Společenství čistých srdcí

Moc se mi pokracovani libilo, sam bych se pod to podepsal. Nadherne. Co vypichnout? Tezko rici, ale preci jen. Tohle by se melo tesat. Protoze se mi zda, ze nekteri krestane to tak nevidi: ...A když slyším, že za mnou přicházejí lidé, kteří mají tak zdeformované svědomí, že i jen fantazie se sexuálním obsahem (kterým se minimálně ve formě pokušení nemůže vyhnout žádný zdravý muž nebo žena) jsou těžkým hříchem, je mi smutno. Je mi smutno ze zpovědníků a rodičů, kteří z velikého Božího daru udělali strašáka a z Boha udělali hlídače lidského sexu. Opačný extrém považuji za stejně zvrácený...

Když se tak dívám na ty stránky čistých srdcí, fakt se divím, že sem tenhle článek umístili. Naprostá většina stoupenců a plamených obránců SČS bude tím nejspíš zděšena, alepoň tak soudím podle těch klišé, které dokola omílají. (viz např.diskuze k článku Sexualita samoty 1)

Super článek! A doufám, že nebude provedena cenzura a článek nebude smazán (jak to tady čas od času bývá zvykem....).

Myslím, že už jsem Vám Kláro říkala, že tu žádná cenzura není zavedena, co se týká zveřejněných textů... Tak prosím nemlžte. Děkuji. MJ

Dobře nebudeme říkat cenzura.... Ale to, že tu byly "nevhodné" články mazány popřít nemůžete.

Nehodlám tu nic popírat. 1 článek byl stažen pro další úpravu. Nejedná se tedy o žádnou cenzuru. MJ

Způsob, jakým článek zamlžuje nauku Katolické Církve a na její místo staví osobní názory pana Bergmana, jednoznačně pohoršuje. Srovnává nesrovnatelné: masturbaci, která je tzv. „skutkem vší svou podstatou špatným“ (termín z morální teologie - za nedobrovolnost či nevědomost je tu tedy možno považovat pouze nepříčetnost doprovázející duševní nemoci) — a zabití, které hříchem vůbec být nemusí, jedná-li se např. o zabití v sebeobraně. Prezentuje-li se Bergman jako zkušený zpovědník, pak by měl vědět, že na podobné jednání pamatuje i CIC1983, který v kánonu 1387 stanoví za jednání, které při zpovědi svádí kajícníka ke hříchu contra sextum (což zlehčování závažnosti hříchu masturbace nebo mimomanželského sexu bezesporu je) přísnými kanonickými tresty - včetně suspenze a propuštění z duchovního stavu. Proto bych každému, kdo chce zůstat věrný Kristu a jeho Církvi, doporučil najít si takového zpovědníka a číst takovou morálně teologickou literaturu, aby nebyl veden do mravního bahna a ve výsledku do věčného zavržení. Tedy rozhodně ne Bergmana a jeho publikace plné svůdně líbivé liberální a relativistické propagandy.

Vážený solipso, dovolím si s Vámi nesouhlasit. Z mého pohledu autor napsal velmi kvalitní článek a mnohé další má na svém blogu. Velmi oceňuji autora, že se snaží kvalitně a přístupně psát o takto citlivém tématu. Právě proto, že téma masturbace je stále tabuizováno a jako by mnoho autorů se tohoto tématu nechce dotknout nebo jen okrajově, jsem velmi rád za tento článek, který se snaží problematiku pochopitelně rozebrat. Rozhodně nesouhlasím s dehonestujícím tvrzením o relativistické propagandě. Váš jednoznačně odsuzující postoj něco o Vás vypovídá. Každopádně Vám přeji milost správného rozlišování a zdravého rozumu.

Dle mého názoru je tento článek velmi nešťastně napsaný. Hřích zůstává hříchem, i když ho zasypeme květy různých výmluv, ohledů, pohledů, hledisek.. Když se podívám na dění posledních dnů ve Francii /protesty proti uzákonění homosex. svazků a náležitostí kolem.../ ..napadla mě v souvislosti přečtení tohoto článku taková otázka - přečteme si v budoucnu na katolických internetových stránkách to, že soužití homosexuálních párů je potřebné posuzovat i z hlediska těchto lidí - že se trápí, že se cítí sami a proto to nelze považovat za smrtelný hřích ?????

Myslím, že je důležité - a z tohoto článku to i vyplývá - neházet vše do jednoho pytle a rozlišovat podle souvislostí, které tento hřích provází. To, co vyznívá jako oběktivně těžký hřích, to v jednotlivém konrétním případě být těžkým hříchem suběktivně může, anebo nemusí. Vše je tedy potřeba posuzovat ze správného úhlu pohledu. V každém případě však i zde platí Augustýnovo: Hřích odsoudit a hříšníka milovat.

To se ovšem ocitáme trochu mimo téma. Pokud někdo subjektivně rozpoznává masturbaci nebo sodomii jako lehký hřích, pak to samozřejmě pro něj lehký hřích je, ovšem potom se musíme ptát po příčině takového stavu. Touto příčinou může být prostá nevědomost. Ovšem taková nevědomost je u osoby spadající do širšího intelektuálního průměru zaviněná, protože každý katolík má povinnost znát katolickou věrouku a morálku (katechismus) do té míry, do jaké je to pro něj vzhledem k jeho schopnostem možné. Zaviněná nevědomost takového stupně je již sama o sobě těžkým hříchem. V horším případě může jít o selektivní záměrnou nevědomost - osoba tuší, že by mohlo jít o těžký hřích, takže se záměrně vyhýbá relevantním informacím. Takové jednání už hraničí s hříchem proti D. S. Nebo může být dotyčný podveden či sveden duchovním vůdcem nebo zpovědníkem. V takovém případě se jedná o cizí hřích dotyčného duchovního vůdce či zpovědníka. De internis neque Ecclesia iudicat. Proto bych spíše než na subjektivní hledisko kladl důraz na hledisko objektivní, kterému se také Bergmanův text především věnuje a které podává zkresleně, tendenčně a v rozporu s katolickou mravoukou. Nestává se mi často že bych souhlasil s Katstyle, ale jejímu lapidárnímu shrnutí „Hřích zůstává hříchem, i když ho zasypeme květy různých výmluv, ohledů, pohledů, hledisek..“ souhlasně tleskám.

Nebojím se říci - ano, jednou se to jistě dočteme. Několik gayů znám - a jejich orientace je opravdu boj. A jistě je nepopsatelný rozdíl mezi homosexuální promiskuitou (vztahy na jednu noc, typické gay seznamky.....) a gay vztahy na celý život.

Kláro, a ten nepopsatelný rozdíl mezi homosexuální promiskuitou a gay vztahy na celý život - o jakém hledisku, úhlu pohledu tu píšete - o tom lidském či Božském...? Já znám ze svého okolí jednoho gaye, který dokázal ve svém srdci pojmenovat vztah - sexuální- s jiným mužem za smrtelný hřích, snaží se žít čistě, s velkou obětí...vážím si ho.. Myslím si, Kláro, že až budete mít děti, až budete zodpovědna za jejich spásu, tak konkrétně třeba tuto situaci - homosexualní vztahy či dlouhodobější soužití homosexuálů-budete muset pojmenovat- že je to hřích, hřích smrtelný..

http://www.christnet.cz/zpravy/25265/arcibiskup_ma rini_podporil_civilni_svazky_homosexualu.url

Tím jenom dokumentujete úpadek Koncilní Humanistické Sekty a moc, jakou v ní má homosexistická mafie. Konec konců Marini nebyl první, kdo se v tomto smyslu vyjádřil. Již před pár lety se podobně odkopal kard. Schönborn a loni pro změnu Meisner. Homosexistickou agendu dlouhodobě prosazují i polští jezuité, zejména P Jacek Prusak SJ. Nejedná se však v žádném případě o aktivity KC, ale od ní odštěpené ďáblem inspirované paralelní struktury - KHS. Mimochodem, podpora sekulárního státu je ve skutečnosti ještě o dost skandálnější, třebaže dnes už ne tolik "šokující".

Ano, dříve jsem si myslela, že homosexuální chování je těžký hřích. Ale sama jsem měla dlouhodobý vztah s gayem, který si svoji orientaci odmítal přiznat, ale vnitřně ho to sžíralo.... Vyprávění by bylo na delší dobu. Ale tato zkušenost mě vedla ke změně názoru.

Kláro, Váš názor je tedy, že homosexuální chování není těžkým hříchem? Ono v dnešní době je mnoho relativizovaného. Mnoho věcí se zlehčuje. Ale zlo zlem zůstává. V homosexuálním chování není nic dobrého a myslím, že to hrubě uráží Boží plán s člověkem, tedy, že se od něj člověk chovající se homosexuálně, velmi vzdaluje.

Klára: Pokud Vy sama nepovažujete sodomii (praktikování homosexuálního styku) za hřích, tak s tím nemám problém. Každý si může myslet co chce, může mít pravdu, může se mýlit, může se i obelhávat. Pokud své názory prezentujete jako své názory a ne jako nauku KC, pak jsem sice smutný že vyznáváte herezi, ale Církev Vám toto právo garantuje a pamatuje na Vás v modlitbě a zástupném pokání.

Jak říkám, je homosexualita a homosexualita. Faktem je, že většina homosexuálů je promiskuitních, stále hledají nové a nové partnery (staší zabrousit na nějakou gay seznamku) - spíš nové zážitky. Stejně tak nesouhlasím s homo propagandou. Na druhé straně jsou homosexuálové, kteří se mají opravdu upřímně rádi. Viděla jsem dokument např. o herci Cupákovi a jeho celoživotním partnerovi. Jsou to vztahy, kdy sex je opravdu vyjádřením lásky - i když plození dětí je vyloučeno. není to tak dávno, kdy jsem v katolických novinách (i když nevím, jak spolehlivý byl původní zdroj) četla článek o tom, jak v Itálii byl do farní rady zvolen muž, který mnoho let žije s mužem a nijak se s tím netají. Vyjádřil se k tomu místní katolický kněz a nakonec s tím většina farníků naměla problém. Myslím, že se toho třeba ještě dožiji, že to bude opravdu běžné. Vždyť jaký byl pohled na sexualitu ve středověku a jaký máme pohled dnes.... Tvrzení, že sex slouží jen k plození dětí bylo bráno jako jediné správné vpodstatě ještě nedávno.... (nejsem si jistá, ale myslím že se toto pojetí změnilo až po druhém vatikánském koncilu).

Homosexuální chování je před Bohem vždycky ohavností - hříšné. Není možné, že mezi homosexuály jde o lásku. Láska je totiž chtění dobra pro druhého, a ne jen citové vnímání, že je nám spolu dobře. Prosím o citaci toho, že církev před II. vat. koncilem učila, že sex slouží pouze k plození dětí. Jaký byl pohled ve středověku na sexualitu? Také pokud možno prosím o nějaký věrohodný odkaz. Děkuji MJ

Bohužel, přesné odkazy nemám. Ale četla jsem na toto téma kdysi článek v Katolickém týdeníků. A pak jsem také četla knihy své babičky, takové "příručky do života". Vím, že měly církevní schválení a byly z padesátých let. Pokud dohledám, ozvu se.

Zatím jsem dohledala toto: http://www.teologicketexty.cz/casopis/2003-1/N ove-pojeti-manzelstvi.html Cituji: V kánonu 1013, § 1 stojí: „Prvotní cíl (účel) manželství je plodit a vychovávat potomstvo, podružný vzájemná pomoc a prostředek k ukojení žádostivosti“

"Ačkoli se tedy na sexualitu nahlíží jako na něco, jež je třeba omezovat a čemu se má zbožný člověk vyhýbat, přesto je za určitých okolností její působení prospěšné. Zejména, pokud se jedná o plození dětí. Neboť jak i Augustin přiznává, ne všichni lidé se musí zasvětit celibátu, neboť pak by lidské pokolení přestalo existovat. Sexuální styk je tedy přirozeným projevem muže i ženy, a pokud se provozuje za účelem plození, nesmíme mu nic vytýkat." viz diplomová práce K. Roušavé:Láska ve vrcholném středověku na pozadí vztahu duše a těla

Církev diktovalai způsob, jak mohou mít dva lidé sex. Cokoli jiného než standardní misionářská pozice církev ustanovila jako nepřirozené a hříšné. Pokud jste vyzkoušeli pozici na koníčka či zezadu, hřešili jste. Také orální či anální sex nebyl přípustný, protože jste při nich prožívali potěchu ze sexu a to podle puritánů nebylo přípustné, ale hříšné. Trestem byly tři roky pokání pro ženu rajtující na muži a stejný trest byl i pro orální sex či sex zezadu. Ten byl brán jako zvlášť hříšný. Někteří progresivní teologové začali tyto myšlenky kritizovat. Říkali, že v některých případech, například pokud se jedná o případ extrémní obezity, mohou být jiné pozice naopak praktické. Jeden z nich, Albertus Magnus, sestavil pětici po sobě jdoucích pozic od té nejpřirozenější až po tu nejméně přípustnou. Misionář Stranou Sezení Stání Zezadu Podle něj byly ostatní pozice kromě misionáře morálně napadnutelné, ale ne úplně hříšné.

Myslím, že můžeme být konkrétní, aniž bychom byli obscénní. Poprosil bych vás tedy napříště o trochu taktu a slušnosti ve vyjadřování. Navíc to, co tu píšete, není pravda. Shodou okolností jsem se studijně trochu věnoval středověké moralistice, zvláště exemplům, a s penitenciářem jsem přišel do kontaktu. Misionářská poloha byla doporučována, nikoliv vyžadována jako jediná dovolená. Pokud tvrdíte opak, podejte prosím důkaz, nejlépe v podobě citace z primární literatury. Orální a anální sex byl nepřirozený a hříšný tehdy i dnes, na tom se nic nezměnilo. Kající praxe se od středověku opravdu změnila. Dnes vám zpovědník nedá za hřích contra sextum pokání tři roky o chlebu a vodě, ale "jen" nějaký ten zdrávásek. To ovšem neznamená, že sexuální zvrhlost dnes uráží Boží majestát méně než dříve. Pouze jsme si na ni víc zvykli.

V čem je toto pojetí sexuality jiné než dnešní katolické pojetí sexuality formulované v závazných dokumentech Magisteria? Co třeba Casti connubii? Konec konců i diplomka, na niž odkazujete a speciálně část Sexualita (str.21 až 26), z níž citujete, jednoznačně vyvrací Vámi implicitně prezentovaný obraz středověku jako doby nezdravé sexuální prudérie.

Vy jste ale tvrdila něco jiného: "Tvrzení, že sex slouží jen k plození dětí bylo bráno jako jediné správné vpodstatě ještě nedávno...." Takže buďto přiznejte, že jste se mýlila, nebo své původní tvrzení doložte jinou relevatní citací.

I soužití - celoživotní - homosexuálů, je velice hříšné, je to nepřirozené, proti záměru Boha... Sex v tomto případě je vyjádřením- duši zabíjející- sebelásky. Sama nevím, čeho se dožiji já a generace mých dětí.... Velice si vážím těch lidí, kteří se snaží žít se svou homosexuální orientací podle Pravdy..

Pěkně a jasně vyjádřeno, děkuji. MJ

Tento článek zamlžuje katolickou nauku a svádí lidi, aby nepovažovali za těžký hřích to, co podle katolické mravouky těžkých hříchem beze sporu je. Doporučováním takového článku máte podíl na tomto zamlžování a svádění. Pro lásku Boží vás vybízím, abyste jej odstranili a vzdělávali se v katolické víře. Neposlouchejte falešné proroky, nebo pod jejich vedením společně spadnete do jámy pekelné. „Jsou to slepí vůdcové slepých. Vede-li však slepec slepce, oba padnou do jámy.“ Abyste na Božím soudu nemohli vymlouvat na nevědomost, máte níže uvedeny výňatky z katolické nauky o šestém přikázání. Necudné myšlenky Vznikají-li hnutí venerická mimo naši vůli, jsou to hnutí prvoprvá a nepřičítají se ke hříchu, i když při jejich vzniku a krátkém trvání nějaký příjemný pocit, v němž právě leží jejich lákavost, je doprovází; avšak neodporujeme-li jim hned s počátku, mění se na hnutí druhoprvá, jež jsou hříchem lehkým, a poněvadž tato dlouho trvati nemohou, mění se ve hnutí druhá, a ta jsou již těžce hříšná. Odporujeme-li však, jak jest naší povinností, není třeba, abychom z mimovolných nezřízených hnutí se znepokojovali. Mimovolné rozrušení a třeba i příjemný s ním spojený pocit není hříchem; avšak hříchem jest prodlévati při tomto rozrušení a svoliti v ně. Těžce hřeší, kdo dobrovolně v sobě nezřízená hnuti rozněcuje, aby se v nich pokochal. Přesně řečeno, nelze tu již mluvit o „hnutích", nýbrž o myšlenkách, představách, vzpomínkách, tedy o hříších vnitřních. Hřích takový nepřipouští nepatrnosti předmětu. Masturbace Masturbace jest hříchem veskrze těžkým a nepřipouští předmětu nepatrného; jest tedy hříchem těžkým, i když jen kratince trvá, ač děje-li se dobrovolně. Na hřích lehký umírní se jediné v tom případu, že by byla činem jen polovolným, což v polospánku snadno by státi se mohlo, nebo že by dála se za nejasného poznám a neúplného souhlasu, na př. když chorobou mysl jest zastřena. Katolická mravouka II, str. 421 Katolický katechismus: http://katolicky-katechismus.cz/category/cast-tret i/86-nezesmilnis-nepozadas-manzelky-blizniho-sveho /#.UXu0-8ri5SE Co bývá lehkým hříchem proti studu? – Bylo by lehkým hříchem proti studu, kdyby se někdo zbytečně, ze zvědavosti nebo z lehkomyslnosti oddával takovým myšlenkám, žádostem, tak by pohlížel, mluvil, kreslil, psal, četl, zpíval, dotýkal se, obnažoval, tak se choval k sobě nebo k jiným, že by tím sobě nebo jiným zavinil tělesné podráždění. Bylo by to nestydaté. V takovém případě má však toho zanechat ihned, jakmile ho svědomí upozorní, že nejedná správně. Kdyby toho nezanechal, ukázal by, že si toto tělesné podráždění přeje a tím by se dopustil již těžkého hříchu proti mravní čistotě. Co bývá těžkým hříchem proti mravní čistotě? – Bylo by těžkým hříchem proti mravní čistotě, kdyby se někdo oddával takovým myšlenkám, žádostem tak, že by pohlížel, mluvil, kreslil, psal, četl, zpíval, dotýkal a obnažoval se, sám či ve společnosti druhých, jen proto, aby se tělesně dráždil. Bylo by to nemravné.

Vážený JakubeAlberte, stejně jako se Solipsem si s Vámi dovoluji hrubě nesouhlasit. Asi nemá smysl sáhodlouze intelektuálně zápasit a odkazovat se na zdroje. Prosím podívejte se na problematiku s nadhledem a vyhledejte si v příslušné litetatuře schválené Církví, že katolická morálka skutečně nevapožuje vždy mastrubaci za těžký hřích. Právě naopak k těmto skutečnostem se musí přistupovat citlivě. To neznamená hřích zlechčovat nebo omlouvat, ale přihlédnout k okolnostem a závažnosti. Přeji Vám dar správného rozlišování a zdravého rozumu.

Jakub tady citoval katechismus, který je závazný a podle nějž je masturbace vždy těžkým hříchem, má-li člověk v užívání rozum. Pokud Vy tvrdíte něco jiného, je na Vás, abyste svá tvrzení doložil konkrétními odkazy na závazné dokumenty církevní mravouky. Nejste-li toho schopen, pak můžeme jenom poděkovat za Váš soukromý názor.

Vážený solipso, uvádím paragraf 2352 z Katechismu katolické církve: " Výrazem sebeukájení (masturbace) se míní úmyslné vydráždění pohlavních orgánů s cílem zakoušet pohlavní rozkoš. „Jak učitelský úřad církve, v linii stálé tradice, tak i mravní smysl věřících bez váhání tvrdily, že sebeukájení je skutek vnitřně a těžce nezřízený.“ „Vědomé užívání pohlavních schopností z jakýchkoliv důvodů mimo normálních manželských vztahů podstatně odporuje jejich účelu (zaměření).“ Vyhledává se v něm pohlavní rozkoš mimo „pohlavní vztah požadovaný mravním řádem, totiž takový, který v souvislosti pravé lásky uskutečňuje plný smysl vzájemného sebedarování a lidského plození“. K vytvoření správného úsudku o mravní odpovědnosti jednotlivců a ke správné orientaci pastorální činnosti je třeba brát v úvahu citovou nezralost, sílu získaných návyků, stavů úzkosti nebo jiných psychických či sociálních činitelů, které mohou vinu zmenšovat, případně i na nejmenší míru. " Už si aspoň trochu rozumíme, že mastrubace nemusí být vždy těžkým hříchem?

Ano, máte pravdu, že ze znění tohoto paragrafu by se dalo usuzovat na to, že masturbace je v podstatě v zásadě lehký hřích, pokud vůbec hřích, protože kdo z nás je naprosto citově zralý, není ovlivňován silou získaných návyků, je stále v psychické pohodě a jeho sociální status je optimální? Stejná hlediska je potom ovšem z logiky věci třeba uplatňovat i u potratu, sodomie, pedofilie, pýchy, lakomství, zloby, závisti, hereze, schismatu, svatokrádeže, odporování poznané pravdě, zoufání, opovážlivému spoléhání na Boží milosrdenství, atd. Myslím, že je zřejmé, že takto formulovaný paragraf katechismu je jednak zavádějící a jednak v rozporu se svatou Tradicí, předchozím Magisteriem a konec konců i s Písmem, kde se Pán Bůh Onana nevyptává na psychické či sociální činitele, ale jedná spravedlivě a nekompromisně. Pro mne je tato situace poučením v tom smyslu, že napříště budu muset při prosbě o citace tohoto druhu zdůrazňovat potřebu hledat v dokumentech předkoncilních, a tedy bezesporně vyjadřující stanovisko Katolické Církve.

Domníváte se snad, že pokoncilní dokumenty nevyjadřují stanovisko Katolické církve? Myslím si, že bychom na vše měli také nahlížet v historickém kontextu....

Vážený solipso, s dovolením se s Vámi nechci pouštět do rozebírání dalších hříchů. Pro mě je podstatné, že podle Vašeho vyjádření neuznáváte závěry a plody II. vatikánského koncilu. Potom je naše debata značně omezená, protože každý vycházíme z rozdílných předpokladů. Pokud se nemýlím, Společenství čistých srdcí vychází z římskokatolické církve, která jako taková samozřejmě uznává II. vatikánský koncil. Osobně se mi moc nelibí supermarketový přístup k náboženství - co se mi líbí, to si vezmu, co se mi nelíbí, to si nevezmu. A je jedno, jestli je to směrem k laxnosti či relativismu (například předmanželský sex je v pohodě, protože žijeme v 21. století apod.) nebo naopak směrem ke zpřísnění a křečovitému trvání na něčem, co není tak jednobarevné (například mastrubace je vždy těžkým hříchem apod.). Obojí z mého pohledu není správné. Pro korektní debatu doporučuji, abyste vždy uváděl svá východiska. Pokud neuznáváte něco, co hlásá římskokatolická církev, tak je nekorektní se k ní hlásit (nebo to aspoň tak vypadá) a současně ji kritizovat. Kdyby bylo jednoznačně zřejmé, že nejste v jednotě s římskokatolickou církví, tak bych na Vás pravděpodobně ani nereagoval. Ale jelikož jsem Vás považoval za katolíka, který se snaží být v jednotě s římskokatolickou církví, tak jsem považoval za vhodné reagovat a osvětlit to, co římskokatolická církev skutečně hlásá a vyvést Vás z omylu. Ale takto jsem Vás z omylu samozřejmě nemohl vyvést, protože alespoň část z toho, co hlásá řimskokatolická církev, neuznáváte. Také mě překvapuje, jak s neomylností dovedete rozpoznat, co je katolické a co ne. S trochou nadsázky radítě katolické církvi, co je v ní katolické a co už katolické není, i když to sama vydala:-).

Katechismus není výrokem neomylného Magisteria, může tedy obsahovat chyby, omyly, ba i hereze a v takových případech ve svědomí k víře nezavazuje. Pokud je nějaká nauka v rozporu s předchozí naukou, je třeba tento rozpor řešit. K předkoncilním dokumentům mám větší důvěru, protože podle mého poznání vesměs lépe a věrněji reprezentují katolickou nauku. Pokud tedy takový rozpor shledám, logicky se obracím k důvěryhodnějším pramenům. V tomto konkrétním případě vycházím z úvahy: Pokud nějaká materie byla v případě hříšníkovy příčetnosti těžkým hříchem, je možné, aby se tatáž materie postupem času stala hříchem lehkým nebo ani hříchem nebyla? A odpovídám si: Nikoliv, protože pokud něco uráželo Boha natolik, že hříšníka od Boha oddělovalo v roce 1985 (ze kdy je můj Tomáškův katechismus), pak ho to nutně oddělovalo i v roce 2002, kdy byla vydána Modrá Cihla. A nejsem-li si jistý, otevřu Denzingera, podívám se do rejstříku a vyhledám si: 688 Ecce omnes illi, qui quavis quattuor generum quae dicta sunt foeditate polluuntur, prospecta aequitatis censura ab omnibus immaculatae Ecclesiae gradibus tam sacrorum canonum quam Nostro iudicio depelluntur. Sed Nos humanius agentes eos qui vel propriis manibus vel (invicem) inter se egerunt semen, vel etiam inter femora profuderunt, et non longo usu nec cum pluribus, si voluptatem refrenaverint et digna paenitudine probrosa commissa luerint, admitti ad eosdem gradus, in quibus in scelere manentes, non permanentes, fuerant, divinae miserationi confisi, volumus atque etiam iubemus; ablata aliis spe recuperationis sui ordinis, qui vel per longa tempora secum sive cum aliis vel cum pluribus, brevi licet tempore, quolibet duorum foeditatis genere, quae descripseras, maculati vel, quod est horrendum dictu et auditu, in terga prolapsi sunt. Contra quod Nostrum Apostolicae sanctionis decretum si quis ausus fuerit vel iudicare vel latrare, ordinis sui se noverit periculo agere. A dále: 2147 1197 47. Cum dicit Concilium Tridentinum, eos alienis peccatis communicantes mortaliter peccare, qui, nisi quos digniores et Ecclesiae magis utiles ipsi iudicaverint, ad ecclesias promovent: Concilium vel primo videtur per hoc 'digniores' non aliud significare velle, nisi dignitatem eligendorum, sumpto comparativo pro positivo; vel secundo locutione minus propria ponit 'digniores', ut excludat indignos, non vero dignos; vel tandem loquitur tertio, quando fit concursus. 2148 1198 48. Tam clarum videtur, fornicationem secundum se nullam involvere malitiam, et solum esse malam, quia interdicta, ut contrarium omnino rationi dissonum videatur. 2149 1199 49. Mollities iure naturae prohibita non est. Unde, si Deus eam non interdixisset, saepe esset bona et aliquando obligatoria sub mortali. Tedy žádné posuzování psychologické zralosti a sociálního nevímčeho. Těžký hřích. Tečka. Pokud tedy Církev něco považovala minimálně posledních 1000 let za těžký hřích, pak mám tendenci věřit více této tradiční nauce, než svůdnému psychologizování modernistických kvazimoralistů, i když se Božím dopuštěním dostalo také do Modré Cihly. "Pokud neuznáváte něco, co hlásá římskokatolická církev, tak je nekorektní se k ní hlásit" - Pěkné sofisma. Ale ne všechno, co hlásá římskokatolická církev je závaznou naukou římskokatolické církve, víme? "Také mě překvapuje, jak s neomylností dovedete rozpoznat, co je katolické a co ne. S trochou nadsázky radítě katolické církvi, co je v ní katolické a co už katolické není, i když to sama vydala:-)." - Ano, v podstatě máte pravdu, nadsázky není třeba. Je to smutné, ale není zbytí. Naštěstí však modernismem zasažená větev KC postupně vymírá, kdežto tradiční proud se ukazuje být agilním a životaschopným. Brány pekelné Církev nepřemohou, navzdory všemožným pohoršením od různých Bergmanů, Modré Cihly i Satanových online pastoračních asistentů.

Vážený solipso, jak jsem už naznačoval, nepovažuji za smysluplné se s Vámi přít o to, jestli je masturbace vždy těžkým hříchem, nebo nikoli, a to z důvodu, že každý máme jiná východiska. Pokud neuznáváte některé publikace, které katolická církev vydala, za ně se staví a doporučuje ke studiu, tak to potom nenalezneme společnou platformu pro přínosný dialog. "Ale ne všechno, co hlásá římskokatolická církev je závaznou naukou římskokatolické církve, víme?" Samozřejmě, ne všechno je na úrovni dogmatu. Ale na druhou stranu ne všechno, co není dogma, je věřícím předloženo, aby si z toho udělali supermarket a vybrali si, co se jim líbí a právě hodí. Je třeba uvažovat a vnímat v kontextu a souvislostech. Zajímalo by mě, kolik podle Vašeho názoru je biskupů a kněží, kteří považuji Katechismus katolické církve za "Modrou Cihlu", jak jste ho označil.

Výborně; pokud jsou pro Vás omyly obsažené v Modré Cihle závaznější, než odvěká nauka Katolické Církve, jednoznačně potvrzená výrokem Tridentského koncilu, která tyto omyly vyvrací, pak se opravdu nemáme o čem bavit. „Ale na druhou stranu ne všechno, co není dogma, je věřícím předloženo, aby si z toho udělali supermarket a vybrali si, co se jim líbí a právě hodí. Je třeba uvažovat a vnímat v kontextu a souvislostech.“ — Přesně tak. Tím se také Církev, konstituovaná nad konkrétní věroukou a mravoukou, liší od sekty, kde platí buďto aktuální vůle vůdce, a nebo subjektivní zvůle individua. V kontextu integrální nauky Církve je psychologizující a subjektivizující pohled, který k této věci předkládá Modrá Cihla a který se v naukově i morálně rozvrácené postkatolické KHS začal v posledních desetiletích prosazovat, nutno odmítnout. „Zajímalo by mě, kolik podle Vašeho názoru je biskupů a kněží, kteří považuji Katechismus katolické církve za "Modrou Cihlu", jak jste ho označil.“ — Pokud se ptáte na situaci v ČR, tak tipuji přibližně osmnáct.

Neustále mě překvapuje a udivuje Vaše sebejistá neomylnost. Ale je super vědět o někom, kdo přesně všechno ví a neomylně rozlišuje mezi správným a bludem. "Pokud se ptáte na situaci v ČR, tak tipuji přibližně osmnáct." Děkuji. Pokud to není nějaké tajné, můžete zveřejnit alespoň nějaká jména?

„Neustále mě překvapuje a udivuje Vaše sebejistá neomylnost.“ — Údiv je motorem poznání. Ve skutečnosti jde však o klam: V mnoha věcech si jistý nejsem a v mnoha se třeba i mýlím. To ale není důvod k tomu, abych předstíral nejistotu nebo omyl ve věcech, o nichž jsem přesvědčen, že se nemýlím. Nejsem dialektik, vyznávám pevnost bez chvění. „Děkuji. Pokud to není nějaké tajné, můžete zveřejnit alespoň nějaká jména?“ — Můžu, ale nezveřejním.

Je k tomu nezveřejnění nějaký netajný důvod?

Ano, je.

Solipso ma vubec podivny vztah ke KC a jejim predstavitelum. Co se tyce biskupu, neni to tak davno, co se velmi neuctive (receno jemne) pod podobnym clankem vyjadroval na adresu biskupa Mons. Frantiska Radkovskeho. Na druhou stranu uplne jiny pohled bude mit na arcibiskupa Marcela Lefebvra.

Pěkné. Moc pěkné. Ale aby to bylo jen takové malé nactiutrháníčko a ne snad dokonce pomluvička, hodilo by se umístit sem link na článek, ve kterém ten zlý, zlý, ošklivý solipso nespravedlivě kydá hnůj na důstojosti svého úřadu nad jiné hodného Mons. Frantiska Radkovskeho. A hodil by se i link, kde se ten zlý vyvrhel solipso vzdává pohopoctu osobě arcibiskupa Marcela Lefebvra. Pokud ale přiznáte, že jste se mýlil, rád Vám odpustím a věřím, že Pán Ježíš ve svaté zpovědi také.

Pokud ten důvod je netajný, můžete ho zveřejnit? Děkuji

Jistě, bude-li zájem, můžu ho zveřejnit. Myslím, že tomu nic nebrání.

Prosím tedy o zveřejnění důvodu. Předem děkuji.

Důvodem je, že nechci, aby někdo potenciálně jmenované kněží a biskupy obtěžoval případnými dotazy na to, zda opravdu považují KKC za Modrou Cihlu a rušil je tím v jejich nelehké obětavé službě.

Mám pocit, že tento důvod je pouze zástupný. Ale chápu, že mé pocity považujete za zcela irelevantní. Čekal bych, že pokud nějaká skupina lidí se domnívá, že má pravdu a většina ostatních žije v bludu se všemi následky z toho plynoucími, bude se tato skupina snažit zcela veřejně a transparentně o osvětu. Místo toho se zdá, že se jedná o jakousi utajenou malou skupinu, která ústy některých občas něco vykřikne.

Ano, Vaše pocity a očekávání pro mne nejsou důvodem k jakémukoliv konání. K otázce jmen kněží a biskupů už nechci nic dodávat.

Děkuji za ochotu, vstřícnost a velmi plodnou diskuzi, která zásadně rozklíčovala Vaše postoje a věřím, že nejenom mně pomohla utvořit jasný názor.

Nemáte zač. Jestli jste si konečně utvořil jasný názor, tak Bohu díky.

Tak podle článku https://rob.signaly.cz/1303/blog-o-svatosti-smiren i-v vydal Bergman tento nekatolický škvár dokonce knižně. Cituji: "Předpokládám, že díky dobrodincům a nízkým nákladům bude konečná cena jedné knihy lidových 100 Kč. A to při současných cenách knih, formátu A5 a 80 stránkách není, myslím, tak moc." Že ho hanba nefackuje! Ale na druhou stranu proč ne. Kdo je tak blbý, že za útlou brožurku plnou pohoršujícího blábolení pochybného kněze dá 100 korun, ten si nic lepšího, než oholit jako ovce, nezaslouží.

Vážený solipso, nechci na Vás utočit ani Vás dehonestovat. Nicméně nedá mi to a napíšu to tak, jak to skutečně cítím: Máte problém s úctou k lidem (konkrétně k autoru článku a jeho čtenářům) a s pýchou. Prosím neberte to nikterak osobně, ale jako bratrskou kritickou poznámku pronášenou s úctou.

Vy zase máte problém s větry a zápachem z úst. Ve vší úctě a slušnosti.

Vážený solipso, nejsem si vědom toho, že bychom se osobně znali a že byste měl možnost svá tvrzení o mně mít podložená nějakou vlastní zkušeností. Narozdíl od Vás jsem si o Vás udělal úsudek podle toho, co a jak píšete, tzn. nějakou zkušenost mám, i když nepopírám, že se mohu mýlit. Ovšem tak, jak vyznívají Vaše příspěvky (možná to ve skutečnosti můžeme myslet ještě trochu jinak), je můj úsudek docela silný, a proto jsem napsal to, co jsem napsal.

Víte o mně prd a přesto se opovažujete mne veřejně soudit, navíc, jak sám píšete, podle svého pocitu. Já mám zase z vašich textů pocity výše zmiňované. Zkuste se s tím nějak vyrovnat.

Solipso... neuražte se, ale hodnotit lidi aniž byste je znal je tady podle mě především vaše dominanta!

Vážený solipso, skutečně by mě zajímalo, proč si myslíte, že o Vás nic nevím. Přece jasně prezentujete své názory, což o Vás něco říká, stejně tak jako o mně vypovídá to, co píšu já. A prosím na základě tohoto, mějme na sebe ve vší úctě nějaké názory.

Tak jsem si pročetla tu obsáhlou diskuzi a docela jsem se pobavila - Solipsovy odpovědi jsou až legračně podrážděné a tak fundamentalisticky útočné, no opravdu podle výzvy "Milujte se!"

20170223 leilei3915 http://www.fitflopsshoes.in.net