Společenství čistých srdcí

Asi přemýšlím tak jak přemýšlím proto, že jsem byla ve víře vychovaná (a zčásti i proto, že jsem žena a že panenství považuji za něco vzácného).
To je samozřejmé, že za svá rozhodnutí chci nést zodpovědnost. Pro mě je ale racionální i ta modlitba, viz jak píšu výše - v tom je mezi námi ten hlavní rozdíl.
Zdá se Ti i teď, že se církev chová jako extrémistická organizace? Nevidíš jen tu jednu stránku? Když nic jiného, co péče o nemocné, hendikepované v ústavech a umírající v hospicích, co dobrovolnická služba, programy pro děti,... Skutečně ses dosud setkal jen se zlem, co se církve týká?
Myslím, že není dobré házet všechny lidi do jednoho pytle. Takto by se musela nechat rozpustit naše politická scéna, protože se často zdá, že jsou spíše pro ostudu, ale já vím, že jsou mezi nimi i slušní lidé. Škoda, že se o dobru skoro nemluví a že v médiích dominují negativní události... (Tady ze mně možná mluví i to, že jsem optimistka.)
S Tvými zásadami souhlasím, ale nemohu si pomoci, mě Desatero nijak nesvazuje. Každý hřích mě zamrzí a snažím se to dát do pořádku.
Asi taky žijeme každý v jiném prostředí. Mě církev nikdy nijak nestrašila, naopak, byla pro mě poslem radostných zvěstí.