Společenství čistých srdcí

Bl. Jana Portugalská (2)

Kategorie: Duchovní život

Druhá část životopisu této osobnosti dominikánského řádu z královského rodu.

Král poslal do Aveira své notáře. Před nimi musela princezna odložit závoj a hábit. Ačkoli se vždycky dokonale ovládala, tentokrát se nedokázala zdržet slz. Podepsala pak úřední listinu, že nikdy nebude skládat slavné sliby.
Několik dní chodila ve světských šatech, pak opět oblékla dominikánský hábit a do smrti ho už nikdy neodložila. Věrně zachovávala všechny předpisy Stanov, pokud jí to bylo možné, a chtěla se ve všem podobat ostatním sestrám. Slavné sliby skutečně nikdy nesložila, avšak nikdo nepochybuje, že patří mezi sestry II. řádu.
Chtěla žít do smrti v klášteře v Aveiro, avšak ani to jí nebylo vždy možné. Roku 1476 musela přerušit noviciát. Potom mohla nějakou dobu zůstat v Alveiro, kde jí otec dal do správy mnoho statků, aby bylo všem zřejmé, že jeho dcera opravdu není řeholnicí.







Roku 1479 musela klášter opustit, protože v Portugalsku vypukl mor a všichni tvrdili, že by mu princezna mohla podlehnout v místě podle jejich mínění nezdravém. Opět se podrobila; vzala si však s sebou několik řeholnic, s nimiž se modlila a žila. Všichni k ní měli takovou úctu, že všude, kam měla přijít, spěchali připravit kapli pro princeznu a její průvodkyně.
Roku 1481 jí zemřel otec.
Vrátila se do Aveira. Byla pak ještě zatahována do různých záležitostí. Bratr jí svěřil výchovu svého nemanželského syna. Dvakrát se o ni ucházeli královští nápadníci. Bratr na ni velmi naléhal, byl k ní násilný a hrubý. Znovu ji donutil odejít z Aveira a poslal pryč řeholnice, které si vzala s sebou.
Princezna Jana však zůstala pevná a rozhodná. Jakmile jí to bylo možné, opět se vrátila do svého kláštera. Píšeme "svého". Ona skutečně považovala Aveiro za svůj jediný pravý domov. V ničem se tam nechtěla lišit a pracovala podle svých sil, dokonce prý i při stavbě jedné zdi, kde pak ještě dlouhá léta sestry cítily líbeznou vůni.
Ze svých statků si pro sebe nenechala nic. Měla méně potřeb než poslední sestra. Vše, čím mohla volně nakládat, rozdala pro potřeby kostelů a klášterů nebo pro chudé. Propustila všechny maurské otroky, postarala se jim o náboženské vyučování a o slušné zabezpečení.







Stále více u ní zářily její příznačné ctnosti: vlídnost, skromnost, tichost, ohleduplnost. Často za ní přicházeli různí prosebníci. Přijímala je trpělivě a s velkou pokorou. Mluvívala ráda o Bohu a o všem, co vede k Jeho lásce.
Její slabé zdraví bylo otci i bratru několikrát záminkou, aby ji odvolali z kláštera. K tomu však se přidala jakási zvláštní nemoc, která jí působila muka. Říká se, že byla otrávena. Prý se jí tak pomstila jistá paní, kterou princezna vypověděla z Aveira pro její nezřízený život. Měla veliké horečky a trápila ji ustavičná žízeň. Jedinou úlevou jí bylo pití vody, avšak to jí lékaři zakázali. Snášela to křesťansky, ustavičně se spojovala s trpícím Ježíšem a připomínala si jeho žízeň.
Dlouho trvala její nemoc. Nikdy při ní neprojevila netrpělivost. O Vánocích roku 1489 byla naposledy na mši svaté. Pak už jen prosila, aby sestry nechávaly otevřené dveře a tak jí umožnily sledovat modlitbu v chóru. Více pro slabost dělat nemohla.
Zemřela 12. května 1490 ve svém milovaném klášteře v Aveiro. Měla osmatřicet let. O jejích posledních chvílích opět necháme vyprávět sestru Markétu Pinheiru:
"Výmluvně a s podivuhodnou sladkostí povzbuzovala převorku a mnišky, aby se netrápily nad smrtí, kterou ráda přijímá od Pána, v Jehož milosrdenství vložila všechnu důvěru. Řekla, že prosila Boha, aby směla prožít mezi sestrami dobu svého očistce. Vybízela všechny k poslušnosti. Říkala, že poslušnost je žebříkem do nebe; po něm se snadno vystupuje ve stopách Krista, který byl poslušný až k smrti. Vybízela je také, aby střežily své srdce, měly vždy čisté svědomí a byly připraveny na konec života, jehož den nám není znám.







Převorka začala číst evangelium o umučení Páně. Pozorně a klidně poslouchala, dokud se nedošlo k příhodě o políčku, daném Pánu. Nemohla už sama zdvihnout ruku. Prosila, aby jí pomohly, a vlastní rukou si dala políček tak silný, že se zpotila. Řekla: "Pane, Ty ses podrobil tolika mukám za hříšníky. Odpusť mi a spas mě, abych mohla být v počtu těch, kteří na Tebe patří a Tebe chválí."
Dělala to tak vždy, když četla nebo slyšela číst o umučení Páně, se slzami a hořkostí srdce, a ani v poslední chvíli života ho nechtěla opomenout."
Vydechla naposledy ve chvíli, kdy se u ní shromážděné sestry modlily litanie.
Papež Inocenc XII. schválil její úctu 4. dubna 1639.
Blahoslavená Jana Portugalská je vzorem vyrovnanosti a vytrvalosti za všech zkoušek. Podle lidského zdání stále musela ustupovat a nikdy nedosáhla svého cíle. Ona však dala Bohu vše a zcela se Mu odevzdala. Na ostatním tolik nezáleží.

---

Sdílet

Autor: Míša Klímová | Vydáno dne 12. 04. 2011 | 4259 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | | Zdroj: Dějiny řádu kazatelského I., s. M. Zdislava Černá O.P.

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře