Proč Bůh nepřichází?

Taky toužíte po tom, aby Bůh přišel a pomohl, ale ono nic?

Když Bůh nepřichází ... jdeme jinam.
"Ne že by Pán otálel splnit to, co slíbil, ale je k vám shovívavý, protože nechce, aby někdo zahynul, naopak chce, aby se všichni dali na pokání." (2 Petr 3,9)

Když čekáme návštěvu, která nepřichází a nepřichází, po rozčilení, že neumí přijít včas, a po obavách, že se jim něco stalo, obvykle přijde okamžik, kdy si řekneme, že teď už nepřijdou, přestaneme vyčkávat a jdeme dělat něco jiného. Někdy je to podobné s Bohem. Když ho o něco úpěnlivě prosíme, když ho zveme do svízelné situace, a on neodpovídá, nejedná. Za jak dlouho si řekneme, že teď už nemá cenu čekat pomoc od Boha, a začneme hledat jinde? Pán ale neotálí, nenechává nás čekat zbytečně. Touží pročistit naše srdce - naše motivy a úmysly, se kterými se na něj obracíme, chce odkrývat, co nám brání, abychom se s ním naplno setkali, chce dát vyrůst naší touze po sobě.
I čekání je příležitost. Odehrává se při něm něco důležitého mezi námi a Bohem. O to úžasnější je pak chvíle, kdy Pán přijde.

Tak to je přesně to, co prožívám už několik let. A v současné době se to až skoro nesnesitelně stupňuje. Asi před rokem, po shlédnutí filmu Apokalypsa, jsem si uvědomila jak je špatné, že jsem přestala doufat v Boží pomoc. Bylo to ve chvíli, kdy sv. Jan je spolu s dalšími vězni vysvobozen z vězení, ale chce tam dorovolně zůstat. Nakonec po dlouhém naléhání přátel, s nimi prchá z vězení a dostávají se k moři. Jan prosí Boha o odpuštění, protože si myslel, že už pro něj nic dobrého nemá. Bohu věřil, ale ne v to, že pro něj osobně může mít ještě něco dobrého.

Je to opravdu velmi těžké žít s pocitem, že Bůh je mimo, že o mě snad nemá zájem. Když potřebuju pomoc, kterou slibuje, nedostávám ji. Jak pak věřit v Boha, Boží lásku a pomoc?
Myslím, že musíme bojovat o pokoru, která nám otevře cestu k přijetí i nepochopitelných věcí z Boží strany. A pak taky - Ježíš je v každém kostele a říká: "Pojďte ke mě všichni, kdo se lopotíte a já vás občerstvím." Je sice těžké jít někam, kde stejně vnímáte bolest, protože potřebujete pomoc a ona nepřichází, ale myslím, že je to jediná cesta. I když nevypadá, že Bůh pomáhá, většinou dostanu alespoň malilinkou úlevu, když už vnímám, že je opravdu nejhůř. I třeba na chvíli a ne třeba hned po vyslovené prosbě.
Jen se nesmíme nechat zviklat a zabřednout do prostřednosti, ale bojovat o víru, naději a lásku. Neříkám, že je to lehké, ale nic jiného nám nezbývá, chceme - li být jednou opravdově šťastní.

Sdílet

Autor: Terezka | Vydáno dne 10. 12. 2008 | 7270 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář |

Důležité kontakty:
P. Marek Dunda koordinátor SČS, marek@fatym.com
P. Vilém Štěpán, villelmus@seznam.cz, spoluzakladatel iniciativy SČS přijímá do SČS s přesahem za hranice ČR zvlášť Medžugorje.
Tisková mluvčí SČS Jana Julinková (roz. Brabcová)
zástupkyně tiskové mluvčí, na kterou je možné směřovat dotazy:
Anna Bekárková annabekarkova@gmail.com tel.: 736 522 818

Tento web běží na upraveném redakčním systému phpRS.

SČS na signály.cz JukeBox Milujte se! FATYM TV-MIS.cz TV-MIS.com apoštolát A.M.I.M.S

Společenství čistých srdcí

Menu:

Proč Bůh nepřichází?