Společenství čistých srdcí

Zastávám názor, že házet někomu cokoliv oknem do domu je znakem hluboké mravní zkaženosti, které směle sekunduje jedině záměrné poškrábání auta stojícího před domem. Je to zlo v čisté podobě, kdy útočník nic nezískává a oběť hodně ztrácí. Přece není možné se za odmítnutí mstít takto nízkým, zbabělým a zákeřným způsobem! Kdo žije v nějakém větším městě, jistě se s podobnou situací už setkal. Z mé zkušenosti: když někdo v kostele fetoval, močil, vyřvával, obtěžoval věřící žebráním, až dosud to byl vždy cigán. Kostelníkovi se tedy nedivím že je vyhodil; sám jsem jich několik musel vyvést. Vycházím z úvahy, že je lépe, když do kostela přestanou chodit ti, kteří tam dělají bordel, než aby ze strachu a odporu přestali chodit věřící. Na druhou stranu lze potížistu z kostela vyhodit i přátelským způsobem. Jednou mě jeden „zákazník“, který se mým přičiněním dostal z kostela ven, nakonec ještě požádal o požehnání! :-) Dostal tedy křížek na čelo a šel (nejspíš do jiného kostela ;-) Někdy pomůže i válečná lest. Cigánku, která u Máří Magdalény při výstavu NSO řvala do mobilu jsem upozornil, že volání v kostele jí může zničit mobil. Myslel jsem tím, že jí ho rozšlapu, ona to ale asi pochopila jinak, řekla „ježíšmarjá, děkuju“ a vyběhla volat na ulici. Nemám informaci o tom, že by sv. Jan Bosco toleroval, pokud by jeho chlapci obtěžovali věřícící v kostele. Myslím, že ani on by neváhal a chlapce by umravnil. Asi by je nevyhodil, ale vzal by si je do sakristie na pohovor. Od toho je pastýřem. Kostelník je tu přece od toho, aby byl v kostele pořádek. Lze mu tedy vyčítat, že jednal jak jednal? Myslím, že ne.

Děkuji za názor. V něčem máte pravdu, ale já si zase myslím, že ti kluci v příběhu nechtěli obtěžovat, že je skutečně věci kolem kostela a víry zajímaly. Určitě je zamrzelo, že se jim nejen nedostalo odpovědi na jejich dobře míněné otázky, ale ještě byli vyhozeni. Pravda, kostelník se snažil udržet pořádek, ale skutečně mohl být mírnější. Jak mohl vědět, že předešlý nepořádek v kostele mají na svědomí právě dotyční? Setkala jsem se s tím, že když jsem se na Bílou sobotu modlila u Božího hrobu, přišlo tam dokonce pět školáků, kteří očividně do kostela běžně nechodili, šeptali, jeden druhého upozorňovali na to, co vidí, a trochu se pochichtávali. Měla jsem také možnost je vyhodit, že mě ruší, ale spíše mě napadlo, že bych jim o těch věcech mohla zkusit vyprávět. Tak jsem to zkusila, oni poslouchali, vyptávali se, a když je to přestalo bavit, odešli. Za hodně asi může výchova. Kámen v okně v tom příběhu byla podle mě bezprostřední reakce zklamaných kluků. Nechci se jich v každém případě zastávat, s jejich obtěžováním už jsem se taky setkala, ale jsem už taková, že se snažím na všem vidět něco pozitivního.