Společenství čistých srdcí

Zvony a já

Kategorie: Pro inspiraci

Sice používám přezdívku Zvoník, nicméně jsem toho o zvonech a zvonění zatím moc nenapsal. Ke zvonění jsem se dostal tak, že to prostě bylo potřeba...

Tohle určitě zná hodně z vás, tedy pokud bydlíte na vesnici v čechách a z liturgického pohledu se se svou rodinou vejdete do škatulek: lid - varhaník - lektor - zpěvák žalmu - ministrant. No a od toho je k pomocným kostelním profesím (kostelník, uklízečka, zvoník atd.) už jen kousek. Cca před půltřetím rokem bylo potřeba zazvonit, protože náš starý pan zvoník prostě už nemohl. Jeho věk neznám, ale vím, že byl totálně nasazený v Německu za 2. světové, tak si to zhruba vypočtěte.

Tak jsme teda s taťkou vylezli nahoru na věž a trochu potahali a velmi amatérsky zazvonili. No a tehdy mě to chytlo. Po nějakém čase jsem se zkontaktoval s jedním zvoníkem bydlícím nedaleko, ten mi vysvětlil zhruba co a jak a tak víceméně každou neděli zvoním.



No zpočátku to byla spíše hra na přetahovanou, kdo zvoní a vzpomene si na své začátky, tak ví o čem mluvím. Později se to dalo poslouchat a dnes, to se musím pochválit, zvoním už pěkně pravidelně. No co to však ten zvon vlastně je? Můžete ho vnímat z různých úhlů pohledu:

*jako pouhý hudební nástroj
*krásné umělecké dílo,
*či jako parťáka se srdcem, který vám pomáhá svolávat lidi k Bohu.
Mně osobně sedí nejvíc ten poslední pohled. Zvon má své vlastnosti, často jako člověk, zažil toho již mnoho, pokud nebyl zrekvírován a přetaven na dělovou hlaveň. Nádherně pozná při zvonění vaši náladu, rozpoložení,. Jestliže se plně nesoustředíte, jste roztržití či neklidní, ihned se to na zvuku projeví - nepravidelně bije, zvuk je nervózní.



Takto způsobené chyby ovšem můžeme eliminovat pokud zvon připojíme na motor. Takový zločin. Zvon potřebuje lidskou ruku, představte si, že by vás jako dítě místo ruky vaší mamky hladila ruka motoru - nádhera že? pokud před většinou zvoníků vyslovíte slovo motor, okamžitě se jim otevře nůž v kapse. V dnešní době se zdá být "výhodnější" motor, člověka to tak nenamáhá, nemusí šplhat pořád navrch, dolů. Ve vymírajících farnostech má tento důvod svou váhu, ovšem tam , kde se nejde alespoň jeden zdravý člověk se klidně může zvonit růčo dál.



V knížce Kolínské zvony líčí autor pan Kamarýt, jaká to byla klukovská čest zvonit. Jednou dokonce zavřeli kostelníka do nějaké kůlny, jen aby mohli zvonit. Dneska se pořád špekuluje, jak jen mládež udžet aktivní ve farnosti, jak jim dát nějaké misto, které by je drželo. Podle mě je zvonictví pro tyto účely přímo perfektní. Není k němu potřeba žádné velké síly (zvonit se musí s citem, ne stylem kdo výš!!), ani odborné vždělanosti, jako třeba u hry na varhany. Proto vy kdož máte nějakou tu zavřenou zvonici nad hlavou, neváhejte a zkuste se pozeptat jestli byste nemohli zvonit.



GO ZVONY GO

P.S.: Tam kde se dlouho nezvonilo, je dobré smluvit si schůzku s nějakým zkušenějším zvoníkem, aby zvon prohlédl, odstranil případné poruchy a mírně vás instruktoval co a jak.

---

Sdílet

Autor: Ladislav | Vydáno dne 27. 01. 2009 | 5983 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | | Zdroj: http://zvonik.signaly.cz/0901/zvony-a-ja

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře