Společenství čistých srdcí

Vidím, že se nemůžeme nikdy shodnout, neboť naše životní filozofie je zcela odlišná. Při čtení článku o Blance a Patrikovi mě jímala hrůza a zděšení. Víš, ono se dá ke správným rozhodnutím dojít docela snadno tím, že člověk zauvažuje, zváží pro a proti, případně se poradí a na základě racionálních pohnutek něco udělá. A také za své rozhodnutí musí nést zodpovědnost. Pokud chceš jakékoli správné rozhodnutí přičítat k dobru Bohu a jakoukoli negativní životní zkušenost mít za něco, čím tě Bůh chce posunout dál, tak budiž.

Co se týče toho řešení tragických církevních omylů... Myslím, že adekvátní by byl soud se všemi viníky tehdejší situace a rozpuštění církve. Katolická církev napáchala tolik zla, že je to nejvíce zločinecká organizace v dějinách lidstva (ostatní náboženství v těsném závěsu), a proto by měla být samozřejmě zakázána stejně jako ostatní extremistické organizace.

V zásadě ale sdílíme stejné hodnoty. Já však vím, že za svá rozhodnutí nesu zodpovědnost jen já a nechci se skrývat za to, že to tak chtěl Bůh, Satan, Jehova, Alláh, kněz, nebo kdokoliv jiný. Víra je totiž pouze berlička, která nám dává pocit, že za svá rozhodnutí neneseme plnou zodpovědnost. A jak se říká, kdo hledá spásu v nebi, ten zabloudil na Zemi.
Já se obávám, že tento život je jediný, který budu prožívat, a proto jej prožiji, jak nejlépe dovedu, aniž bych se nechal svazovat pravidly a přikázáními hříšných a omylných lidí. Stačí ctít jediné pravidlo "Svoboda jednotlivce končí tam, kde začíná svoboda druhého", pak trocha empatie, selského rozumu a sociální inteligence a jde to i bez teologických přikázání, šaškáren důchodců v bílých talárech a strašením s peklem a očistcem.