to, aby vytrvali byť jen jednu jedinou noc v boji se zlem. Plně žili to, co radil sv. Ignác z Loyoly: „Dělej vše tak, jako by záleželo všechno jen na tobě, ale modli se tak, jako by záleželo všechno jen na Bohu.“ Svěřili svá „předsevzetí“ Pánu. Nečachrovali s přelomovými daty, každý den, každá modlitba či skutek pro ně byly přelomové natolik, aby se v něm odhodlali vykročit znovu a lépe. Těžko bychom od nich mohli čekat, že by si s končícím podzimem usmysleli, že od 1. ledna už nebudou dělat to či to.

V každé modlitbě tedy i my prosme Dobrotivého Boha, aby nás vedl a pomáhal nám být takovými, jakými nás chce mít On! Neplánujme si vlastní zlepšováky, které nás snad mohou vzrušovat svým půvabem a efektním vyzařováním navenek; které nás mohou vzrušovat tím, že nepřímo poukazují na jakési naše dobré jádro; které bývají napohled vcelku líbivé a vemlouvají nám, že i z toho světského se dá něco vzít do našeho života; které však bývají spíše cílem, a to ještě cílem, jehož chceme dosáhnout dle vlastního časového harmonogramu, dle vlastních představ a vlastními silami; cílem, jímž vše končí (A leckdy právě jen u toho předsevzetí.); cílem, který slouží k tomu, abychom se pak opájeli radostí nad tím, že nám to zlepšování jde; cílem, který má svůj cíl sám v sobě; cílem, v němž jde o zlepšení pro zlepšení.

Naše touha po zdokonalování má však být spíše prostředkem k tomu, abychom se líbili Bohu, abychom se k Němu pozdvihli, abychom Mu takto dokázali svou lásku. To by měl být ten pravý cíl. Velebit Pána svým životem, dělat Mu svým životem radost, dělat vše z lásky k Němu. Vždyť podobné je to i v běžném životě: Máme-li někoho rádi, tak jsme tu pro něj právě kvůli němu samotnému, a ne kvůli hřejivému pocitu vlastní skvělosti, že mu děláme dobře. Tato naše každodenní „předsevzetí“ nemají být pro náš příjemný pocit, ale vše má směřovat k větší cti a chvále Boží. Začněme už teď, v tuto chvíli, protože do příštího rána je docela daleko. A co teprve do příštího Silvestra. I když to nás přece, řečeno s oním výše citovaným světcem, zase až tak zajímat nemusí. Začněme to vše špatné v nás měnit už od této chvíle – ovšem s pomocí Boží, sami nemáme nárok. A vezměme si k tomu za vzor Pannu Marii. Ne nadarmo začíná ten občanský rok dnem, který je Jí zasvěcen. Jsme Její děti, tak se od své Maminky učme jak na to!

Libor Rösner

Sdílet

Autor: Jaroš | Vydáno dne 22. 03. 2009 | 10969 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář |

Důležité kontakty:
P. Marek Dunda koordinátor SČS, marek@fatym.com
P. Vilém Štěpán, villelmus@seznam.cz, spoluzakladatel iniciativy SČS přijímá do SČS s přesahem za hranice ČR zvlášť Medžugorje.
Tisková mluvčí SČS Jana Julinková (roz. Brabcová)
zástupkyně tiskové mluvčí, na kterou je možné směřovat dotazy:
Anna Bekárková annabekarkova@gmail.com tel.: 736 522 818

Tento web běží na upraveném redakčním systému phpRS.

SČS na signály.cz JukeBox Milujte se! FATYM TV-MIS.cz TV-MIS.com apoštolát A.M.I.M.S

Společenství čistých srdcí

Menu:

Ach, ta předsevzetí…