Společenství čistých srdcí

Zajímal by mě docela důvod té "nevůně".

Znám jednu ženu, která během prvních čtyřech let manželství porodila 3 děti. Rodina byla v situaci, kdy další dítě během krátké doby by bylo už nad jejich síly. A právě PPR jim v tomto velmi pomohlo. Nemuseli se vzdát sexuálního života a ani se nemuseli obávat každého pohlavního styku, že počnou další dítě.

Dalším příkladem může být rodina, která kromě vlastních dětí pečuje i o nemocné rodiče. Další dítě by znamenalo velké komplikace při zvládnutí všech starostí a poslat rodiče do LDN nebo domova důchodců také není to pravé ořechové.

Důvodem k PPR může být i zdravotní stav ženy. Těhotenství ji zdravotní stav může ještě zhoršit nebo musí užívat léky, které by případnému těhotenství neprospívaly.

Na druhou stranu může být i rodina, která se nechce vázat, chce si "užívat života", nechce se zatěžovat dětmi, ale chce mít alibististicky čisté svědomí, a tak sáhne k PPR.

Uvedené případy jsou zpravidla extrémní, ať již na jedné či druhé straně. Většinou je situace někde uprostřed a je na zvážení manželů, co zvládnou. K tomu je samozřejmě potřebná i modlitba za správné rozhodování a sílu k přijetí a zvládnutí dětí.

Setkávám se ale i s katolíky, kteří PPR odmítají jako špatné s tím, že vše (děti) nechávají na Bohu a modlí se za to. Tyto případy mě "zvedají ze židle". Nepovažuji početí dítěte za zázrak ve smyslu něčeho nepřirozeného či nadpřirozeného. Víme, jak k početí dochází a co je třeba dělat, aby k početí došlo. Tito katolíci z mého pohledu opovážlivě spolehají na Boha jako toho, který za ně bude rozhodovat. Ale přece člověk má rozum a svobodnou vůli, aby se podle svého svědomí a vědomi rozhodoval. Připadá mi to, jako kdyby si člověk zavázal oči a chodil kolem silnice s tím, že se pravidelně modlí za to, aby se mu nic nestalo. S početím je to u nich podobné - moc nepřemýšlí o tom, jestli děti zvládnou v dané situaci, prostě to tak nějak dopadne. Z této skupiny lidí znám jen takové, kteří děti ještě nemají nebo mají maximálně dvě. Třeba takové názory s počtem dětí mizí:-).

Nechci aby předchozí odstavec vyzněl tak, že jsem proti početným rodinám. Naopak, jsem rád, když vidím početné a štastné rodiny. Jak jsem už zmiňoval, je na maželích, kolik dětí jsou schopni a ochotni přijmout. A k tomu jim kromě modlitby za správné rozhodnutí pomáhá i PPR.