Pán si najde cestu :)
Kategorie: Svědectví
Nabízím pár řádků od novočlenky Agáty...
Poprvé jsem o SČS slyšela v časopise "Milujte se". Bylo to dávno a ani jsem se o to moc nezajímala. Asi tak dva týdny před vstupem do společenství jsem o něm zase uslyšela skrz mou sestru Terezu. Na mládežnickém spolču se o tom začalo mluvit, že by tam někteří chtěli vstoupit a má sestra se taky rozhodla. Říkala, že dostane prstýnek a každý den se bude modlit modlitbu "Pod ochranu Tvou". Připadalo mi to strašně snadné. Tak jsem si začala více zjišťovat o tom společenství, hlavně na internetu. Vážně tam bylo jenom to, co říkala a k tomu ještě snažit se žít v čistotě fyzické a duchovní (což mně by ani nenapadlo žít jinak, prostě jsem k tomu byla vychována a ani nemám kluka, proto moc ještě nevím o sexuální touze). Tak jsem se rozhodla tam vstoupit, není to nic těžkého, ani to není daleko, moc se po tobě nevyžaduje a proč se nepřidat k lidem, kteří se veřejně přihlásí k čistotě srdce?
Byl tu ale jeden zádrhel. Sestra říkala, že do SČS vstoupí příští týden v pátek. Byla už neděle a bylo trochu pozdě na to, se přihlásit. A tak to bývá, že to, co člověk nemůže ho začne ještě více přitahovat. Ten týden jsem pořád na to myslela, a byla jsem zklamaná, že tam nebudu moct vstoupit. Proč jsem se o tom nedozvěděla dřív? Když už ve čtvrtek večer jsem s tím byla smířená a myslela jsem si, že to tak asi mělo být, jsem si přečetla na internetu datum toho vstupu a mělo to být až za týden. Honem jsem s tím běžela za sestrou a přitom jsem říkala, že chci taky vstoupit! Pán si najde cestu :).
Trochu jsem potom ještě dostala strach, když jsem se dozvěděla, že vstoupíme při mši svaté a bude to trochu oficiální, ale sestra mně trochu uklidnila. Večer před vstupem jsem začala mít divné myšlenky, sny, představy a byly taky nečisté. Začala jsem se modlit a Pán mi potom dopřál klidnou noc. Jsem moc ráda, že mohu patřit do SČS. Ať Vám Pán žehná +
Sdílet
Autor: Anička Balintová |
Vydáno dne 25. 02. 2017 | 1656 přečtení
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |