Společenství čistých srdcí

Proč jde ďábel proti čistotě

Kategorie: Duchovní život

V úvodníku časopisu Světlo 50/2010 je řada zajímavých myšlenek, které stojí za zveřejnění i zde a jsou vhodné pro pochopení důležitých souvislostí týkajících se pokušení, záměrů ďábla, čistoty a důvěry v Boha. Pár z nich nabízím a doporučuji i přečtení celého článku.

„Ctnost“ a navíc „ctnost čistoty“ je u většiny z mladých lidí pro praktický život zcela neznámý pojem.


Proč Zlému tak záleží právě na zneužívání pohlavního pudu? Protože je to oblast, ve které se Bůh jako jediný původce všeho života i ve zcela přirozené rovině spojuje s člověkem, a to dokonce natolik, že se mu svým způsobem podřizuje a činí ho spolupracovníkem svého stvořitelského aktu. Hříchy smyslnosti a smilstva jsou hanebné v tom, že znamenají zneužití a znesvěcení tohoto posvátného spojení Boha s člověkem. Zneužívání spolustvořitelského daru znamená pro ďábla příležitost ke dvojímu škodolibému výsměchu: vysmívá se Bohu jakožto Stvořiteli i Bohu jakožto Lásce a současně je to ďáblův výsměch člověku. „Lhář od počátku“ mu slibuje tak říkajíc neomezený přístup k rozkoši, a ve skutečnosti ho připravuje o samu podstatu toho, čím Bůh posvětil a obdařil tuto spolupráci člověka se Stvořitelem v případě, že se uskutečňuje opravdu podle Božího obrazu. O posvátném zážitku sebeodevzdání v lásce, ve kterém se snoubí nevýslovná extáze duše i těla, nemají oběti, které propadly sexuálnímu sobectví, vůbec představu. I o této svaté extázi totiž platí: „Na lidskou mysl nevstoupilo, co Bůh připravil těm, kteří ho milují!“...





... Nestalo se za této situace zachovávání mravní čistoty nepřiměřeným a nesplnitelným požadavkem? Rozhodně ne. Ale nesmíme je chápat jako nějaké břemeno uložené člověku navíc, ale jako součást a předpoklad onoho blaženého života s Bohem a v Bohu, pro který jsme stvořeni a ke kterému jsme povoláni. Je snad pro nás neštěstím a břemenem, že máme žít podle Božího obrazu? Naše neštěstí je tom, že tento Boží obraz ztrácíme ze zřetele. Je to stejné poblouznění jako u marnotratného syna, který se tak zaposlouchal a zahleděl do zvěstí o údajném životě plném rozkoší a radovánek, že úplně zapomněl na to, kde a u koho žije, jak dobrý je jeho otec, který ho zahrnuje veškerou láskou a péčí, a raději spěchal od otce do ciziny tak překotně, že mu ani nestálo za to svého milujícího otce naposled obejmout. Náš Nepřítel nepotřebuje, abychom byli ateisty, on sám přece také není ateista, on potřebuje, abychom svému Otci přestali věřit, že nás nekonečně miluje, on potřebuje dosáhnout toho, aby nám vůbec nevadilo se od něho vzdálit a vidět ho pak z dálky jako nějakého nevlídného starce, který nám závidí naše mládí a nepřeje nám žádnou radost. Místo abychom se vrhli do Otcovy náruče a dali se uchvátit jeho nekonečnou láskou, necháme si od Zlého nejrůznějším způsobem namlouvat, jak je Bůh vůči nám nepřející. Místo hlasu milujícího Otce nasloucháme „šelmě, která otevřela tlamu k výsměšným řečem proti Bohu a proti jeho stánku“, tj. proti jeho církvi.

---

Sdílet

Autor: P. Marek Dunda | Vydáno dne 12. 06. 2012 | 6796 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | | Zdroj: Světlo 50/2010

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře