Společenství čistých srdcí

Buďto si člověk vybírá jen co se mu hodí anebo vezme celou Pravdu, ke které je třeba dorůstat. Dříve byla církev pro lidi opravdu svatou pomocnicí na cestě do nebe. Dnes se mnozí této pomoci zříkají ke své vlastní škodě.
Myslím, že když církev něco označila 100% jako smrtelný hřích, bylo vidět, že jde o skutek dobrovolný, závažný a vědomý. U něčeho nejde předpokládat např. nezaviněnou nevědomost. Proto s jistotou jde o takových hříších říct, že jsou těžké. Např. smilstvo, závist, hněv. Je průšvih, že mnoho lidí si neuvědomuje, že jde o tak závažné věci. Těžký hřích nás od Boha odděluje úplně a v případě smrti nás dovede do pekla. V dnešní době se na peklo zapomíná pod rouškou milujícího Boha a málo se mluví o jeho spravedlnosti a ta je o dost jinačí než lidská.

I hloubější objetí je samozřejmě možné, ale záleží na vyzrálosti partnerů. Hluboce někoho objímat znamená se mu i hodně odevzdat, pak to je správné, ale to už opravdu patří spíš manželům. Jak by to vypadalo kdybych se s každým už od třinácti hluboce objímala? Je to něco úplně jiného, když se tak hluboce políbíme třeba s manželem nebo nastávajícím manželem.
Vřele doporučuju vytrvat a počkat.
SČS právě jde o čistotu v celistvosti. To není jen to, že své tělo a srdce nedám před manželstvím, ale jak správně říkáš, je to i mnohem víc.

Hřích je opravdu problém. Podle jedné definice jde o nedostatek dobra. Bůh je dokonalé dobro, takže každým hříchem se od Něho vzdalujeme a uděláme - li hřích vědomě a dobrovolně tak se ta díra zvětší natolik, že už se k Bohu nemůžeme přiblížit.