Společenství čistých srdcí

Nedělní slovo

Kategorie: Pro inspiraci

Další příběh z brožuky Květy Nejsvětější svátosti...

Květ Krista Krále

Bylo to v létě roku 1927. V jednom mexickém vězení bylo mezi uvězněnými velké vzrušení. Některým z nich bylo řečeno, že budou očkováni proti jakési nakažlivé nemoci. Vědělo se však, že je to "očkování" na smrt, neboť po něm očkovaní umírali.

V jedné z vězeňských cel byl už nějakou dobu mladý bohatý katolín, pan Betanzos. Doma pro něho truchlila mladá manželka s jediným synáčkem. Ve vedlejší cele byl uvězněn jeho obchodní pomocník. Dorozumívali se denně tak, že klepali jemně na tenkou zeď vězení. Tím se povzbuzovali k vytrvalosti.

Jednou ráno zaslechl pan Betanzos nejprvé tiché naříkání a potom bolestné úpění. Konečně všechno utichlo. Věděl, co se stalo. Jeho pomocník byl otráven a duše mučedníkova odešla na věčnost.

Tušil, že i k němu se blíží smrt. Měl jediné přání: aby Pán Ježíš k němu ještě jednou přišel ve svatém přijímání. Přistoupil k zamřížovanému okénku a pohlížel ven. Kéž by dnes opět k němu přišel potají někdo z domu! Čekal a čekal- konečně! Stará služka jeho rodiny šla klidně a nenápadně kolem. Betanzos rychle vyhoil oknem lístek. Slučka lístek klidně zvedla a odešla jakoby nic. Na lístku bylo napsáno: "Čekám smrt každým okamžikem. Postarejte se mi, prosím o sv. přijímání. Betanzos."

Jak byla zarmoucena manželka mučedníkova, když lístek přečetla! Ale zůstala statečná. Byla si vědoma pro koho oba trpí: pro Krista Krále! Uvažovala, jak jen co nejrychleji splnit, prosbu manželovu. Věděla, že poblíž se skrývá biskup. Poslala k němu. Když osmiletý synáček Alois slyšel o přání otcově, prosil: "Maminko, nechej mě donést tatínkovi svaté přijímání." Z jasných dětských očí mu zářila odvaha. Matka se slzami svolila.

Biskup přišel potají do domu. Také jemu přednesl Alois svou prosbu. "A ty jsi již byl u svatého přijímání?" tázal se biskup. "Ještě jsem nebyl, biskupská Milosti. Ale rád bych přijal Ježíška!"

"Zítra ráno smíš tedy k prvnímu svatému přijímání a potom zaneseš Nejsvětější Svátost tatínkovi do vězení." Jak se hoch zaradoval!

Noc se zdála nekonečně dlouhá. Kéž otec ještě žije. V nejlepší světnici se časně zrána sloužila mše svatá. S dětinnou zbožností přistoupil Alois k svatému přijímání. Po mši svaté přistoupil ke stolu, který byl otářem, a biskup mu na prsa zavěsil malou hedvábnou schránku s Nejsvětější Svátostí. Pán Ježíš odpočíval na srdci dítěte. Všichni sleli a uctivě klekali, když hoch kráčel mezi nimi.

Odhodlaně a vážně kráčí hoch sám ulicemi. U vrat vězení jej uvítali způstlí vojáci. Nebál se, vždy byl u něho Pán Ježíš, všemohoucí Král nebes i země. Jeden voják jej zavedl do úřadovny správce vězení.

"Kdo jsi?" vyjel si na něho psrávce. "Alois Betanzos, rád bych ještě jednou objal svého tatínka." "Aha, tys syn toho zlatého ptáka! " smál se správce nenávistně. "Uvidíš ho a pak můžeš děkovat ďáblu, že jsi dnes ke mně přišel. Ale napřed tě musím prohlédnout." Hoch zbedl na smrt. Hlavou mu blesklo: Co jestli ten zlý člověk Pána Ježíše zneuctí!

Správce vězení je uchopil za ruku a bodl dlouhou jehlou. Alois sotva potlačil bolestný výkřik. "Tiše chlapče!" zabručel muž, "to nic není; chtěl jsem jenom vědět, jak jsi statečný. Teď jdi k otci."

Pan Betanzos byl radostně překvapen, když spatřil synáčka. Vroucně objal milého hocha. Ten se však rychle vynil z jeho náručí a říká: "Rychle, tatínku, nesu ti Pána Ježíše, " a vyndal opatrně schránku. Otec poklekl. Chlapce řekl ještě: "Tatínku, byl jsem dnes u prvního svatého přijímání a myslím, že i u posledního." "U posledního? " tázal se otec udiveně a starostlivě. "Rychle tatínku, rychle, " opakoval hoch a začal se hlasitě modlit "Vyznáváme se," jak t dělávali tenkrát ministranti, než kněz začal podávat svaté přijímání. Potom přijal otec z rukou svého dítěte Krista Pána Krále pod způsobou chleba. Společně pak konali díkůčinění.

Za několik minut pozoroval otec, že se dítě chvěje. "Co je ti, Aloisi?" tázal se polekaně. "Ach tatínku, neřekl jsem ti to ještě, musím zemřít. Jsem otráven. Ať žije Kristus Král! Na shledanou v nebi, tatínku." Hochu vypověděl hlas službu. Zavšel oči a klesl do náručí otcova. Duše malého mučedníka v tu chvíli zamířila k nebi.

Teprve teď zpozoroval otec bodnutí na ruce svého dítěte a že má tepny silně naběhlé. Ano, dítě vědělo, co se s ním stalo v úřadovně.

Šťastný mučedníku, pros za nás v nebi, abychom Krista Pána svátostného milovali tak vroucně, jako tys ho miloval.

---

Sdílet

Autor: Anička Balintová | Vydáno dne 10. 07. 2016 | 2350 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář |

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře