Společenství čistých srdcí

Sv. Antonín Florentský (2)

Kategorie: Duchovní život

Druhá část životopisu arcibiskupa z dominikánského řádu.

V roce 1445 zemřel florentský arcibiskup Bartoloměj Zabarella. Papež Evžen IV. váhal devět měsíců, než obsadil uprázdněný stolec. Našlo se mnoho zájemců, kteří papeži nabízeli peníze za tuto důstojnost. On se však rozhodl pro bratra Antonína, jehož ctnosti dobře poznal za svého pobytu ve Florencii, kdy v nově zřízeném klášteře sv. Marka i nocoval.
Toto jmenování bylo překvapením pro bohaté renesanční město a nevýslovnou tíhou pro prostého bratra. Stalo se však požehnáním pro celé Toskánsko a pro mnoho duší.
Bratra Antonína zastihla zpráva o jmenování někde u Neapole, kde jako vikář observantních bratří visitoval kláštery. Měl s sebou jen jednoho bratra jako průvodce. Vyhledoval ho jeho synovec Petr a sdělil mu zprávu o jmenování na uprázdněný arcibiskupský stolec. Zmýlil se, jestliže se domníval, že tím svého strýce potěší!
Bratr Antonín se okamžitě rozhodl, že uteče na Sardinii a bude se tam skrývat v některém chudém klášteře. Vydal se už na cestu. Synovec ho však tak dlouho přemlouval, až od tohoto plánu upustil. Svatému otci napsal list, že je zcela neschopen a nehoden nového úřadu. Dostal však rozkaz, aby se odebral do kláštera svatého Dominika ve Fiesole. Tam už za ním chodili florentští měšťané a blahopřáli mu. Prosil je snažně, aby ho zbavili tak velkého břemene.
Prosil Cosima Medicejského, aby hned napsal do Říma, že ho nechce mít florentským arcibiskupem. Cosimo prý hned napsal do Říma list zcela opačného znění, v němž ho ujišťoval, že nemohl volit lépe.
Bratr Antonín tedy udělal vše, aby se vyhnul nové důstojnosti a mohl zůstat v klášteře. Nakonec však dostal přísný rozkaz a musel se podrobit. Biskupské svěcení obdržel v kostele sv. Dominika ve Fiesole 12. května 1446. Druhého dne se ujal řízení své diecéze. Už způsob, jakým vstupoval do města, mluvil jasně, jak chápe svou novou službu. Obvyklým slavnostem se nemohl zcela vyhnout. Šel však pěšky a bos. Měl v katedrále kázání. Přijal pak ještě některé preláty a měšťany, takže byl večer velmi unaven. On se však nikdy nešetřil, nikdy se nevyhýbal námahám.
Ve Florencii byli tehdy všichni zaujati zpohanštělým humanismem. Antonín se však málo staral o nové filosofické a humanistické směry. Chtěl být především dobrým pastýřem svěřeného stáda. Usiloval jen o spásu duší. Své povinnosti plnil s krajní svědomitostí.
Třináct let řídil moudře a spravedlivě svou diecézi v bdělosti a tichosti. Měl velmi skromnou domácnost. Odstranil všechen přepych v šatě i jídle jak u sebe, tak u svých. Nepřipustil nic zbytečného. Dostal mnoho darů, které však prodal a peníze rozdal chudým.
Jedl jen obyčejná jídla bez starosti a zájmu o ně. Jen někdy ho přinutili, aby snědl kousek masa. Řekli mu, že jsou to vrány, ačkoli šlo o koroptve.
Všichni jeho domácí museli žít jako v klášteře. Při jídle se četlo. Dbal, aby všichni měli jídla dost. Všem dával spravedlivou mzdu, avšak přepych nesnesl.
V noci vstával na matutinum. Pak už neulehl. Mši svatou sloužil v devět hodin - často zpívanou. Pozorně a zbožně konal božské oficium se svými kleriky.
Po liturgických úkonech přijal a vyslechl každého, ať to byl kdokoli a ať šlo o cokoli. Všem podle možnosti vyhověl. Byl přitom velmi trpělivý, zdvořilý a laskavý. Stejně jednal i s domácími. Nikdy neprojevil podrážděnost nebo roztrpčenost. Řekl kdysi, že když představený někoho kárá, nemá to nikdy dělat pohněvaně, ale má si přitom dělat násilí.
Jeho dům musel být vždy otevřen.
Lidé ho považovali za znalce i v právních otázkách a chodili se s ním radit. Využívali též jeho neobyčejné znalosti Písma svatého.
Staral se o chudé. Co měl, to jim rozdal. Zasloužil si plně název "Otec chudých". Chudě žil, jen aby co nejvíc ušetřil pro chudé. Staral se o provdání chudých dívek bez věna. Nesnesl, aby některý chudý od něho odešel s prázdnou. Někdy už opravdu nic neměl. V takovém případě si vypůjčil nebo sám šel prosit o almužnu do známých bohatých rodin. Rozdával i části vlastního oděvu a domácí nářadí. Zul se a daroval svou obuv. Někdy dal chudým punčochy nebo lněné plátno. Jednou prý daroval i své brýle. Rozdával ovoce i jinou úrodu ze zahrady. Nechtěl tam mít ozdobný nákladný park. Cestou do Říma jednou daroval i svou kapu.
Při své velké činnosti si vždy našel čas, aby se kromě božského oficia denně modlil hodinky Panny Marie a kající žalmy, dvakrát týdně hodinky za zemřelé, často celý žaltář, a to vždy zpaměti.
Často ho i jako arcibiskupa přistihli, jak se bičoval. Měl mnoho obtíží a starostí, avšak nic ho nikdy nepřipravilo o klid a vyrovnanost. Svěřil se svému sekretáři otci Františkovi, od něhož máme všechny tyto zprávy, se svým tajemstvím: Vyhradil si vnitřní celu a dbal, aby tam nepronikly starosti a mrzutosti. Tam se utíkal vždy, když ho něco zneklidňovalo. Hned však upřímně dodal, že to nejde bez úsilí a námahy.
Přitom neopomenul nic, co patřilo k dobrému zastávání jeho úřadu. Reorganisoval svou diecézi. Jako metropolita konal roku 1451 synodu. Velmi často kázal. Konal pastorační visitace. Horlil pro nápravu mravů. Vynakládal všemožnou péči, aby poskytl co nejlepší formaci svým bohoslovcům a kněžím. Mnoho duší se svěřovalo jeho duchovnímu vedení.
Pro Lukrecii Tornabuoni, matku Lorenza Magnifika, složil spis "Jak dobře žít". Mluví v něm nejen o modlitbě a o přijímání svátostí, ale i o účasti na plese a o celém všedním životě. Pro Ginevru Cavalcanti napsal pojednání o vdovách.
Navštěvoval poutní místa, při každé vhodné příležitosti sloužil pontifikální mši svatou, světil kalichy a oltáře a přitom velmi přesně dodržoval všechny předpisy ceremoniálu.
Uděloval kněžská svěcení, biřmoval. Navštěvoval a reformoval řeholnice ve své diecézi. Snažil se je přimět k observanci a k společnému životu.
Nikdy nepřijal žádný osobní dar.
Všemožně pečoval o kněze. Sám jednoho z nich ostříhal, když viděl, že má příliš dlouhé vlasy. Byl dost přísný, dbal na pořádek, avšak doutnající knot neuhasil. Každému hned odpustil.

---

Sdílet

Autor: Míša Klímová | Vydáno dne 06. 06. 2011 | 4727 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | | Zdroj: Dějiny řádu kazatelského I., s. M. Zdislava Černá O.P.

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře