Společenství čistých srdcí

Přirozenou regulaci plodnosti, pokud není vedena sobeckými důvody, nepovažuji za morálně špatnou. Manželé musí zvážit své fyzické, psychické, zdravotní, sociální a jiné možnosti a rozhodnout, kolik dětí jsou schopni řádně zajistit a vychovat. Je to hodně individuální a nejde říct, že pro daný manželský pár jsou 2 děti hodně nebo málo. Pro někoho může být i 5 dětí málo.

Pokud bychom zvažovali zdravou manželskou dvojici žijící normálním pravidelným sexuálním životem bez přirozené regulace, tak na svět přivedou dítě cca jednou za rok a půl. Uvažme, že žena se vdá v 25 letech. Do 40 let by v tomto modelovém případě porodila 10 dětí. Je to jen příklad, ale doufám, že hlavní myšlenka byla pochopena. Navíc můžeme uvážit, že rodina žije v městkém 2+1 bez větší vyhlídky na větší byt nebo velký rodinný dům. Pokud je žena na mateřské dovolené a manžel nemá vysoce nadprůměrné příjmy, tak sociální situace rodiny je těžko změnitelná.

Pokud to rodina myslí odpovědně, tak 10 dětí do 2+1 nebude chtít přivést. Pokud přirozená regulace plodnosti není správná, tak jediné, co jim zbývá, je sexuální abstinence od okamžiku, kdy už nebudou chtít přivést na svět další děti. Myslím si, že trvalá sexuální abstinence v manželství není dobrá a nebyla Božím záměrem. Považuji sex za důležitou a prospěšnou součást manželství, i když nevede k početí dítěte. Kdyby Bůh chtěl, aby z každého pohlavního styku bylo počato dítě, tak neomezí plodnost ženy na několik dní z celého menstruačního cyklu.

Přirozená plánování rodičovství bez sobeckých úmyslů považuji za správné. Je to nástroj, který lze na jednu stranu využít k dobrému, ale na druhou stranu je to i nástroj, který může sloužit k sobeckému odmítání dětí. Je na manželích, jestli tento nástroj využívají k dobru či nikoli.