Společenství čistých srdcí

Tak vlastní autentické a neotřelé zkušenosti? Takové volání mi nelze oslyšet. Tedy: s manželkou jsme chodili mnoho let a pamětlivi učení církve spolu pochopitelně nespali (žádná organizovaná čistá srdce tehdy nebyla). Po mnoha letech chození přišla svatba, veselice byla dlouhá, takže pak jsme jen padli do postele, zvlášť když za pár hodin už byla nedělní mše. Ale i další noc se našel důvod, proč (ještě) ne, ani už po letech nevím, další noc zase a zase a zase. A ukázalo se, že manželka prostě o nic takového nestojí, v lepším případě jí nějaký intimní kontakt (zdaleka, zdaleka! nemyslím jen vlastní sex) nic neříká, v horším případě je jí to vysloveně nepříjemné. Nakonec jsme spolu spali (a to tedy dost v uvozovkách, ale detaily to tu netřeba ředit) po více než roce, až už touha po mininku byla příliš silná. Všechny děti se podařily v podstatě na první pokus... no a jinak nic. Můj nejerotičtější zážitek v životě, smím-li být trochu otevřenější, tak nakonec byl, když jsem manželce musel pomáhat s určitým gynekologickým problémem, protože si do patřičných míst tak dobře neviděla. A už zřejmě nebudu mít příležitost to něčím překonat.

Autentické a neotřelé myšlenky a názory? Zkusím i něco v tomto ohledu. Stala se někde nějaká chyba? Nepřipadá mi. Já nic tušit nemohl, ale ani manželka přece nemohla vědět, že pro manželský život možná není úplně vhodná: je-li úmyslné vyvolávání sexuálnímu vzrušení mimo manželský styk nesprávné, jak by se mohla dozvědět, že s tím bude mít zásadní problém? Pokud jsme ale neudělali nic špatně, zřejmě se to tak prostě stává a může se to stát úplně každému. Jsou i na tuto možnost snoubenci připravováni a připraveni? A zvláště ti ze SČS (co si budeme vykládat, předmanželský sex dnes není nic výjimečného ani u věřících)? Nebo se tu všichni jen vzájemně ujišťují "čtyři nohy dobré, dvě špatné", jak to po svatbě bude úžasné, jenom vydržet? Rozhodně tedy souhlasím s Anielkou: článek je v kontextu serveru banální, opakuje věci, které jsou tu už mnohokrát a nad nimiž se autorka nijak víc nezamyslela, nebo to aspoň nedala najevo.

A jestli je, Solipso, nad pravdou vhodné rozvažovat, třebas i složitě? Stačí se podívat, kam vede jednoduché uvažování. Častým pokušením, které zřejmě postihuje dokonce i tento server, je třeba cenzura faktů, svědectví a zkušeností, které se "nehodí": http://www.sp olcs.cz/comment.php?akce=re&cisloclanku=200810 0004&ck=1499. Dle následujícího komentáře byl článek stažen, protože "byl pro některé čtenáře problematický". To je aspoň pecka přímo doprostřed čela, že ano, Solipso? Pravda je pro některé čtenáře problematická! Hrozilo snad, že budou "složitě rozvažovat"? Marně přemýšlím, kde teď chudák pravda najde útočiště, když i na křesťanském serveru má problémy. Myslí si snad někdo, že cenzurou a zjednodušováním (hlavně žádné složitosti a problémy) slouží Pravdě s velkým P? To by bylo jistě hodně naivní, to slouží někomu úplně jinému, "a modří už vědí" komu...

Dovolím si možná ne zcela ideální analogii: znám několik lidí, kteří okolo puberty nadšeně uvěřili, "všichni jsme jedno tělo", "hosanna, hosanna", a po pár letech na ně přišlo vystřízlivění a víru ztratili. Strhlo je mladistvé nadšení, ale asi nad těmi "zjevnými pravdami" málo střízlivě rozvažovali, takže se později ukázalo, že jejich víra je jen domem na písku. A to nejdůležitější: byla to jejich chyba? Jenže to je špatná otázka, zajímat se o třísky v cizích očích, správná otázka je, jestli jsme my okolo udělali vše, co jsem udělat mohli, a tedy měli. Tento server na mě působí jako to mladistvé nadšení. "A bude to stačit, myslíš?" No většinou ano, protože například těch asexuálů je v populaci údajně do procenta, takže naprostou většinu takový problém nezasáhne. Ale kdybychom počítali třeba jen půl procenta, je to v SČS okolo pěti párů. A někteří ten náraz reality s Boží pomocí zvládnou, a někteří třeba ne, a pak se řekne, že holt jejich víra byla zřejmě slabá a že přece pravá láska všechno překoná, nebo nějakou jinou třísku najdeme... nebo bude vina i u těch, kteří zamlčovali "problematické" skutečnosti, a neumožnili jim tak se na ten náraz dobře připravit? Opravdu může cenzura sloužit Pravdě?

Takže budiž třeba právě toto téma námětem k možnému zamyšlení, snad potenciálně hlubšímu, než nabízí plytký článek. Absence vlastní zkušenosti pro případné diskutující jistě nebude problém, alespoň soudím z toho, kolik lidí tu píše o sexualitě, aniž by mělo jakýkoli vlastní prožitek. Pro další inspiraci mohu přidat, že vlastně ani tak nejde o nějaký sex, těžší, alespoň pro mě, je obecně absence nějaké větší fyzické blízkosti: žijeme jako dva kamarádi, až na to, že tenhle můj "kamarád" je v pro mě neobyčejně přitažlivém těle, ovšem kdybych to chtěl nějak projevit, radost mít nebude. Vlastně musím pořád překonávat touhu po vlastní manželce, a samozřejmě často nepřekonám, ale protože je moc hodná, zpravidla pro mě má pochopení (ostatně, kdybych trval na sexu, předpokládám, že bychom spolu i spali), ale prostě to nikdy nebude ono. Jako když někdo třeba nemá rád olivy: může nějaké přesto sníst, ale nikdy se nedonutí, aby mu chutnaly.

Aby ale nedošlo k omylu: já si nemůžu na nic stěžovat, ve všech ostatních směrech je vše výborné, jak v manželství, tak i obecně v mém životě. Jen zkrátka jsme příkladem, že ani předmanželská čistota neznamená žádnou "jistotu desetinásobku".

UIOGD