Společenství čistých srdcí

"Korálky, nebezpečná věc, to, o co se opírají dominikáni..." zkrátka růženec

Kategorie: Články

Ze života o růženci.

Když tak pročítám různé články k tomuto aktuálnímu říjnovému tématu, vynořují se mi vlastní zážitky. Růženec pro mě znamená mnoho - ať už myslím "ten předmět z navlečených kuliček s křížkem", nebo modlitbu samotnou.
Svůj první růženec jsem dostala jako malá školačka - babička přivezla z Lurd mně i mojí sestře krásný růžový. Tenkrát mi ta modlitba ale příliš "nevoněla" - snad jako všem dětem mi připadala příliš dlouhá a nudná. Bez velkého nadšení jsem se tu a tam s babičkou pomodlila nějaký ten desátek, když mě k tomu vyzvala. Nechuť se postupně zmenšovala, když jsem se účastnila různých poutí. Začala jsem nosit růžencový prstýnek, který jsem svírala, když mi bylo těžko nebo když jsem pociťovala vděčnost. A mnohokrát jsem dostala růženec jako dárek (naposledy při terciářské obláčce) - dřevěný, korálkový, klokočový, takže jsem jich už pár rozdala.
Zásadní zlom, co se modlitby růžence u mne týká, nastal v maturitním ročníku gymnázia. Lépe řečeno ve "svatém týdnu". Ačkoli mě učitelé "cepovali" a já sama byla zvyklá poctivě dřít, bylo mi jasné, že sama to "nedám". A tak každý den po obědě jsem si ve svém pokojíčku lehla na postel na záda, zavřela oči, pomodlila se růženec a pak teprve pokračovala v učení - jednak jsem takto všechny své snahy, myšlenky a obavy odevzdala a jednak jsem si i odpočinula (Jeden z mých přátel na to sice reagoval slovy, že by to u něj dopadlo stylem "byl večer a bylo jitro, den druhý", ale já při růženci nikdy neusnula.) Ale kupodivu ani po maturitě (úspěšné!) jsem s tím nepřestala. Zdálo se mi, že by tomu dni něco chybělo. Snažila jsem se o tajemstvích růžence rozjímat, k čemuž mi hodně pomohla kniha "Růženec Panny Marie", kterou jsem od babičky dostala jako dárek k osmnáctým narozeninám. Oblíbila jsem si zejména růženec Světla.
Dva pěkné zážitky s růžencem mám ze světového setkání mládeže v Kolíně nad Rýnem. Každý poutník na začátku dostal balíček, který mimo jiné obsahoval i dřevěný růženec. Když ho jedna z mých kamarádek jednou vzala do ruky, P.Vladimír Šagi Záleský ze Žďáru řekl: "Pozor, to je nebezpečná věc!" Když jsme se pobaveně ptali proč, dostalo se nám odpovědi, že nás při modlitbě Pán Bůh může vzít za slovo. Ano, je to pravda.
A pak na Marienfeldu v neděli ráno: Hned po probuzení jsem se pomodlila slavný růženec, jak jsem byla zvyklá. Pak krásná mše svatá se Svatým otcem, následně chvatné balení a přesun na nádraží. Jenže jaký přesun! Stísněna v mnohatisícovém, jen pomalu se pohybujícím davu, jsem se začala modlit bolestný růženec - nebylo mi tam zrovna příjemně. Postupně kolem mě začalo být volněji. Došla jsem se skupinkou přátel k nádraží. Na brzký odjezd to však vůbec nevypadalo. Davy nedočkavých poutníků nádraží zcela zablokovaly. Co teď? Atmosféra se stávala velmi napjatou - odjedeme z Kolína ještě dnes? Raději jsem "spolkla" všechna slova, která se mi drala na jazyk, abych své přátele ještě více nepodráždila, a začala se modlit růženec Světla - kéž Bůh vnese trochu světla do tohoto zmatku! A stalo se! Rozhodli jsme se popojít do sousední obce a nastoupit do vlaku tam. Povedlo se! A než vlak dojel, na nástupišti jsem se samou radostí pomodlila ještě růženec radostný. I zde pro mě tato modlitba byla oporou v těžkých chvílích i vyjádřením vděčnosti.
Teď už si den bez modlitby růžence (nebo aspoň bez nějakého toho desátku, pokud povinnosti víc nedovolují) nedovedu představit. Tak to stojí i ve Stanovách dominikánských terciářů, mezi které patřím. My to máme ale trochu jednodušší než mniši a mnišky Kazatelského řádu, kteří nosí růženec patnáctidesátkový - jak se jednou zmínil otec Cyril, občas se do rozjímání tak zabere, že pak neví, kolikátý desátek se vlastně modlí. Mnohdy vytáhnu z kapsy růženec, když jdu do práce, nebo i na nějakém výletě (je to praktičtější než počítat Zdrávasy na prstech), takže občas slyším: "Mami, co to má ta paní za korálky?" nebo: "O to se dominikáni opírají?" Ale ať už jsou poznámky zvídavé nebo ironické, nevadí, na růženec nedám dopustit.

---

Sdílet

Autor: Míša Klímová | Vydáno dne 20. 10. 2011 | 7698 přečtení
Počet komentářů: 5 | Přidat komentář |

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře