Ze života pro život
Kategorie: Svědectví
Nabízíme jeden ze skutečných příběhů skutečných lidí, který byl otištěný v časopise Milujte se!...a je i sepsán v brožurce Ze života pro život...
Radosté očekávání
Má mladší sestra čekala dvojčátka. V naší rodině ani v rodině jejího manžela se dvojčata nevyskytují, byli jsme všichni velmi překvapeni. O to víc jsme se těšili, zvlášť moji dva malí synové. Denně jsme se za jejich „kmotřičku s miminky“ modlili. Sestra už má doma též dvě holčičky,. Bylo jasné, že věc nebude jednoduchá, ale s pomocí Boží se dá zvládnout vše....
Komplikace
Sestřino těhotenství probíhalo výborně, proto nás jako blesk zasáhla zpráva o její hospitalizaci. Do termínu porodu zbývaly téměř dva měsíce, usilovně jsme se tedy modlili a prosili o modlitbu i další. Zdálo se, že vše se upravuje, ale chlapeček s holčičkou chtěli přijít na svět bez ohledu na kalendář... Porod proběhl bez komplikací, jevilo se, že vše je v pořádku. Samozřejmě oba drobečkové museli do inkubátoru a na přístroje. Tuto zkušenost už jsme však měli za sebou díky mému nejmladšímu synovi, který bez mateřského pochování strávil v inkubátoru celé první tři týdny života. Přesto jsme úplně klidní nebyli, prosila jsem všechny o vytrvalost v modlitbách a také jsme se bavily se sestrou o možnosti nouzového křtu v inkubátoru.
Nedělní ráno
Dvojčátka zdárně už druhý týden prospívala, ale pak události začaly nabírat velmi rychlý spád. V neděli mi sestra sedm minut před odchodem na mši svatou telefonovala, že se synem to vypadá velice kriticky. Znovu jsme probraly možnost křtu a já jsem slíbila obětování mše svaté za malého synovce. Rychle jsem ještě o totéž poprosila manžela, syny a několik nejbližších. Během mše svaté jsem byla ve zvláštním polopřítomném rozpoložení, ale dvě věci mě zasáhly neobyčejně silně. Četlo se první čtení a tam mimo jiné zaznělo: „Budou nad ním naříkat, jak se naříká nad smrtí jednorozeného syna...“ (Zach 12,10–11) Poté se zpíval žalm 63, který o větších svátcích bývá součástí ranních chval při modlitbě breviáře. A v žalmu upoutal mou pozornost verš: „...vždyť Tvá milost je lepší než život....“ Začala jsem o tom rozjímat a podařilo se mi s obsahem ztotožnit a uklidnit se – já sama mám u Pána dvě holčičky...
Pohřeb – slzy i naděje
Následujícího dne během dopoledne synovec Jeníček zemřel. Díky Bohu se sestře a švagrovi podařilo jej pokřtít. Ve středu se konal pohřeb. Bylo překvapivé, že v mém zaměstnání i v zaměstnání mé druhé sestry se lidé podivovali, proč nám stojí za to jet na pohřeb tak malému dítěti. Po příjezdu do mé rodné obce jsme se s manželem i syny šli za maličkým rozloučit v modlitbě do kostela. Bylo tam krásně a nad maličkou bílou rakví jsem v slzách myslela na děťátko, které se za nás bude u Pána přimlouvat
Nejen s Jeníčkem jsme nadále spojeni…
Bývá zvykem, že na křtinách neteří zpívám nějakou skladbu. Pohřeb synovečka byl tichý, proto jsem sestru prosila o dovolení, zda Jeníčkovi smím zazpívat žalm. Kněz procházel žalmy z pohřebních obřadů – a pak mi sám vybral žalm. Byl to opět žalm 63: „Bože, Ty jsi můj Bůh, snažně Tě hledám, má duše po Tobě žízní, prahne po Tobě mé tělo jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země. Tak toužím Tě spatřit ve svatyni, abych viděl Tvou moc a slávu. Vždyť Tvá milost je lepší než život, mé rty Tě budou chválit.“ Nikdo z rodiny si nezoufá. Při každé mši svaté na Jeníčka i mé dvě dcerušky myslím – při modlitbě nad dary. Náš Pán ví, co je pro nás dobré…
Marta
Autor: Anička Balintová |
Vydáno dne 28. 02. 2017 | 1558 přečtení
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
Důležité kontakty:
P. Marek Dunda koordinátor SČS, marek@fatym.com
P. Vilém Štěpán, villelmus@seznam.cz, spoluzakladatel iniciativy SČS přijímá do SČS s přesahem za hranice ČR zvlášť Medžugorje.
Tisková mluvčí SČS Jana Julinková (roz. Brabcová)
zástupkyně tiskové mluvčí, na kterou je možné směřovat dotazy:
Anna Bekárková annabekarkova@gmail.com tel.: 736 522 818
Tento web běží na upraveném redakčním systému phpRS.