Společenství čistých srdcí

Sv. Antonín Florentský (1)

Kategorie: Duchovní život

Životopis světce z dominikánského řádu - první část.

Narodil se r. 1389 ve Florencii jako jediný syn notáře. Sester měl několik. Chlapec byl tak slabého zdraví, že ho ani nikam neposlali na studia. Míval jen domácí učitele, a s těmi byla potíž. Docházeli nepravidelně, hlavně jen na gramatiku. Antonín proto mohl později prohlásit, že se všemu naučil sám.
Od dětství byl zbožný a vážný. Již v patnácti letech požádal o přijetí do Kazatelského řádu. Hlásil se u bratra Jana Dominici, který mu řekl, že se má dříve naučit nazpaměť Dekretálky. Zdá se, že tento požadavek chápal spíše jako odmítnutí než jako oddálení vstupu. Chlapec tak slabý se mu nezdál způsobilý pro život v observantním klášteře.
Za rok se šestnáctiletý Antonín hlásil znovu. Paměť měl obdivuhodnou a vytrvalost též. Kdo by ještě mohl pochybovat o jeho povolání? Byl proto přijat a roku 1405 měl obláčku.
Rodiče byli tak zbožní, že proti rozhodnutí svého jediného syna nic nenamítali. Později souhlasili ochotně i s tím, že Antonín dal celý svůj značný otcovský podíl na vykoupení kláštera ve Fiesole, aby se tam dominikáni mohli vrátit.
Antonín byl vždy vážný, přitom ke všem milý a laskavý, tichý, na slovo poslušný, horlivý v modlitbě i ve studiu. Velmi se snažil vždy přesně zachovávat Stanovy. Sám si přidával četné kající skutky.
Ještě za rozkolu roku 1413 přijal kněžské svěcení. Po pečlivé přípravě začal působit jako kazatel a zpovědník. Přitom zářila jeho blíženská láska a jeho touha po spáse duší. Na jeho kázáních stále přibývalo kajícníků i posluchačů. Lidé se s ním chtěli radit.
Byl ještě mladý, když roku 1421 byl ustanoven převorem ve Fiesole. Osvědčil se, takže již roku 1424 si ho zavolali až do Neapole. Po skončení tohoto tříletí se stal převorem v Římě v klášteře Santa Maria Sopra Minerva.
V letech 1434 až 1444 byl generálním vikářem observantních bratří, kterých rychle přibývalo nejen ve střední, ale i v jižní Itálii.
Tento úřad mu ukládal mnoho cest. Antonín je konal vždy pěšky. Teprve když byl starší a už opravdu nemohl, vsedl na osla.
Nešetřil se. Nevyhýbal se žádné námaze.
Stalo se nejednou, že někdo přišel a hledal otce převora. Našel ho s koštětem, jak zametá.
Již v této době uměl číst v lidských srdcích a poznával skryté věci. Nikdy nezahálel. Již v Neapoli napsal své první pastorační dílo, po něm svou Summu o morálce a Kroniky, a pak ještě různé spisy a duchovní pojednání, ačkoli se této práci mohl věnovat většinou jen v noci.
Psal velmi prakticky, aby z toho měl každý co největší užitek. Jeho spisy byly později často vydávány tiskem. Svatý Antonín má čestné místo mezi katolickými moralisty.
Svatý Antonín je vzorem využívání času. Jen tak mohl jako představený, zpovědník a později arcibiskup tolik studovat a psát.
V době po obědě, kdy bývá v italských klášterech hluboké mlčení, posílal bratry, aby si šli odpočinout. Sám pak myl nádobí a uklízel v kuchyni. To dělal ještě i jako arcibiskup.
V roce 1436 daroval papež Evžen IV. dominikánům zpustlý klášter po silvestrinech u svatého Marka. Antonín se staral o obnovu tohoto kláštera a stal se jeho zakladatelem. Cosimo Medicejský ho při této obnově štědře podporoval. Antonín však nepřipustil, aby byla překročena vhodná míra. Nemělo jít o výstavní palác, ale o chudý observantní klášter, s kterým by byl spokojen svatý Otec Dominik.
Bratr Antonín připustil jediný přepych: nádherné fresky Fra Angelica. Při úpravě tohoto kláštera řídil všechny práce. Především se staral o knihovnu. Opatřil do ní mnoho knih a ochotně je půjčoval.
Řeholní život miloval tak, jak ho uspořádal svatý Otec Dominik - s jeho observancemi, s mlčením, posty, se slavnostní modlitbou božského oficia.
Byl dědicem lásky ke studiu. Radoval se, že právě z řed observantních bratří vyšlo mnoho učenců.
V patnáctém století už žebrota nebyla pravidelně na programu ani u observantních bratří, ale vždy měli vše společné.
Pobádán láskou a sociálním cítěním založil Antonín roku 1442 ve Florencii spolek "Buonomini di San Martino" pro ostýchavé chudé, protože zjistil, jak často se právě ve Florencii pod nádherným povrchem skrývá bída. Je to opět důkazem, že díla milosrdenství nebyla řádu nikdy cizí.

---

Sdílet

Autor: Míša Klímová | Vydáno dne 01. 06. 2011 | 4670 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | | Zdroj: Dějiny řádu kazatelského I., s. M. Zdislava Černá O.P.

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře