Společenství čistých srdcí

Ohlédnutí za podzimním setkáním SČS

Kategorie: Akce

podzimní setkání SČS (2016) pouť ke Sv.Bráně :) Dovolte mi, se podělit o svědectví novočlena Jendy o jeho cestě ke Společenství čistých srdcí a ohlédnutí za uplynulým setkáním.

Setkání Vranov nad Dyjí 14.- 16. 10. 2016




Je léto 2008, přijíždím na Velehrad. Právě začíná mezinárodní setkání mládeže ActIv8. Z balíčku pro účastníky vybaluji časopis Milujte se! Hlavou mi prolétne myšlenka, jak někdo může dát časopisu tak divný název. Když jdu ale večer spát, pročítám článek za článkem a velmi rychle měním názor. Časopis je minimálně po obsahové stránce výborný, jen ten název mi ještě trochu vadí. Na posledních stránkách zaznamenávám informaci o nějakém Společenství čistých srdcí. Jsem už unavený a tak tomu nevěnuji moc pozornosti. O Společenství čistých srdcí teď čtu každý měsíc v novém čísle Milujte se!, které jsme i přes jeho divný název začali odebírat. Přemýšlím, proč něco takového je, když všechno, o co v tom společenství jde, je už zakotveno v základní nauce církve.

2011 - Můj první rok studia v Brně. Na jedné mši svaté otec spirituál Josef Havelka přijímá nové členy do SČS. Vládne radostnná atmosféra a s myšlenkou na vstup si opět pohrávám. Přesto ji opět zakládám do šuplíčku s názvem “to není pro mě”. Úsilí členů ale oceňuji a tak se za ně i za sebe začínám modlit modlitbu Pod ochranu. Taky jsem si zvykl na název časopisu a přiznávám, že lepší bych pro něj nenašel. Člověk do něj ani nemusí nahlédnout, aby pochopil, co je poselstvím tohoto periodika a zároveň nejpodstatnější výzvou našeho vyznání. Následující roky tu a tam potkávám lidi se stříbrným prstýnkem a vždy mne takové setkání potěší. Vážím si jejich odhodlání, je to sympatické. Můj názor na společenství ale přetrvává.

Je léto 2016 a já o SČS vím už 8 let. Žasnu, už tak dlouhou? Přitom ActIv8 mám ještě v živé paměti. Otázku proč? pomalu nahrazuje otázka Proč ne? Probírám to se svou milou. Uvažujeme, že by to mohl být také krok vstříc budování vztahu, ale zároveň oba máme své obavy. Rozebírám to i se svým známým, knězem. Několikrát měním názor. Odrazuje mne možná zbytečný strach ze závazku, možná strach z neúspěchu či strach z jakési “kultizace” tohoto úsilí - tedy aby moje touha po čistotě byla skutečně výsledkem mého vztahu s Bohem, nikoliv jen jakousi metou. Na všechny tyto otazníky postupně dostávám odpověď a pokoj, který přichází po mém rozhodnutí vstoupit do společenství, mne ujišťuje, že mé rozhodutí je správné a že tím nic neztratím, ba naopak. Těší mne, že moje slečna Eliška dochází nezávisle na mně ke stejnému rozhodnutí.

14. 10. 2016 - Postupně si balím věci, přemýšlím, co všechno nás ve Vranově čeká. Teším se, mám před sebou vyhlídku příjemného víkendu ve společenství podobně smýšlejících lidí. Popravdě, očekávání nejsou skromná, ale po podrobném programu se nepídím, mám rád překvapení. Navíc jako animátor a pořadatel různých akcí si občas rád dopřeju, když jsem pouhým účastníkem a nemusím příliš dohlížet na chod akce. Potkávám se s Eliškou a vyrážíme na autobusové nádraží a vyjíždíme směr Znojmo. Přestup není moc “plynulý” a tak se zdržíme ve Znojmě o 2 hodiny déle, než jsme měli v plánu.Teď už vystupujeme z autobusu ve Vranově, na zastávce nás čeká uvítací výbor a za doprovodu ukulele se s námi vítá a seznamuje. Zbytek už je na faře, kde právě dojídají večeři. Přesun do kostela, kde následuje mše svatá, na sebe nenechá dlouho čekat. Vrchol dne, s novými lidmi, v novém prostředí, plný pokoje, že Pán se o nás stará. K tomu odkazuje v homílii i otec Marek. Všechny vlasy na naší hlavě má spočítané (ne otec Marek, ale Pán) a s tímto vědomím mám fakt dobrý pocit. Večerní chvály, hymnus a přímluvy jsou zpívané. Trochu nezvyk, vždy jsem je jen četl nebo nahrazoval hymnus nějakou písní. Ubytováváme se a uléhám do postele. Přemýšlím a rekapituluju celý den. Mám radost. Ráno se scházíme k ranním chválám. Dobrá snídaně a teplý čaj jsou předznamenáním příjemného dne. Vycházíme na pouť do Znojma. Slovo pouť mne poslední dobou potkává a doprovází často, souvisí s tématem mého atelieru ve škole. Trochu mi vadí hra, kterou cestou hrajeme. Omlouvám se tímto pořadatelům za kritický názor, ale fakt mi to nějak nesedlo. Ale chápu, že nejde se zavděčit všem. Mám pocit, že toto dobře myšlené zpestření má za následek povrchní konverzaci směřující stále ke stejnému bodu, tj. vyrazit z ostatních “zakázané” slovo. Uvítám společnou modlitbu růžence a zpěv písní cestou. Vychutnávám si cestu jihomoravskou barokní krajinou. Počasí nám přeje a trochu lituju, že s sebou táhnu ten svetr. Podzimní lesy jsou teď nádherné. Přes probarvené listy stromů prostupují vlákna slunečních paprsků rozsvěcující drahokamy kapek rosy. Přicházíme do města. Znojmo nás vede uličkami až ke kostelu, kde bude mše svatá. Vítá nás skupinka těch, co nemohli z Vranova pěšky. Mše je sloužena u bočního oltáře se zázračným obrazem Madony. Jsme seznámeni s historií obrazu a zázraky, které Panna Maria jeho prostřednictvím vykonala a tak zde zanechávám také své úmysly. Vše dovršeno průchodem Svatou branou. Slovo milosrdenství jakoby doslova rezonovalo v kapli za branou. Nechce se mi odtud.

Odjíždíme zpět do Vranova. Míjíme místa, která jsme dnes už prošli pěšky. Zvláštní, jak ta cesta působí jinak v té rychlosti. Ve Vranově už čeká pozdní oběd a odpoledne se nese v klidném odpočinkovém duchu. Využíváme čas k procházce po okolí. Půvabné údolí s majestátní klidnou Dyjí ozdobenou skupinkou labutí, vklíněnou mezi dramatické srázy okolní krajiny, pod dohledem dominanty zámku. Program pokračuje sledem večeře, besedy s mladými manželi sdílejícími zkušenosti z počátku jejich společného života. Jsem za to rád, byla řečena spousta věcí, na které bych se normálně nikoho neptal. Snad mi odpustí, jména jsem si nezapamatoval, ale tuším, že jsme se neviděli naposled ;-) Tečku za večerním programem tvoří večerní chvály v rotundě. Společenství semknuté kolem eucharistického Krista. Vzácný okamžik, přes den jsem měl možnost poznat dost nových lidí. Celkem pestrá paleta různých povah, temperamentů, zájmů, myšlení, přístupů, motivovaností, a já nevím, čeho všeho. Mozaika různě velkých a různě barevných sklíček. Všichni jsme její součástí. Kristus uprostřed nás, my údy jeho tajemného těla. Ráno, ještě před svítáním se vracíme do rotundy. Adorace, ticho, Pán a já. Chvíle, na kterou jsem se těšil. Dnes vstoupíme do společenství a toto je jedinečný okamžik, jak svoji přípravu podpořit. Den postupně najíždí ranními chválami a snídaní k dlouho očekávanému okamžiku. Ještě pár organizačních věcí. Vítáme možnost svátosti pokání. Trošku hektické chvilky těsně přede mší. I kapka nervozity :-). A pak to přichází. Vyznání víry, představení, slib. A ty malé stříbrné kroužky, které jsou toho svědkem a budou nám to připomínat. Jsem za něj moc rád. Vítáme se s ostatními členy, krásné chvíle slov podpory a povzbuzení. Proč jsem s tím tak dlouho otálel? To už je teď jedno. Mám radost, že si nás sem Pán přivedl. Nedělní oběd je vážně slavnostní a je pěknou třešničkou na dortu chutných jídel, která jsem přes víkend zbaštil. Pochvala kuchařce je skutečně na místě, proto tímto ještě jednou děkuji za ochotu a nasazení. Postupně se rozjíždíme vstříc svým všedním dním. Už teď vím, že budou ale obohacené o milosti, které jsme tu načerpali a jako dezert hezké vzpomínky na příjemný víkend v příjemné společnosti a v půvabné krajině. Blížím se ke konci, myslím, že všechno podstatné už bylo řečeno. Píšu hodně subjektivně, doufám, že tím nikoho nepohorším nebo neurazím. Snad mé pocity budou ostatním povzbuzením a motivací do budoucna. Velké díky všem. Jenda
podzimní setkání SČS (2016) pouť ke Sv.Bráně :)


podzimní setkání SČS (2016) společné foto u  Sv.Brány, Znojm
odkaz na fotografie ze setkání: zde.

Sdílet

[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

Autor: Tomáš Silly | Vydáno dne 25. 10. 2016 | 608 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek


Důležité kontakty:
P. Marek Dunda koordinátor SČS, marek@fatym.com
P. Vilém Štěpán, villelmus@seznam.cz, spoluzakladatel iniciativy SČS přijímá do SČS s přesahem za hranice ČR zvlášť Medžugorje.
Tisková mluvčí SČS Jana Julinková (roz. Brabcová)
zástupkyně tiskové mluvčí, na kterou je možné směřovat dotazy:
Anna Bekárková annabekarkova@gmail.com tel.: 736 522 818

phpRS PHP MySQL Apache
Tento web běží na upraveném redakčním systému phpRS.

Vyhledávání
Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře