Společenství čistých srdcí

Nemyslím si, že přirozená regulace plodnosti je správná. Vždyť tak se taky stavíme proti Božímu záměru. Ve vážném případě je možná přijatelná, ale jinak je to taky postavení hráze v manželství proti působení Božímu. Jistě padnou námitky, že sex do manželství patří, že v dnešní době to možná ani bez něj nejde... ale nic to nemění na tom, že i přirozená regulace plodnosti, není úplně fér vůči Božímu záměru.

Přirozenou regulaci plodnosti, pokud není vedena sobeckými důvody, nepovažuji za morálně špatnou. Manželé musí zvážit své fyzické, psychické, zdravotní, sociální a jiné možnosti a rozhodnout, kolik dětí jsou schopni řádně zajistit a vychovat. Je to hodně individuální a nejde říct, že pro daný manželský pár jsou 2 děti hodně nebo málo. Pro někoho může být i 5 dětí málo. Pokud bychom zvažovali zdravou manželskou dvojici žijící normálním pravidelným sexuálním životem bez přirozené regulace, tak na svět přivedou dítě cca jednou za rok a půl. Uvažme, že žena se vdá v 25 letech. Do 40 let by v tomto modelovém případě porodila 10 dětí. Je to jen příklad, ale doufám, že hlavní myšlenka byla pochopena. Navíc můžeme uvážit, že rodina žije v městkém 2+1 bez větší vyhlídky na větší byt nebo velký rodinný dům. Pokud je žena na mateřské dovolené a manžel nemá vysoce nadprůměrné příjmy, tak sociální situace rodiny je těžko změnitelná. Pokud to rodina myslí odpovědně, tak 10 dětí do 2+1 nebude chtít přivést. Pokud přirozená regulace plodnosti není správná, tak jediné, co jim zbývá, je sexuální abstinence od okamžiku, kdy už nebudou chtít přivést na svět další děti. Myslím si, že trvalá sexuální abstinence v manželství není dobrá a nebyla Božím záměrem. Považuji sex za důležitou a prospěšnou součást manželství, i když nevede k početí dítěte. Kdyby Bůh chtěl, aby z každého pohlavního styku bylo počato dítě, tak neomezí plodnost ženy na několik dní z celého menstruačního cyklu. Přirozená plánování rodičovství bez sobeckých úmyslů považuji za správné. Je to nástroj, který lze na jednu stranu využít k dobrému, ale na druhou stranu je to i nástroj, který může sloužit k sobeckému odmítání dětí. Je na manželích, jestli tento nástroj využívají k dobru či nikoli.

Pěkně napsáno. Přesto mi tato metoda stále "nevoní", i když ji nezavrhuji a rozhodně neschvaluji antikoncepci. Spíše se otázku dětí snažíme řešit modlibou. Trochu mě mrzí, že všude se "cpe" psychologie, ale na modlitbu jako první prostředek k řešení různých situací se nemyslí. Ze zkušenosti manželského života musím říci, že manželské spojení není to nejdůležitější, co posiluje vztah, to je "jen" krásný plod lásky.

Zajímal by mě docela důvod té "nevůně". Znám jednu ženu, která během prvních čtyřech let manželství porodila 3 děti. Rodina byla v situaci, kdy další dítě během krátké doby by bylo už nad jejich síly. A právě PPR jim v tomto velmi pomohlo. Nemuseli se vzdát sexuálního života a ani se nemuseli obávat každého pohlavního styku, že počnou další dítě. Dalším příkladem může být rodina, která kromě vlastních dětí pečuje i o nemocné rodiče. Další dítě by znamenalo velké komplikace při zvládnutí všech starostí a poslat rodiče do LDN nebo domova důchodců také není to pravé ořechové. Důvodem k PPR může být i zdravotní stav ženy. Těhotenství ji zdravotní stav může ještě zhoršit nebo musí užívat léky, které by případnému těhotenství neprospívaly. Na druhou stranu může být i rodina, která se nechce vázat, chce si "užívat života", nechce se zatěžovat dětmi, ale chce mít alibististicky čisté svědomí, a tak sáhne k PPR. Uvedené případy jsou zpravidla extrémní, ať již na jedné či druhé straně. Většinou je situace někde uprostřed a je na zvážení manželů, co zvládnou. K tomu je samozřejmě potřebná i modlitba za správné rozhodování a sílu k přijetí a zvládnutí dětí. Setkávám se ale i s katolíky, kteří PPR odmítají jako špatné s tím, že vše (děti) nechávají na Bohu a modlí se za to. Tyto případy mě "zvedají ze židle". Nepovažuji početí dítěte za zázrak ve smyslu něčeho nepřirozeného či nadpřirozeného. Víme, jak k početí dochází a co je třeba dělat, aby k početí došlo. Tito katolíci z mého pohledu opovážlivě spolehají na Boha jako toho, který za ně bude rozhodovat. Ale přece člověk má rozum a svobodnou vůli, aby se podle svého svědomí a vědomi rozhodoval. Připadá mi to, jako kdyby si člověk zavázal oči a chodil kolem silnice s tím, že se pravidelně modlí za to, aby se mu nic nestalo. S početím je to u nich podobné - moc nepřemýšlí o tom, jestli děti zvládnou v dané situaci, prostě to tak nějak dopadne. Z této skupiny lidí znám jen takové, kteří děti ještě nemají nebo mají maximálně dvě. Třeba takové názory s počtem dětí mizí:-). Nechci aby předchozí odstavec vyzněl tak, že jsem proti početným rodinám. Naopak, jsem rád, když vidím početné a štastné rodiny. Jak jsem už zmiňoval, je na maželích, kolik dětí jsou schopni a ochotni přijmout. A k tomu jim kromě modlitby za správné rozhodnutí pomáhá i PPR.

Vážený pane anonyme, patříme do skupiny manželů, kteří nechávají na Boží vůli počet dětí. Mluvíte-li s lidmi, kteří to také tak dělají a mají-li "jen" třeba 2 děti, myslíte si, že je to špatně? Co když právě Bůh vidí jejich spoléhání se na Něj a dává jim tolik, kolik unesou? Jak myslíte, že by tuto otázku řešila sv. Terezie z Liseux, kdyby byla manželkou? Toto není opovážlivé spoléhání na Boží vůli. Myslíte si, že dnes je všechno vysvětleno, není třeba zázraků?

Vážená paní Magdaléno, pokusím se stručně odpovědět na Vaše otázky. "Mluvíte-li s lidmi, kteří to také tak dělají a mají-li "jen" třeba 2 děti, myslíte si, že je to špatně?" Za morálně špatné to nepovažuji. Považuji to za přenesení vlastního rozhodování na náhodu, což nepovažuji za nejšťastnější řešení. Ještě jedno specifikum u těchto lidí pozoruji: Pokud se jim nepovede počít dítě tak nějak náhodou a chtějí ho, tak se snaží zjistit, kde je problém. A právě v tu chvíli může nastoupit PPR, které určuje plodné dny, ve kterých se manželé snaží o početí. Samozřejmě problém nemusí být vždy v určení plodných dnů, ale důvodem neplodnosti může být zdravotní či jiný problém. V praxi například snížená plodnost v kombinaci se snažením ve špatnou dobu (pohlavní styk mimo nejvhodnější dobu pro početí). Ale každopadně za této situace se jaksi na náhodu nespoléhá, ale činí se aktivně kroky k početí dítěte, což najednou už je v naprostém pořádku. "Co když právě Bůh vidí jejich spoléhání se na Něj a dává jim tolik, kolik unesou?" A co když je to jenom opovážlivé spoléhání? Napadá mě vtip o tonoucím katolíkovi, kolem kterého 3x jedou hasiči a nabízí mu, že ho zachrání. Ale katolík tvrdošíjně 3x odmítá záchranu, protože vše je v rukou Božích a Bůh ho zachrání. Když se nakonec utopí, přijde do nebe a vyčítá Bohu, že ho jako zbožného poctivého katolíka nezahránil. A Bůh mu odpovídá, že mu tam 3x poslal hasiče a on je odmítl. Variací na tento vtip je nespočet. Podobně to vidím i s plánováním rodiny. Bůh nám dal poznání a přirozené možnosti, jak věci ovlivnit. A je na nás, abychom to vše využili k dobrému. "Jak myslíte, že by tuto otázku řešila sv. Terezie z Liseux, kdyby byla manželkou?" Opravdu si nedovolím něco rozhodovat za sv. Terezii. "Myslíte si, že dnes je všechno vysvětleno, není třeba zázraků?" Nemyslím si, že je dnes všechno vysvětleno. Naopak, čím více víme, tím více zjišťujeme, jak moc toho ještě nevíme. Zpravidla najdeme odpověď na jednu otázku, ale zároveň daná odpověď evekuje další otázky, na které je třeba hledat odpovědi. Nepopírám zázraky (některá uzdravení atd.), ale je to něco diametrálně odlišného od početí dítěte zdravým manželským párem.

Vážený pane anonyme, je pravda, že PPR může být velkou pomocí k početí dětí. A to by znamenalo, že Bohu do Jeho plánů také zasahujeme. Opovážlivé spoléhání se na Boha (Jeho milosrdenství) je hřích proti Duchu Svatému. A toho se ten, který se snaží jít věrně k Bohu tím, že přenechá rozhodnutí Tomu, který dává Život, jistě nedopouští. O opovážlivé spoléhání by šlo v případě opravdu rozumného, nesobeckého důvodu, v případě že další dítě nejsou schopni přijmout a přesto se kdykoliv manželsky spojují. PPR je metodou, u které je třeba dávat velký pozor, aby člověk nesklouzl ke hříchu. Dle mého přesvědčení je třeba být velmi ostražitý, proto se i já k této metodě stavím obezřetně. Nebudu ji vyvracet tomu, kdo o ni stojí, ale osobně zaujímám zdrženlivý postoj k této metodě. Mějte se pěkně. Zdraví Magdaléna

Vážená paní Magdaléno, doporučuji pročíst příslušné pasáže Katechismu katolické církve nebo Křesťanskou etiku (Peschke, 2004) a popřípadě projít tam zmíněné odkazy na dokumenty 2. vatikánského koncilu. O přirozených metodách početí, léčbě neplodnosti a odpovědnosti manželů je tam napsáno docela dost. "je pravda, že PPR může být velkou pomocí k početí dětí. A to by znamenalo, že Bohu do Jeho plánů také zasahujeme." Léčbou chřipky, operací slepého střeba apod. také zasahujeme do Božích plánu? Dříve na banální zdravotní komplikace lidé umírali, dneska se úspěšně vyléčí. S neplodností to může být podobné - dříve žádná možnost k početí, dneska je to možné pomocí přirozených metod (samozřejmě ne u všech případů). Pokud pomůže PPR k početí, tak z mého pohledu je to správné. Pokud manželský pár chce dítě, resp. nemá důvod k jeho nepřijetí, tak nemám nic proti, pokud PPR manželé nepoužívají. Sice jako technicky založený človek, který má rád řád, se mi více líbí jednoznačnější rozhodnutí - pokud chceme dítě, tak se o něj snažme, pokud dítě příjmout z rozumných důvodů nechceme, tak se chovejme také odpovědně (třeba s pomocí PPR). Také je třeba mít na paměti, že i PPR není dokonalé (selhání lidského faktoru, nedokonalost měření atd.) a je třeba být připraven na přijetí třeba trochu "nečekaného" dítěte. "PPR je metodou, u které je třeba dávat velký pozor, aby člověk nesklouzl ke hříchu." S tím souhlasím a na to jsem upozorňoval už v předchozích příspěvcích. Je třeba si dávat pozor na sobeckost a zástupné důvody k nepřijetí dětí. Za to je třeba se modlit a hodně o tom přemýšlet.

Záleží hodně na přístupu. Ty plodné dny, kdy je "sexuální abstinence", pokud se třeba manželé v té době starají o malé dítě, mohou být dobré k tomu, že jsou si pak manželé vzácnější - vzájemný vztah to ozdraví. Ale určitě je třeba to promodlit a být novému životu otevřeni.

akorát jinými slovy. K PPR mám výhradu jedinou - a to estetickou. Celé to působí příliš "veterinárně". To je snad možno skousnout v případě snahy o početí, ale v případě zabránění početí mi to přijde nevkusné. Snad každý, kdo žil před manželstvím v čistotě, se musel naučit své tělesné touhy ovládat, a tedy se v případě nemožnosti přijmout dítě může uchýlit k mládeneckým/panenským návykům z dob svobodných — prostě a vesele abstinovat. Je to těžké? Holt, těžko na cvičišti, lehko nabojišti.

Na první pohled to možná "veterinárně" působí, ale v praxi mi to tak hrozné nepřijde. Někdy možná máme k lidskému tělu, jeho tekutinám a jeho exkrementům příliš štítivý přístup. Možná je to i dnešní dobou. Naši předci tolik na hygienu nedbali, s vylučováním se také tolik nepárali a divné jim to nepřislo. S tímto vědomím mi kontrola hlenu, děložního čípku a měření teploty připadá docela v pohodě. Co se týká sexuální abstinence v manželství, myslím si, že pokud k tomu není opravdu hodně silný důvod (například zdravotní), tak sexuální soužití manželů je důležité. A to i v případě, že se manželé brali jako panic a panna. Myslím si, že sexuální soužití má blahodárné účinky na manželství, takže doporučuji se ho nevzdávat.

Já bych se jen chtěla zeptat, kolik má každá s diskutujích dam dětí, že o tom tak zasvěceně hovoří...vzhledem k tomu, že sem píší tak 15-leté slečny se jejich názorům vůbec nedivím. Pokud píše starší, je to na pováženou, ale myslím si, že dítě doma nemá ani jedna z nich, protože by tak hloupě nemluvily.

Vážená, vaše otázka je tak hloupá, že na ni odpovídám pouze pro hloupější, než jste vy: K tomu, abych mohl tvrdit, že např. vražda je špatná, nemusím nutně zavraždit několik lidí. Tedy: diskutovat o morálním problému lze i tehdy, pokud se diskutujícího daný problém osobně a konkrétně netýká. Budete se možná divit, ale dokonce je to tak lepší, protože člověk nemusí obtížně abstrahovat od svých konkrétností. Každý, kdo se zabývá vědou, vám řekne, že kazuistika tak, jak ji požadujete, může být sice v určitých případech zajímavá a přínosná, nelze ji však pro přílišnou nesourodost zobecnit. Jakékoliv zobecnění totiž vyžaduje ceteris paribus.

Vážená pisatelko, jistě víte, že antikoncepce je morální zlo odsouzené církví, k jejímuž názoru se článek hlásí. Dá se tedy říci, že za názor můžete soudit Krista. Viděl bídu světa, ale nikomu nedoporučoval zbavovat se dětí. Pravá láska a důvěra v Boha dělá zázraky. Sice mnozí v dnešní době už na ně nevěří, ale funguje to.

Vážená pisatelko, melete páté přes deváté, jak tomu konečně u lídí, kteří by se rádi stali řediteli zeměkoule bývá. Pokud spolu dva lidé žijí a mají děti, pak jsi jsou vzácní i tak dost. Nějaké cílené abstinování sexu je možná dobré pro bezdětné páry, ale tam kde mají děti, jsou rádi, když se mnohdy nějaká ta chvíle na milování najde. Mnohdy je to totiž jediná chvíle, kdy ti dva mohou být jen a pouze spolu jestli je u toho ještě nějaký prezervativ, protože jsou ti lidé zodpovědní, pak nemáte právo komukoliv cokoliv vyčítat. Nemluvím o abortivní antikoncepci. My jsme oba vystudovaní teologové a co si myslíte, že se děje v naší ložnici? Hezké chvíle s CHRÁNĚNÝM stykem. A je chráněný antikoncepcí. Suďte nás...klidně.

Vážená pisatelko, je vidět, že sex je pro Vás podstatou manželství. Na učení církve neberete ohled, ale hlásíte se k tomu, že jste s partnerem studovaní teologové. Tak se chraňte dál. Soudit má Bůh.

Není sex podstatou našeho manželství, ale po tom vám nic být nemusí. Církev nezakazuje všechyn druhy antikoncepce, jak zde prezentujete a tedy uvádí lidi v omyl. Přijde Vám tedy naprosto normální přivést na svět 5-6 dětí a nedát jim to co by skutečně potřebovaly a ještě se tvářit ctnostně, protože jsme tedy věřící...to není víra, to je nezodpovědnost.

Církev odmítá jakoukoliv antikoncepci. To jako teologicky vzdělaná osoba byste mohla vědět. Stačí si otevřít katechismus a přečíst paragraf 2370-2372.

S trochou nadsázky bych mohl říct, že manželský/partnerský sex „vystudovaných teologů“ vašeho typu by měl pro blaho lidstva probíhat dokonce výhradně za použití preservativu. Zcela vážně vás však upozorňuji, že zde jste na stránkách, kde se řídíme katolickou teologií, která jakýkoliv umělý zneplodňující zásah do manželského spojení považuje alespoň v materii za těžký hřích. Pokud zde své hříšné chování propagujete, tak dávate závažné pohoršení, čímž opět těžce hřešíte. Takto se chovejte mezi sobě rovnými na getsemane nebo charonu; zde vaše sprosté lhaní a pohoršování bohdá trpěno nebude.

Církev neodmítá všechny formy antikoncepce, ověřte si v morální teologii. A pokud Vás žere, že teologicky vzdělaná osdoba nejste za to já nemůžu. :-))

Citace by k dispozici nebyla? Ne? Ok, tak děkujeme za podnětný komentář.

Jak jsem již jednou psala, nelze schvalovat antikoncepci abortivní, jinak si stačí pročíst Familiaris consorcio, kde je jasně vypasné co je a co není dovolené, ale jak tady již napsala Magdalena, soudit bude pouze Bůh, který vidí do srdcí a úmyslů lidí. Proto je i na nich jak se vyrovanjí se svým svědomím.

Roztomilé, že argumentujete zrovna adhortací FC, které je celá zaměřena právě proti podobným názorům, jako jsou vámi prezentované. V článku 29 jasně deklaruje konformitu s předchozím učením Církve, zejména s encyklikou Humanae Vitae, která v článku 14 jasně říká, že jakýkoliv uměle zneplodňující zásah do manželského spojení je velikým zlem. Přestaňte tedy prosím lhát a předstírat, že Magisterium schvaluje vaše hříšné chování, kterým se tu hrdě holedbáte a doknce ho hrubě pohoršujícím způsobem doporučujete. Kdo chce znát pravdu, ať ji nehledá v názorech samozvaných „vystudovaných teologů“ ve službách Satana, ale hledá přímo v dokumentech Magisteria svaté Církve Katolické: Familiaris consortio naleznete zde: http://www.kebrle.cz/katdocs/FamiliarisConsortio.h tm zejména článek 29 Humanae Vitae pak zde: http://www.kebrle.cz/katdocs/HumanaeVitae.htm článek 14 a dále

Čtěte pozorně ty dokumenty církve. Nejsme samozvaně vystudovaní, ale regulerní Mgr. v oboru katolické teologie. Prezervativ nepoužíváme, ale i kdyby, tak je to jen a jen naše věc. Sexuologii, též částečně učíme. Vážený.

„Komentář ze dne: 30.12.2010 16:05:09 – Reagovat Autor: neregistrovaný - (@) Titulek: Re: Vážená pisatelko, melete páté přes deváté, jak tomu konečně u lídí, kteří by se rádi stali řediteli zeměkoule bývá. Pokud spolu dva lidé žijí a mají děti, pak jsi jsou vzácní i tak dost. Nějaké cílené abstinování sexu je možná dobré pro bezdětné páry, ale tam kde mají děti, jsou rádi, když se mnohdy nějaká ta chvíle na milování najde. Mnohdy je to totiž jediná chvíle, kdy ti dva mohou být jen a pouze spolu jestli je u toho ještě nějaký prezervativ, protože jsou ti lidé zodpovědní, pak nemáte právo komukoliv cokoliv vyčítat. Nemluvím o abortivní antikoncepci. My jsme oba vystudovaní teologové a co si myslíte, že se děje v naší ložnici? Hezké chvíle s CHRÁNĚNÝM stykem. A je chráněný antikoncepcí. Suďte nás...klidně.“ - Je možné, je opravdu máte vystudovanou KTF. Omlouvám se za označení samozvaný teolog. Žádný teolog samozřejmě nejste. Prostě jste úspěšně zakončili studium, podobně jako třeba dr. Mengele vystudoval medicínu. Z Božího dopuštění. - Ohledně použítí ochrany lžete buďto teď , nebo ve výše citovaném příspěvku. Ne, že by na tom záleželo. - Jakou část zmiňovaných „dokumentů církve“ si mám pozorně přečíst? Kde se povoluje neabortivní antikoncepce, kterou nazýváte „CHRÁNĚNÝM stykem“? Jako „regulérní Mgr. v oboru katolické teologie“ snad dokážete uvést citaci, nebo ne? Po pravdě, nedivil bych se, kdyby ne.

Vážená pisatelko, vystudovaná teoložko, Vaše okaté lhaní mě velmi udivuje! V příspěvku ze dne 30. 12. 2010 tvrdíte toto: "My jsme oba vystudovaní teologové a co si myslíte, že se děje v naší ložnici? Hezké chvíle s CHRÁNĚNÝM stykem. A je chráněný antikoncepcí." Tak mám pocit, že si tu někdo hraje na teologa a přitom se snaží podrýt církevní učení o antikoncepci. Lžete tu příliš okatě. Jasné argumenty vám chybí. Dále vaše lhaní nebude tolerováno.

„Prezervativ nepoužíváme, ale i kdyby, tak je to jen a jen naše věc.“ - Jako „regulérní Mgr, v oboru katolické teologie“ byste mohla vědět, že pokud někdo hřeší, pak to samozřejmě není jen a jen jeho věc, ale věc celé Církve, která pro váš hřích spolu s Kristem krvácí na Kříži za jeho usmíření. Namátkou např. KKC §1422 říká: „Ti, kdo přistupují ke svátosti pokání, dostávají od Božího milosrdenství odpuštění urážek, kterých se proti Bohu dopustili, a zároveň se smiřují s církví, kterou zranili svými hříchy a která svou láskou, příkladem a modlitbami pracuje na jejich obrácení.“ Takže shrnuto a podtrženo: Vaše hříchy - ať už proti pravdě nebo proti přirozenosti - zraňují Církev a jsou věcí všech, kteří k Církvi přináleží. Styďte se, jste-li s to, a litujte. Jděte ke zpovědi. Pak máme naději, že vás neztratíme navždy.

Proč se pořád dohadujete, podívejte, já v 20 podstoupila potrat a od té doby žádnou antikoncepci nepotřebuji užívat. Je to neodvratitelné a i kdybych 1000x chtěla nezměním to. Kdybych tehdy měla ten rozum, který dnes, tak se nebráním jedinému dítěti ve svém životě.

Děkujeme za reakci. Kéž je Vaše chyba, za kterou jistě bolestně platíte milosrdným Bohem odpuštěna a její následky třeba tímto komentářem zmenšeny. Držte se!!!

Milá Míšo, předem děkuji za inspirativní článek. Mám však k němu několik výhrad. Jako v jiných (tvých) článcích zde používáš časté citáty z Bible a nezřídka i dost ostrá slova. Ať se ti to líbí nebo ne, článek působí stejně propagandisticky, jako kdyby byl vydán po 2. světové válce. Promiň, ale bojím se, že přesně podobné názory církvi (ale hlavně víře a Bohu) nijak neprospívají. Reaguji rovněž na článek Stop pornografii, který je ještě útočnější a fanatičtější. Souhlasím se slečnou/paní, která píše, že PPR je antikoncepce. Ano, je tomu tak, i když se mnozí věřící ohánějí tím, že se jedná o přirozenou metodu. Není to pravda, také člověk souloží jen v některé dny. Uměle musí ovlivňovat sexuální apetit (a tedy vyjádření lásky k druhému), čímž se staví proti Bohu. Řešení jsou jen dvě. Buď žádná antikoncepce, tzn. souložíme, když oba chceme, a bereme v potaz, že případné díte je Boží dar, anebo jakákoliv jiná antikoncepce - s vědomím ovšem, že už - podle vašeho názoru - nejednám úplně přirozeně. Mrzí mě, že si toto nemůžeme říci osobně, poněvadž nebydlíme úplně blízko sebe. Myslím, že výměna názorů by byla jistě pro oba velmi inspirativní, ale bohužel ne vždy je vše tak jednoduché... Pokud věříš tomu, co jsi napsala, přeji ti hodně úspěchů v životě! (a to myslím zcela vážně, ne ironicky!) PS: velmi by mě zajímalo, jak se tvé názory vyvinou třeba za 5, 10 let.

Děkujeme za komentář. Dovolím si reagovat za Míšu. Netuším, co se Vám zde může jevit jako fanatické. Píšete, že Míša používá časté citáty z Bible - tedy to je fanatismus? Co se týká propagandy, tak každý něco propaguje. Je ale dobré vědět, je-li to pravdivé a správné nebo ne. Pokud je to dobré jsem pro propagaci co největší. A Boží zákon je dobrý a nebe určitě také, takže propagujme to, co katolická církev a nebudeme na tom jednou špatně. PPR opravdu není antikoncepce, ale může vést k antikoncepčnímu myšlení, a to je pak špatné. Je to tenká hranice, ale člověk dostal dar svědomí a zdravého rozumu, pokud obě věci užívá, je schopen být na straně pravdy. Kdo myslíte, že dal do ženského cyklu pauzu, kdy není možné počít dítě? PPR tuto pauzu jen objevila, jako např. lékaři to, že se dá něco vyléčit v těle člověka, taky by se dalo říci, že je to nepřirozené a nemá se zasahovat. Ještě jednou opakuji, že PPR není antikoncepce, ale musí se dát velký pozor na antikoncepční myšlení, protože nechtít děti ze sobeckého důvodu nebo nevážného je pro manžele zlem. MJ