Společenství čistých srdcí

Nedělní slovo

Kategorie: Pro inspiraci

květina, zdroj: www.pixabay.com, CC0 Public Domain V rámci naší rubriky Nedělní slovo, přestavíme postupně další brožurku, tentokrát s názvem Láska pod lupou...





9. SMÍŠENÁ MANŽELSTVÍ


Mezi dotazy k našim májovým úvahám byl také tento lístek. Cituji z něho: "Mám ráda chlapce, chodíme spolu už delší čas. Je hodný a líbí se mi. Teprve nedávno jsem zjistila, že není katolík. Rodiče to vyděsilo, ale já si myslím, že různost názorů v manželství nevadí, je aspoň o čem mluvit. A ostatně v dnešní době, kdy se tolik mluví o ekumenismu a sjednocení křesťanů, to už nehraje takovou roli. My zkrátka to sjednocení provedeme v praxi."

Milá děvenko, myslíš to jistě dobře. Ale přesto nemohu tak docela sdílet tvůj ekumenický optimismus, i když jsem velmi pro sjednocení křesťanů. Nejprve píšeš, že různost názorů v manželství nevadí, že je aspoň veselo v chalupě. Musíš umět rozeznávat. V něčem je různost k prospěchu, v něčem ke škodě. Nevadí například různost temperamentu. Když se sejdou dva stejně horkokrevní, to aby pak předem vyloučili porcelán z vybavení kuchyně. A když se sejdou oba pasivní, nikam se nedostanou. Z rozdílnosti v temperamentu může vzniknout vyrovnaný celek. Nesmí ovšem ty rozdíly jít nad únosnou míru.

Jsou však rozdíly, z kterých jednotu sestavit nelze, které se nijak nedoplňují, spíš tvoří rozpory, propasti. A k nim patří rozdílnost v náboženském přesvědčení. Chápu, že se ti to teď zdá jednoduché: hlavně, že se máme rádi, láska je most, který tu propast překlene. Ale pevný most potřebuje pevné pilíře. Nepřesvědčila ses dosud, že srdce, cit, je pilíř nestálý? Máš dost příležitosti to pozorovat na osudech lidí kolem sebe, chceš-li to vidět. Jen takový most, taková láska, jejíž pilíře jsou pevně zakotveny ve víře, podepřeny milostí Boží, to jest silou, která není z nestálého člověka, jen takový most je dost stabilní, aby unesl celý lidský život. Když oba společně žijí a jednají s vědomím odpovědnosti za svá slova a činy témuž jednomu věčnému Soudci a Bohu, takoví se mohou shodnout. Společná víra je solidním předpokladem pro jednotu srdcí.

Proto ti radím – dáš-li si poradit: Jsi-li věřící, neber si toho, komu je náboženství lhostejné nebo kdo je proti náboženství zaujatý. Jak ti bude, až se začne tvé víře vysmívat? A i kdyby se nevysmíval, ve všech rozhodujících záležitostech života by ses cítila osamělá; a to je těžší v manželství než u svobodného, který s tím počítá. Je-li ten tvůj sice nekatolík, ale opravdu věřící křesťan, je tu už něco společného: Kristus a jeho zákon, který je pro oba stejný. Ale ani tam to nebude bez problémů: Jak budete vychovávat děti?

Zažil jsem už mnoho řešení, ale neznám žádné dokonalé. Jsou smíšené rodiny, kde se dohodli, že dcery budou křtěny po matce a synové podle otce. Dovedeš si představit výsledek: v takové rodině pak nikdo není nic. Náboženství přijde ke slovu, jen když se hádají. To se pak navzájem zesměšňuje vyznání druhého – to ti zažít nepřeji. Nebo: děti budou po matce, ta je vychovává. S tím souhlasí živě rodina jinověrce tenkrát, když je nekatolíkem žena. Když je dívka katolička, objeví se zásada jiná: muž je hlava rodiny, podle něj ať jsou děti.

Katolická církev požaduje sňatek v katolickém kostele a klade si stále ještě podmínku, že nekatolík musí přistoupit před sňatkem na dohodu, že děti budou katolíci. To jde snadno jen u jinověrců nábožensky lhostejných, ale nekatolík věřící to právem cítí jako násilí na svém svědomí. A stojí tu pak proti sobě dvojí svědomí – dvě rodiny. Každý chce mít po svém. K čemu to může být dobré? Vyhni se raději známosti s nekatolíkem, ušetříš si tím hned zkraje mnohé trampoty. Poznal jsem i takový pokus o řešení: Necháme děti nepokřtěné, bez náboženství. Až vyrostou, ať se samy rozhodnou pro to či ono. To je ovšem také zcela iluzorní řešení. Člověk se může rozhodnout jen pro něco nebo proti něčemu, co zná. Jakpak mají ty děti, když dorůstají, rozhodovat o tom, co nepoznaly?! Kdyby tato logika platila, pak by rodiče neměli ani dítě učit odmala mluvit, ať se v dospělosti rozhodne, jakou světovou řečí mluvit chce. Kromě toho: Čím nahradí tito lidé výchovnou sílu náboženství při výchově dětí odmala? Náboženská výchova probouzí v dítěti mravní řád; čím jej dětem nahradíš? První rozhodnutí musí vždy rodiče udělat za děti. I před občanským zákonem platí, že rodiče rozhodují za nezletilé děti. To je povinnost rodičů. Až druhé rozhodnutí, v dospívání a dospělosti, to už si dělají děti samy.

Nepoznal jsem dosud řešení, které by ideálně odstranilo potíže smíšeného manželství. Jeden chlapec mi také řekl: "Moje snoubenka sice v Boha nevěří, ale to mi nevadí. Však já si ji po svatbě vychovám." Taková představa je romantická bublina. Dávám za pravdu známému výroku, že muž spíš o něčem přesvědčí všechny ženy světa než svou vlastní manželku. Jakási předvýchova je možná v době známosti, ale nepočítej s ní příliš v manželství. Nejen co do náboženství, v ničem. Je to základní chyba, která vede bezpečně ke katastrofě, když mladí v době známosti všem problémům zbaběle uhýbají, raději o nich nemluví a utěšují se jakousi představou, že po svatbě to vezmou pořádně do ruky. Někteří nemoudří rodiče a přátelé je v úmyslu začít po svatbě s převýchovou druhého ještě utvrzují: "Víš chlapče, ty ještě neznáš, co jsou ženské zač, musíš začít hned po svatbě a pevnou rukou vládnout nebo budeš celý život chudák." Jenže nevěsta má také rádce a ti jí řeknou totéž: "Ty nevíš, děvenko, co jsou to chlapi. Musíš ho držet zkrátka – a hned od svatby, nebo z tebe udělá svou služku!" A jsou-li ti dva mladí dost nezralí, aby na takové rady dbali, stane se jejich manželství bojištěm, věčným šermováním kdo z koho. Vychovávej si ji – ale v době známosti, když spolu chodíte. Jestli se ti to nedaří, buď se rozejděte, nebo se smiř s tím, že budeš mít ženu takovou, jaká je. V manželství se sice také manželé navzájem vychovávají, ale jen podvědomě; spíš to lze nazvat sžíváním. V této souvislosti si ještě promluvme o tom, co se nazývá falešným přizpůsobením.

Někdy jde chlapci "vychovávání" dívky jako na drátkách. Má ho ráda, a tak se ochotně ba překotně přizpůsobuje jeho přáním, názorům. Vše, co je jeho, se jí jeví správné, nádherné. Je-li to jen citově podložené, bez rozumového zkoumání, bez souhlasu intelektu, je to vlastně určitá forma přetvářky. Taková dívka, která začne předstírat zájmy, které opravdu nemá, jen aby se mu zalíbila, ta se vydává na cestu nebezpečnou pro oba. Muž je samozřejmě nadšen učenlivou žačkou. Lichotí mu vychovatelské úspěchy. Jenže pro ni je to tanec na špičkách, a ten se vydrží jen chvíli. Pak přijde únava, křeč. Láska takové ženy, která se kvůli muži nutí do toho, co jí není vlastní, se brzo po svatbě změní ve zklamání. A často přímo v nenávist k manželovi, kterému není dost dobrá, jaká je a kvůli němuž se musí stále chovat jinak, než jak je zvyklá. A muž je rozčarován: uvědomí si, že se oženil s jinou ženou, než si představoval, ženou fiktivní.

Nepřeceňujte proto schopnost lásky, že změní natrvalo partnera. I dívky podléhají někdy takovým iluzím: když si ho vezmu, on bude jiný, já ho přeměním, zachráním. Kolik děvčat si vzalo v této důvěře pijáka, lajdáka! Kdyby některá z vás, děvčata, také tak růžově smýšlela, přijďte se jen zeptat, jak ty před vámi dopadly. Rozdílnost v názorech, ať na náboženství, ať na životní styl, není maličkost ani v době ekumenického úsilí. Takoví dva, kteří stejně uznávají autoritu Božího zákona, mravního řádu evangelia, takoví mají pevný základ pro společný život v manželství. Mají naději, že budou-li dosti pokorní, aby se dali vést Duchem Božím, vytvoří ze svého spojení kus Božího království.

Zajímejte se proto, mladí přátelé, o náboženství. Nahraďte zavčas dětské představy názorem dospělým, vírou z přesvědčení. Buďte stálými hosty u stolu Páně, neboť nejen o svatém Pavlovi, ale o každém člověku platí: "Milostí Boží jsem, co jsem." Pojďme teď společně prosit Pána Ježíše o tuto živou víru.

vztah, zdroj: www.pixabay.com, CC0 Public Domain







Sdílet

[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

Autor: Anička Balintová | Vydáno dne 06. 08. 2017 | 76 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek


Důležité kontakty:
P. Marek Dunda koordinátor SČS, marek@fatym.com
P. Vilém Štěpán, villelmus@seznam.cz, spoluzakladatel iniciativy SČS přijímá do SČS s přesahem za hranice ČR zvlášť Medžugorje.
Tisková mluvčí SČS Jana Julinková (roz. Brabcová)
zástupkyně tiskové mluvčí, na kterou je možné směřovat dotazy:
Anna Bekárková annabekarkova@gmail.com tel.: 736 522 818

phpRS PHP MySQL Apache
Tento web běží na upraveném redakčním systému phpRS.

Vyhledávání
Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře