Společenství čistých srdcí

Rozhodování, vstup do kláštera a podobně

Kategorie: Pro inspiraci

Jak jsem se dostala do kláštera a co to obnášelo? Sdělím ve zkratce:

Od mala jsem toužila být sestřičkou, i když v pubertě jsem pokukovala po klucích, ale cítila jsem, že by to nebylo pro mne. Je to zvláštní - člověk říká: "Nevím, jestli budu sestřičkou" - ale přitom uvnitř ví, že "ví", že to tak má být. Pán Ježíš nemá několik vybraných, že by k těm mluvil a k jiným ne, ale mluví ke každému. Jeho Hlas uvnitř může slyšet každý, jen mnohdy nevěříme, že je to On, když mluví tak nenásilně a jemně. Ale jaká škoda! Kdo se rozhodne a vykročí na vodu, aby šel k Němu i v té nejistotě, zda je to vskutku Jeho Hlas, zakusí nevýslovnou radost a pokoj.
Za prvé nevěříme a za druhé také děláme, že neslyšíme, nebo nerozumíme. Nejednu neposlušnou křesťanku často musí anděl strážný napomínat: A proč to neuděláš, když víš, že to tak má být? Pak tě to bude jen mrzet, žes neposlechla Boží volání. To se týká denních maličkostí, ale platí to i ve velkém. Někdy skutečně neslyšíme. To můžeme připisovat tomu, že nejsme tolik ve spojení s Pánem Ježíšem, a to se doporučuje zaměřit se na hlubší duchovní život, denní rozjímání, zpytování svědomí a rozmnožení modliteb. Nepostradatelná je denní modlitba k Duchu Svatému, obzvlášť se mi osvědčil růženec k Jeho cti - protože se nehodí Pána Boha odbývat rychlou modlitbou v nějakém zbylém čase. Anebo, zdá se mi, je to zvláštní druh kříže, co Pán Bůh posílá, trpět takovou nejistotou. To je potřeba prosit o sílu k přijetí toho. Ale kdo si myslí, že se obejde bez modlitby nebo že to nějak ošidí, je v nešťastném omylu.

Nuže, věděla jsem tedy, že mám být sestřičkou. Pán Ježíš si pospíšil, abych Ho poznala a zamilovala se do Něj tak silně, že jsem se rozhodla, že už jiného hledat nebudu a budu jen pro Něho. Ale stejně trvalo aspoň pět až sedm let, než mi ukázal sestřičky, kde jsem měla být. On má svůj čas, ale všechno řídí tak, aby se naplnily Jeho tajemné úradky, ustanovené od věků. To je potřeba silně věřit, že všechno je Jím už moudře ustanoveno. Všechna tajemství, která se udávala v životě Panny Marie, už byla od věčnosti připravena a ustanovena a naplnila se, když přišel čas. Tak je to i u každého z nás.

Požádala jsem o přijetí do kongregace sester Těšitelek, když jsem měla rozjeté studium na VŠ. Měla jsem prvně dostudovat a potom nastoupit jako čekatelka, ale Pán Ježíš - Miláček - zařídil, že jsem už mohla bydlet v klášteře a chodit na modlitby. Po škole jsem byla přijata do čekatelství. Čekatelky v klášteře pomáhají a modlí se se sestrami, ale ještě jsou oddělené a mohou kdykoli odejít nebo být propuštěny. Po devíti měsících jsem dostala řeholní jméno a řeholní oděv a slavností obláčky jsem započala noviciát. Noviciát je dvouletý, první rok je tzv. kanonický, kdy se novicka do hloubky věnuje Pánu Ježíši, duchovnímu životu.

To bylo úžasné! Neměly jsme telefon, internet a návštěvy od rodiny asi třikrát za rok. Bylo to těžké, ale krásné, protože toužíme všechno opustit a následovat Pána Ježíše bez ničeho. Nutné věci jsou ovšem potřeba vyřídit, to je jasné. Já měla kanonický rok z technických důvodů až druhým rokem noviciátu. První rok jsem měla apoštolský, kdy jsme pracovaly u nemocných a potřebných. To byla pro mne veliká radost - ošetřování lidí nemajetných, i těch, kteří byli na ulici a neměli pojištění. Toto toužím dělat celý život, až skončím nynější praxi, věnovat se těm, kteří se nemohou dožádat pomoci, a sloužit v nich Pánu Ježíši bez odměny a v úplné chudobě. (Doufám, že se časem bude naše chudoba stále zvětšovat, abychom byly jako On bez ničeho, jen s Ním samotným jako On s Otcem! A mít jedinou radost jen v Něm.)

Po skončení noviciátu se skládají první sliby. Třikrát na jeden rok a jednou na tři roky. To je už závazek na určitou dobu. Pokračuje-li sestra, skládá věčné sliby za šest let od noviciátu. Sliby znamenají, že člověk se zavazuje dokonaleji milovat Pána Ježíše nerozděleným srdcem, nemít nic kromě Něho a nechtít nic, než co chce On a sděluje skrze představené. Je to moc krásné a radostné.

Ještě vysvětlím, co znamená, že naše Kongregace se jmenuje Těšitelky Božského Srdce Ježíšova. Srdce Ježíšovo hoří velikou láskou k lidem, ale když vidí, jak zaslepeně se hrnou po dálnicích hříchů v pohodlí a požitcích do pekelných propastí, je zraněno smutkem. On totiž miluje lidi více než nejlepší matka své dítě, více, než David, který při smrti Absoloma, který se proti němu postavil, hlasitě křičel z bolesti nad jeho smrtí: "Absolome, synu můj, synu můj!" Ale to je jen chabé přirovnání k lásce Pána Ježíše. Ona Ho dohnala vydat se tak nelítostným zločincům, bez hlesu snášet bičování, nechat si proděravět vlastní ruce a nohy. Jeho Rány z kříže křičí: Můj synu, moje dcero! Jeho probodené Srdce mluví za všechno. A když takto miluje a trpí a obětuje se, zachraňuje hříšníky. Ale oni jsou tak nevděční a lhostejní, necitliví k Jeho Lásce a volání. Proto jsou tu Těšitelky, které vidí bolestné slzy Božského Milovníka a chtějí Mu láskou vynahrazovat všechen nevděk svůj i cizí. Vědí, že pro jediné vyznání lásky Bůh má moc zachránit duši od záhuby, proto Mu chtějí neustále opakovat: Můj Ježíši, miluji Tě! A ve sdílení aspoň části údělu Spasitele chtějí ochotně přijímat těžkosti a utrpení, aby byly v nich s Miláčkem spojené a mohly Mu tím více vyznávat lásku. Proto: Čím hůř, tím lépe! Čím více těžkostí, tím více milovat! Čím více milovat, tím více zachráněných duší... Ne pro naše zásluhy, ale On má tu moc je zachránit.

Život Těšitelek není těžký, protože láska vše ulehčuje a dělá i z nesnesitelného sladké. A vidíme-li očima víry tolik zachráněných duší, kolik vyznání lásky denně vykonáme modlitbou i skutky, vidíme našeho Pána Ježíše, jak se usmívá... To je radost nad všechny radosti, být radostí Srdce Ježíšova! Přála bych všem to zažít. Chtělo by se vám pak tancovat, i kdyby vám někdo napohlavkoval. A tu radost už nám nikdo nevezme, protože to je počátek věčného života.

Ještě malý dodatek - rozhoduje-li se někdo ze čtenářek, do kterého kláštera půjde, pak vězte, že v brzké době budeme otvírat čekatelství. Pokojíčky už se chystají, zbývá uklidit. :)

---

Sdílet

Autor: Anežka Halásková | Vydáno dne 08. 04. 2021 | 1174 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář |

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře