Společenství čistých srdcí

Tehdy a dnes

Kategorie: Svědectví

Skutečný lidský příběh z druhé světové války.





Druhá světová válka se chýlila ke konci. Berlínská nádraží byla plná: vlaky s vojáky - a z druhé strany vlaky se zjevy, budícími soucit. Ženy s dětmi, každá raneček peřin, kufr s osobními věcmi - a velký strach v očích: co bude dál? Německé rodiny, které byly povinně evakuovány před blížící se frontou.
Děvčata z BDM, hitlerovské mládežnické organizace, která byla na školách povinná, měla denně odpoledne na nádraží službu. Měly za úkol pomoci matkám s dětmi, se zavazadly, poradit - a hlavně pronést několik slov "nacistické útěchy" - že jako nacismus stejně zvítězí a ony se pak vítězně vrátí a všechno bude dobré na tisíc let dopředu...
Annemarie, dívenka z katolické rodiny, nejstarší z osmi sourozenců, byla z nejhorlivějších. Dávno přestala věřit tomu, co jí říkali doma rodiče, vlastně teď už jen máma, protože táta byl neznámo kde na frontě. Všichni, i babička s dědou, se téhle vnučky už dokonce báli: jediná z rodiny "polykala" nacistickou nauku bez zábran a prohlašovala křesťanství za něco, co škodí a musí být odbouráno!
Tu se stalo jednoho dne, že dívenka Annemarie měla zase na nádraží službu. A zase se činila co nejhorlivěji - zvláště v poskytování té "nacistické útěchy". A zase přijel další vlak s uprchlíky. Horlivá Annemarie byla na peroně jako obvykle první. A už pomáhá mamince s dětmi a ranečky, hladí miminko, usmívá se, ale maminka - nerozumí! A už ji také tahají za kabát spolužačky: "Neblázni, Annemarie, těmhle se nepomáhá, to jsou Polky!"







"A proč ne?" ptá se Annemarie, která si nepřeje být peskována od kohokoliv. "Protože je to méněcenná rasa! Protože na jejich zachování naživu nezáleží, spíše naopak!"
Děťátko zaplakalo. A Annemarie najednou vzdorně pohodí hlavou. To dítě, ta matka, ten celý transport - to jsou přece také LIDÉ! A přes napomínání a okřikování spolužaček, a nakonec i skupinové vedoucí, pomáhá s dvojnásobnou horlivostí. Protože najednou se jí v hlavě rozsvěcuje to, co zasunula školní výchova: něco o milosrdném Samaritánovi, a o tom, co jste udělali nejmenšímu z mých bratří... Trest následuje ihned: už nikdy nesmí do "služby" na nádraží!
Nevadí. Annemarie přichází domů, odprošuje mámu, babičku, všechny: měli jste pravdu. Měl pravdu Ježíš Kristus...
Annemarie vyrostla, vdala se, měla čtyři děti, teď už má první vnoučata. Žije v Berlíně. A nejen svým potomkům, ale všem, se kterými se přátelí a kterým je užitečná - a je jich hodně - vypravuje o svém poblouzení i obrácení.
Dávný příběh, řekneme si. Může vůbec něco říci nám? Dnes? Může. Protože i dnes, i u nás, i mezi křesťany, je často zakořeněno něco, co se velice podobá postoji tehdejších lidí: existují pro nás osoby, kterými pohrdáme, se kterými "nechceme mít nic společného", kterým předem zavíráme své srdce? Jsou to otázky národnosti? Původu? Vzdělání? Stupně inteligence? Zdravotního stavu? Povolání? Rodinných vztahů? Pane, i my potřebujeme podobnou "jiskru" jako tehdy Annemarie - abychom účinně a pravdivě poznali, že VŠICHNI jsme v Tobě bratry...




Sdílet

Související články:
Děkovat i za to "málo" (10.09.2014)
Žárlivost je jako rakovina, co ničí vztahy (11.06.2014)
Kdo má žízeň... (10.05.2013)
Domácí násilí v křesťanských rodinách - svědectví z praxe (05.04.2013)
Čistá láska není břemeno, ale poklad (20.02.2013)
Kdo chce jít za mnou... (13.07.2012)
Nejsme Bohu lhostejní (03.05.2012)
Benedikt v mém životě (01.05.2012)
Vstoupila jsem do SČS (Společenství čistých srdcí) (23.03.2012)
Jak je v nebi a pekle aneb o čem někdy hovořím s kolegy v lékárně (16.01.2012)
O všem spolu hovořit! (11.01.2012)
Sex v naší rodině nebyl tabu (11.01.2012)
Láska je shovívavá (08.12.2011)
Zranění ze vztahů nejsou vždycky stejná, ale Bůh uzdravuje všechny (01.12.2011)
První den se stříbrným prstýnkem (26.11.2011)
Dostala jsem ještě víc (07.11.2011)
Až dovršíš lidskou pouť, předstoupíš před Boží soud... (07.11.2011)
Požehnaná nemoc? (06.11.2011)
I takto může Bůh promlouvat (25.10.2011)
Postřeh ze života (15.09.2011)
Francouzská bojová pilotka obětovala svůj život. (18.07.2011)
Drama se štastným koncem aneb Jak sv. Cyril a Metoděj zachovali Velehrad víry (04.07.2011)
Láska, která dává (28.06.2011)
Jak vybrat tu správnou životní cestu? (20.06.2011)
Sv. Felicita se přimluvila (29.05.2011)
Beseda o Společenství čistých srdcí v Odrách (05.05.2011)
Není věřit jako věřit…Nevěřící Tomáš…Ztracená Víra…20 let života…Víra je dar!…My testimony (25.04.2011)
Sama jsem prodělala potrat. (13.04.2011)
Patrik a Blanka (05.12.2010)
Šok z malého šoku (30.11.2010)
"Kolik sestřiček máš?" (16.11.2010)
Až po okraj (01.11.2010)
I Pán Ježíš prožíval samotu (17.10.2010)
Ježek (15.10.2010)
Díky za ně, Pane. (01.10.2010)
Jdi na Hradiště! (15.09.2010)
Adaptační kurs pro mladé apoštoly (13.09.2010)
Zkřísnutá (28.07.2010)
Tři odpovědi Josepha kardinála Ratzingera (současného papeže Benedikta XVI. (22.07.2010)
Kdyby... (07.07.2010)
Má Bůh právo? (29.06.2010)
Potkala jsem muže z plátna (20.05.2010)
Můžu ke sv. Přijímání? (15.05.2010)
Vzpomínka na křtinskou pouť (24.04.2010)
Jak jsme jeli jeníkovskou škodovkou zvanou "Koudelníkův syn" na Pochod pro život do Prahy (07.04.2010)
Fotbal s Biblí (23.02.2010)
Radost nedělního odpoledne (18.02.2010)
Srdíčka ve sněhu (22.01.2010)
Poprask v autobuse (31.12.2009)
Budu to ukazovat svým dětem (07.12.2009)
„Kdyby byl Bůh, jak by se na to mohl dívat?“ (23.11.2009)
Až nás časem uvidí tlačit kočárek... (07.11.2009)
Když bolí duše... (03.11.2009)
Aby všichni jedno byli (29.09.2009)
Smysl života (27.09.2009)
Prosila jsem o nohy a dal mi křídla... (19.09.2009)
Pláč (12.09.2009)
Místo zrání (31.07.2009)
Návštěva u babičky a Ježíšův dar (12.07.2009)
Byly jsme vychované ve víře, ale Boha jsme odsunuly. (22.05.2009)
Postřeh z lidových misií (21.04.2009)
Plody lidových misií (15.04.2009)
Snad jste se Mu vysmívali (06.04.2009)
Míšina cesta do ČL (02.04.2009)
Sestři, vy jste věřící? (30.03.2009)
O kráse (26.03.2009)
Zážitky z klinické smrti (24.02.2009)
Zázraky se dějí - i velké (18.02.2009)
Když matka obětuje svou bolest pro dítě (zpráva o jednom porodu) (09.02.2009)
Nezabila jsem, ale stačilo málo (06.02.2009)
Byla jsem v pekle (19.01.2009)
O věčných Vánocích (04.01.2009)
Drogy mu málem zničily život, ale zasáhl Bůh (29.12.2008)
Měsíc po svatbě. (24.12.2008)
Soudek medu, kapka jedu, v tomhle s váma nepojedu. (03.11.2008)
O celibátu, Božím humoru - a prázdném místě vedle mne. (18.09.2008)
[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Autor: Míša Klímová | Vydáno dne 25. 01. 2010 | 4777 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek


Důležité kontakty:
P. Marek Dunda koordinátor SČS, marek@fatym.com
P. Vilém Štěpán, villelmus@seznam.cz, spoluzakladatel iniciativy SČS přijímá do SČS s přesahem za hranice ČR zvlášť Medžugorje.
Tisková mluvčí SČS Jana Julinková (roz. Brabcová)
zástupkyně tiskové mluvčí, na kterou je možné směřovat dotazy:
Anna Bekárková annabekarkova@gmail.com tel.: 736 522 818

phpRS PHP MySQL Apache
Tento web běží na upraveném redakčním systému phpRS.

Vyhledávání
Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře