Ze života pro život
Kategorie: Svědectví
Nabízíme jeden ze skutečných příběhů skutečných lidí, který byl otištěný v časopise Milujte se!...a je i sepsán v brožurce Ze života pro život...
Moc rád bych se s vámi podělil o svoje svědectví. Bude to o tom, jak jsem uvízl v jedné sektě, jak jsem se zapletl s nečistými duchovními praktikami a také jak jsem s Boží pomocí z této sekty utekl a objevil pravého Boha.
Pokřtěný, a tím to haslo
Začnu pěkně od začátku. Byl jsem pokřtěný jako malé nechápavé dítko, když mi bylo 3,5 roku. Když pan farář lil vodu na hlavu mojí sestřičce, která byla také pokřtěna, tak jsem se pěkně nahlas zeptal: „Mamí, a co jí to ten pán dělá?“ To, co je křest a co to pro život člověka znamená, jsem měl zjistit až o 25 let později (uf, docela doba ne?).
V mojí rodině byla dříve katolická víra, ale ta byla vlivem komunistického prostředí zničena. Přesto jsem prožil krásné dětství obklopen láskou svých rodičů. Po sametové revoluci mi na základní škole kdosi nabízel možnost chodit na náboženství. Já si ale říkal: „Ten člověk se asi zbláznil, přece tam nepůjdu, když ve svém volném čase můžu sledovat ty nejnovější videoklipy.“ Navíc náboženství mi připadalo jako něco zastaralého.
Lži, sex a prachy
V pubertě jsem začal hledat lásku ve svém okolí a zjistil jsem, že jí je ve světě prabídně málo. Svět mi opravdu připadal jako „Lži, sex a prachy“, což byla hudba, na které jsem v té době dost ujížděl. Uzavřel jsem se proto sám do sebe a upadal do nehezkých depresí. Když mi bylo 20 let, uvážil jsem, že takto to dál nejde a že je na čase začít prozkoumávat, o čem vlastně ten svět a život je. Zjistil jsem, že okolo mě se toho nabízí spousta, a začal jsem hledat svoje „štěstí“. V té době se mi štěstí jevilo jako „něco zažít“ a „vytřískat z toho, co to dá“. Bylo toho dost, co jsem zažil, ale štěstí, nebo alespoň ten prchavý pocit, který jsem za štěstí pokládal, mi vždycky po chvíli jakoby vyšuměl a kolem mě se opět rozhostila neúnosná jednotvárnost, nuda a šeď.
„Mistr“ Sri Chinmoy
Proto mě velice překvapilo, když jsem jednoho dne narazil na kurz meditace duchovního mistra Sri Chinmoye (čti: Šrí Činmoj). Na plakátku křiklavé barvy stálo: „Nalezněte cestu ke štěstí a úspěchu.“ „Objevte své skryté schopnosti.“ Cvičení transcendentální meditace se mi velmi zalíbilo. Neznámá energie vždy velmi rychle naplnila moje tělo a já se cítil svěží a dobře. Rozhodl jsem se proto, že v kurzu transcendentálních meditací budu pokračovat a stal jsem se žákem indického gurua Sri Chinmoye. (Chtěl jsem napsat „dobrovolně se stal žákem indického guru Sri Chinmoye“, ale to by nebyla pravda, protože pouze jedenkrát mi stačilo toto cvičení vykonat a vytvořil jsem si pěknou závislost na něm!)
V „mlýnku na maso“
Nevěděl jsem, že odesláním své přihlášky „mistrovi“ se tak vlastně už natrvalo (tj. až do smrti) přihlašuji do globální sekty, která má po světě několik tisíc členů. Jako přijatý žák jsem začal pravidelně chodit do jejich meditačního centra a začal jsem se věnovat jejich propagačním aktivitám.
Teď, když už jsem z toho venku, chápu, proč jsme neustále chodili plakátovat a pořádat další a další kurzy pro nově příchozí. Bylo to proto, že tato organizace byla a je něco jako masový mlýnek. Po několika letech vyčerpaný nešťastník z tohoto mlýnku vypadl (a ještě častěji byl nemilosrdně vykopnut), a proto bylo třeba stále hledat nové „maso pro mlýnek“, aby sekta mohla nadále „šlapat“. Po krátké době jsem začal s ostatními žáky tohoto „mistra“ i bydlet a pracovat v jejich firmě na okraji Zlína. Přestěhoval jsem se kvůli tomu 200 kilometrů. Naštěstí jsem úplně neztratil kontakt se svojí rodinou, což mě později zachránilo.
Převážnou většinu svého volného času jsem obětoval na stále další a další aktivity tohoto dynamického hnutí. Pro příklad uvedu snad jen „World Harmony Run“ (česky: „Běh světového míru“) – což je jen další náborová aktivita, která se speciálně zaměřuje na školní mládež a na „ulovení“ známých celebrit, což slouží k další propagaci.
Redukovaný svět
Zkrátím to a napíši vám, že po pěti letech usilovné práce pro tuto sektu jsem zjistil, že můj svět se skládá jen a pouze z uspokojování mých vlastních a guruových potřeb. Nic jiného mě ani v nejmenším nezajímalo. Byl jsem tehdy (doufám, že se to teď už zlepšuje) ukázkový sobec.
Uvědomil jsem si to ve chvíli, kdy si můj mladší bratr při fotbale utrhl vazy v koleně a musel na operaci. Maminka se o něj bála a řekla mi: „Prosím tě, pomodli se i za svého bratra.“ Uvědomil jsem si, že jsem ještě nikdy za nikoho jiného než za sebe neprosil. To se v transcendentální meditaci přece nikdy nedělá! V tu chvíli jsem už věděl, že víc věcí je špatně, ale stále jsem nevěděl, jak to řešit.
Tajné výpravy do kostela
Naštěstí jsem v té době viděl film „Bratr slunce, sestra luna“ o životním osudu svatého Františka z Assisi. Tento velmi odvážný mladík žil pro druhé, na sebe často zapomínal a vedl intenzivní duchovní život. To mě nadchlo. Koupil jsem si o tomto člověku knihu a vypravil se pohovořit si se skutečným františkánským knězem. Kněz mě překvapil svými krásnými vlastnostmi a já začal přemýšlet o tom, že na tom křesťanství přeci jenom něco bude. Začal jsem se tajně doma modlit a tajně chodit do kostela. Byl jsem totiž stále ještě až po krk zabřednutý v sektě Sri Chinmoy.
Závislost
Právě v době, kdy jsem se chtěl z této společnosti (na začátku velmi milých a otevřených lidí) vytratit, abych šel dále svou křesťanskou cestou, narazil jsem na tvrdý odpor. Rozhodl jsem se přerušit všechna svá soukromá cvičení transcendentální meditace. S hrůzou jsem zjistil, že jsem na nich kompletně závislý, a že bez nich nezvládnu základní věci, jako třeba ráno vstát a dojít do práce. Jakmile jsem přívod energie zaškrtil tím, že jsem přestal meditovat nad fotografií gurua, cítil jsem se, jako by mi vypnuli proud. Abych mohl fungovat, omezil jsem tato cvičení na nezbytné minimum.
Řekl jsem o svých problémech knězi a ten mi nabídl modlitbu za vnitřní uzdravení. Řekl jsem o tom všem svým rodičům a ti mě uklidnili, že stojí za mnou, a že jestli chci, tak můžu přijít bydlet k nim.
Příprava útěku ze sekty
Zkontaktoval jsem také Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů. Tam mi poradili, jak se mám v této sektě chovat a jak si naplánovat a zorganizovat útěk. Řekli mi také, že rozhodně nejsem první, kdo z této sekty utíká, a že se nemusím bát, že všechno dobře dopadne.
Žil jsem dvojí život. Stále ještě jsem žil život podle „mistra“ Sri Chinmoye a do toho jsem začal praktikovat život křesťanský. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že jsou to dva neslučitelné směry. „Nemůžete sloužit dvěma pánům,“ říká Pán Ježíš. Buďto jdete jedním, anebo druhým směrem.
Táhlo se to už několik měsíců a já se začínal cítit unavený. Kdyby se něco provalilo, dostal bych okamžitý vyhazov z práce i z bytu a moji „přátelé“ by se ke mně okamžitě otočili zády. Takto jsem věděl, že to fungovalo u lidí, kteří se rozhodli sektu opustit.
Často jsem ráno utíkal do kostela na mši, četl a skrýval křesťanské knihy, tajně jsem telefonoval s knězem a s poradnou. Přitom jsem musel chodit se členy sekty do práce, na společné transcendentální meditace a i nadále se věnovat propagaci, která se mi už hnusila. Byl jsem totiž stále závislý duchovně na „mistrovi“ a také na svém okolí (společná práce, bydlení, materiální zabezpečení s ostatními členy kultu). Byla to těžká doba, ale nepřestával jsem se modlit. A mé modlitby byly vyslyšeny!
Filip
Dorazil jsem na evangelizační kurz Filip. Kurz byl určen pro lidi, kteří se snaží žít křesťanství, ale nedaří se jim navázat osobní kontakt s Pánem Ježíšem. To bylo přesně pro mě.
Kurz trval tři dny, skládal se z přednášek a praktických cvičení a já jsem se na něm obrátil na křesťana. Vyznal jsem svoji víru. Šlo o to samostatně vstát a vyznat ze srdce svou víru nahlas před ostatními asi pětadvaceti lidmi. Bylo to těžké a myslím si, že to byla vůbec nejodvážnější věc, kterou jsem kdy ve svém životě udělal. A to mám za sebou i provozování extrémních adrenalinových sportů.
Jsem strašně rád, že jsem to udělal. Zakusil jsem sílu Ducha Svatého a můj život se začal velmi rychle měnit. Už cestou „domů“ (stále ještě do sekty), jsem věděl, že právě teď je čas na můj útěk od nich. Modlil jsem se a okamžitě dal výpověď z práce a z bytu. Musel jsem opustit všechno a hned. Tak jako svatý František. Bylo to náročné po takové době sbalit tašku, hodit jim klíč do schránky a v 28 letech odjet domů k mamince...
Našel jsem!
Ani v nejmenším toho ale nelituji. Netrvalo to ani týden a našel jsem spoustu skvělých nových přátel, strávil rok na evangelizační škole v Londýně a v současné době pomáhám v jedné misijní komunitě v západních Čechách.
Jsem si jistý, že onen „mistr“ byl jen vlk v beránčí kůži. A vím také, že jsem konečně našel to pravé štěstí – Krista
Petr
Autor: Anička Balintová |
Vydáno dne 10. 05. 2017 | 2876 přečtení
Počet komentářů: 3 |
Přidat komentář |
Důležité kontakty:
P. Marek Dunda koordinátor SČS, marek@fatym.com
P. Vilém Štěpán, villelmus@seznam.cz, spoluzakladatel iniciativy SČS přijímá do SČS s přesahem za hranice ČR zvlášť Medžugorje.
Tisková mluvčí SČS Jana Julinková (roz. Brabcová)
zástupkyně tiskové mluvčí, na kterou je možné směřovat dotazy:
Anna Bekárková annabekarkova@gmail.com tel.: 736 522 818
Tento web běží na upraveném redakčním systému phpRS.