Ze života pro život
Kategorie: Svědectví
Nabízíme jeden ze skutečných příběhů skutečných lidí, který byl otištěný v časopise Milujte se!...a je i sepsán v brožurce Ze života pro život...
Moje situace před poutí na Velehrad
Když jsme se onehdy hlásili na pěší pouť z Vranova nad Dyjí na Velehrad, přemýšlel jsem, jestli je to vůbec reálné ujít. Před lety jsem dostal „modrou knížku“ a nemusel jsem absolvovat tehdy ještě povinnou vojenskou službu, protože mi byla diagnostikována artróza. Když jsem šel více kilometrů po nějakém tvrdém povrchu, chodidlo se mi kouslo a šmytec. Nešlo a nešlo jít dál. Přeci jen 150 kilometrů pěšky po asfaltu za šest dní není žádná sranda, a to jsem netušil, že nepůjdeme jako na procházku, ale že poutnické tempo je něco úplně jiného. Nakonec jsem si řekl: uvidíme. I kdybych šel jen jeden den, tak to bude stát za to.
Ze začátku vše vypadá snadně
První den, kdy se šlo jen odpoledne, proběhl nad očekávání dobře. Chodidla fungovala, i když bolela. Další den ale nastal problém. Chodidla bolela víc a víc, a abych je nepřetěžoval a odlehčil jim, začal jsem pořád víc a víc pajdat. Říkal jsem si, že těch zhruba 120 kilometrů, co nás ještě čeká, bude asi nemožné ujít. Protože ale každý jde na pouť s nějakým balíkem modliteb za druhé, říkal jsem si, že by bylo škoda nejít.
Prosil jsem o zázrak
Prosil jsem Pannu Marii, aby mi pomohla. Představoval jsem si nějaký zázrak, aby nohy bolet přestaly a abych mohl šlapat dál. Zázrak tohoto druhu se však nekonal a noha se zasekávala pořád víc. Když v jedné chvíli P. Marek Dunda ohlásil, že po poli jít nelze a budeme muset jít kus po velmi frekventované silnici, a to svižně a pohromadě, aby to nebylo tak nebezpečné, raději jsem poprosil cyklisty, co nás doprovázeli na kolech, jestli bych si mohl půjčit kolo a ten „svižný úsek“ projet. Bylo mí líto, že jsem to nemohl „odšlapat“, ale když jsem na ostatní čekal na nejbližší zastávce u kostela, říkal jsem si: „Člověk míní, Pán Bůh mění.“ Je konec konců jeho věc, jestli nějaký zázrak udělá a budu moci jít dál, nebo ne. Zkusím jít, co to půjde, a pokud ne, pojedeme domů...
Nečekaná rada
Poprosil jsem naši milou ošetřovatelku Renatu o prostřihnutí puchýřů. Aby řeč nestála, zeptal jsem se, zda se dá něco dělat, když se mi chodidlo zasekává tak a tak. Na rozdíl od všech dřívějších ortopedů řekla s milým úsměvem, že nejlepší je celou nohu pořádně prošlapávat a chodilo pořádně ohýbat od paty až po prsty u nohou. Nevěřícně jsem se zeptal, jestli i v tom případě, když to bolí a ohnout nejde. Odvětila vesele, že ano. Pěkně bolest prošlapat. Když se prý nechodí pořádně a člověk se snaží nohy šetřit a ulevit bolesti, přetíží jiné svaly, ty chytnou křeč a pak už to nejde vůbec. Napadlo mne, že tak je to vlastně v celém životě. Když si člověk v něčem sleví, aby se vyhnul nepříjemnosti a bolestem, vrátí se mu to v mnohem horší podobě jinde.
Sice jinak než jsem čekal, ale pomohlo to
Tak jsem vzal radu vážně a začal chodidla prošlapávat. Nejdříve jsem si říkal, že to nepůjde, protože to bolelo jak čert, ale postupně se to trochu rozhýbalo. Chodidla pak po celou cestu bolela dál, bolest chvílemi polevovala a vracela se, ale když se prošlapávala, nikdy nepřekročila nesnesitelnou míru, a to až na Velehrad.
Boží výchovu se patří přijmout
Když jsme pak pokračovali, vzpomněl jsem si, jak jsem Pannu Marii prosil o vyprošení zázraku, a uvědomil jsem si, že jsem ho dostal – akorát v úplně jiné podobě. Ta rada, kterou jsem dostal, rozhodně nebyla tak pohodlná, jako kdybych dostal od Panny Marie „nové nohy“. Na druhou stranu člověk mohl alespoň ty nepříjemnosti obětovat a rozhodně mi nedaly zapomenout na to, že se mám modlit a že milosti pro druhé musí vždycky někdo alespoň trochu „zaplatit“. A hlavně – tou radou, která přišla jakoby z nebe, mi Pán Bůh pomohl nejenom v jednom okamžiku dojít, ale naučil mě něco i do budoucna. Boží výchova je tvrdá, ale stojí za to. Stejně jako pěší poutě – tvrdé, náročné, ale plné vnitřní radosti a stojí za to.
Radim
Poznámka vydavatele: Informace o účasti na každoroční srpnové Národní pěší pouti na Velehrad najdete na www.fatym.com a www.poute.eu. Zábavně pojaté dokumenty z některých přecházejících ročníků poutě najdete na křesťanské internetové televizi TV-MIS.cz: „A to myslíte vážně?!“ (www.tv-mis.cz/titul.php?id=602), „Star Velehrad - Epizoda 2007“ (www.tv-mis.cz/titul.php?id=220).
Autor: Anička Balintová |
Vydáno dne 07. 03. 2017 | 1872 přečtení
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
Důležité kontakty:
P. Marek Dunda koordinátor SČS, marek@fatym.com
P. Vilém Štěpán, villelmus@seznam.cz, spoluzakladatel iniciativy SČS přijímá do SČS s přesahem za hranice ČR zvlášť Medžugorje.
Tisková mluvčí SČS Jana Julinková (roz. Brabcová)
zástupkyně tiskové mluvčí, na kterou je možné směřovat dotazy:
Anna Bekárková annabekarkova@gmail.com tel.: 736 522 818
Tento web běží na upraveném redakčním systému phpRS.