Společenství čistých srdcí

Svatoplukovy pruty aneb jak jsem na štítarské faře věšela prádlo

Kategorie: Články

Pro zpestření a pobavení jeden kuriózní zážitek z loňského roku, tak trochu tématický ke slavnosti sv. Cyrila a Metoděje.

V sobotu ráno se na štítarské faře, kam jezdívám jako kooperátorka katechetek, probouzím do horkého rána, a hned se s katechetkou Markétou domlouvám, že si k "farnímu" a jejímu prádlu dám vyprat i nějaké svoje, protože ve svém znojemském podnájmu pračku nemám a ne všechno je dobré přepírat v rukách. Markéta souhlasí, ovšem zjišťuje, že elektrárna opět změnila čas levného proudu - kde je ono známé vrčení? Ozývá se až pozdě odpoledne, takže pračku rychle zapínáme, protože venku se začíná podezřele zatahovat. Pereme natřikrát, dusno je čím dál tím větší a mraků na obloze také stále víc. Jako ostříž hlídám šňůru na dvoře, kam jsem vyprané prádlo pověsila, protože na jeden sušák v místnosti se všechno nevejde, a takřka hypnotizuji očima, aby prádlo uschlo, protože mokré si ho do Znojma vézt nechci. Jenže modlitby za vláhu byly asi silnější než moje přání - bouřka právě začíná. Kapky jako pětikoruny. Chci vyběhnout a prádlo sebrat, ale Markéta mě přesvědčuje, že je to jen přeháňka a že na druhé straně už se mraky trhají. Poprvé jí uvěřím, ale podruhé už mě nikdo nezadrží. Seberu prádlo, které příliš uschnout nestačilo, a stojím před nerudovským problémem: Kam s tím? S Markétou hledáme nějakou další šňůru na prádlo - než bych odmotala tu venkovní, byla bych mokrá až na kůži. Bezvýsledně. Tak aspoň nějaký pevnější špagátek. Nenacházím nic lepšího než lýkový provázek. No nic, musím se s tím spokojit. To bude dobrodružství, natahovat jej v sále v prvním poschodí. Začínám na klice nejzadnějšího okna. Přes místnost obtáčím zelená kachlová kamna - neobejmu je, takže provázek musím hodit a pak rozmotané klubíčko sebrat. A ještě aspoň jednou dokola, ať to vydrží! Pokračuji k dalšímu oknu. Dvě šířky pokoje jsou ale málo, kde mám provázek zachytit dál? Už jsem na to přišla, na horním dveřním pantu. Tak, "šňůry" natažené, jdu věšet. Jenže po třetím pověšeném kousku lýko praská. Aha, je o mnoho slabší než šňůra na prádlo, to dá rozum. Navazuji jej a znovu natahuji, aby bylo natřikrát - tři Svatoplukovy pruty - napadá mě pověst, kterou nás poučovali již na základní škole. Teď už to snad šťastně pověsím. Zítra brzy vstáváme, jedeme do Kostelního Vydří, tak už bych se ráda viděla v posteli. "...mohutné sídlo Svatopluka kleslo, Velehrad víry bez pohromy stojí..." broukám si při práci sloku písničky "Bože, cos ráčil". Rup, skutečně kleslo. Ani tři vrstvy lýka nestačí! Holt pruty to nejsou... Vyprané prádlo se poroučí na zem, naštěstí vyluxovanou a umytou. Snažím se zachránit, co se dá, lýko navázat, ale praská znovu. Nevím, jestli se mám smát nebo plakat. Takovou práci jsem si s tím dala! A teď to musím znovu sebrat, odkolíčkovat, smotat to nešťastné lýko a prádlo NĚKAM pověsit! Ježkovy oči, vždyť už jsem únavou mrtvá! V tu chvíli vchází Markéta a ve mně se to spojí - slzím smíchy a ona posléze také. Povzdechnu si v duchu - můj Pane, asi to tak má být, přes den jsem kříž nepocítila, tak teď to beru - a prádlo rozvěšuji přes opěradla židlí. Druhý den si do Znojma odvážím téměř vše suché a k tomu předsevzetí, že pro štítarskou faru koupím pořádnou šňůru na prádlo.

---

Sdílet

Autor: Míša Klímová | Vydáno dne 09. 07. 2011 | 4994 přečtení
Počet komentářů: 1 | Přidat komentář | | Zdroj: http://mikeila.signaly.cz/1007/svatoplukovy-pruty-aneb-jak

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře