Společenství čistých srdcí

"Dnes mnoho lidí touží po krásném vztahu (tak jako vždycky), ale takových vztahů je mnohem méně než dřív, kdy se ženy odevzdávaly až při svatbě. Hranice je dnes mnohem více posunutá, čerpejte spíš z toho co bylo dříve (a bylo dobré)."

:-))) Podle Skoblíka (http://ktf.cuni.cz/~skoblik/komentare/celibat.htm )
mohučský arcibiskup Albrecht v roce 1540 řekl: "Vím, že všichni moji kněží jsou konkubináři. Co však mám proti tomu dělat? Když jim jejich konkubíny zakáži, budou buď žádat manželky nebo se stanou luterány." A třeba http://is.muni.cz/th/12225/ff_d/08.pdf na s. 58 popisuje, že situace nebyla o nic lepší ani po Tridentu. Takže pokud šli kněží takovýmto příkladem, mezi prostým lidem to vypadalo jak asi? Nebo to "co bylo dříve (a bylo dobré)" bylo někdy jindy? A kdy? A bylo to tak opravdu, lze to doložit, nebo je to jen naivní idealizace včerejška? To už ve starém Řecku měli lidé dnešek za zkažený, včerejšek za stříbrný a předvčerejšek za zlatý.

"To, že je partner gay je možné poznat (jako vy jste to poznala)."

To mě zajímá: jak se to pozná? Gayové prý mají nějaký radar, že se navzájem poznají, ale když gay nejsem? A co když to přece jen člověk nepozná, jako níže píše Klára, že to taky klidně mohla nepoznat? Kdyby její ex neudržoval kontakty, podle kterých to poznala, přece by přesně odpovídal zdejším požadavkům: chce sex až po svatbě, je zdrženlivý, nechce to pokoušet, vyhýbá se všem erotickým tématům, aby svou milou neuváděl do nebezpečí smrtelného hříchu, jak píše Solipso, ale zase ne že by se úplně stranil fyzického kontaktu, nějaké doteky i polibky byly, počítám ale vše v "normě". No která věrná katolička by takové čisté srdce nechtěla? Jak se tedy pozná pravé čisté srdce od homosexuála/asexuála/frigidity? Chápu správně, že se to pozná až po svatbě (protože dřív by to leda znamenalo nějakou nečistotu), no a někdo holt má smůlu a bude mít ze života očistec, jak odměnou za předmanželský život v čistotě slibuje opět Solipso? Nadějné vyhlídky! :-)

M.