Společenství čistých srdcí

Nebe

Kategorie: Zajímavé

Na konci minulého roku ukončila svou veřejnou činnost světoznámá křesťanská kapela Delirious? Členové této skupiny mimo jiné napsali knihu I Could Sing of Your Love Forever - Navždy o lásce Tvé chci zpívat, ve které popisují vznik svých nejznámějších písních a také události, které se stali jistými mezníky v jejich životech. Zde je příběh písně Heaven – Nebe, která je inspirována jinou jednou z prvních písní Delirious? Stu G, baskytarista skupiny, zde popisuje, jak kdysi kapela začínala.

„Jsem vážně rád, že dneska nikam neletím!
Sleduji v televizi šokující zprávy o tom, jak britské bezpečnostní síly překazily plán vyhodit letící letadlo do vzduchu. V souvislosti s chystanými bombovými útoky bylo zatčeno čtyřiadvacet lidí a letiště ovládl chaos. Jsem fakt rád, že dnes nikam neletím!

Ta zpráva mě inspirovala k tomu, abych napsal o písni Heaven. Ale příběh téhle písně písně ve skutečnosti začal jinou písní – White Ribbon Day (Den bílých stužek). Jelikož jsem vyrůstal v sedmdesátých letech, mám pocit, že se tehdy nemluvilo o ničem jiném než o napětí a násilnostech v Severním Irsku. V roce 1969 přerostly místní problémy v konflikt, který sledoval celý svět. V Irsku byly rozmístěny jednotky britské armády, aby pomohli zvládnout nepokoje a násilí v ulicích. Prapříčinou toho všeho byla výbušná směs boje za lidská práva a zápasu o politickou moc, která tu existovala už celá staletí.



Tyhle události postihly různými způsoby většinu lidí ve Spojeném království a já nejsem výjimkou. V osmdesátých letech jsem přišel o kamaráda ze školy. Vstoupil do armády a zemřel při výbuchu bomby nastražené organizací IRA. Měl jsem jiného přítele, který pracoval v obchodním domě Harrods právě ve chvíli, kdy tam IRA odpálila nálož. Před několika lety jsem seděl ve svém obýváku na Hornsey Road v severním Londýně. Náhle se celý dům otřásl výbuchem, který zničil ulici Bishopsgate ve finančním centru města vzdáleném několik mil. Když jsem byl v březnu 1994 na kurzu o bezpečnosti elektrických zařízení v hotelu poblíž letiště Heathrow, přijela IRA s náklaďákem na letištní parkoviště a začala z minometů odstřelovat přistávací dráhu!
Teroristé, nebo bojovníci za svobodu?



Jediné, co vím jistě, je, že lidé přicházeli o život a žili ve strachu. Jak republikáni, tak roajalisté se dopustili strašných zvěrstev. Je to složitá záležitost a já netvrdím, že toho o ní vím příliš mnoho. Upřímně řečeno, myslím si, že vím pendrek. Ale znám člověka, který se v tom vážně vyzná!

Řeč je o Simonu Trundlovi. Simon je v současné době pastorem sboru v Northamptonshire, ale vede dvojí život. Je zároveň protiteroristickým poradcem vlád i velkých korporací. Jako expert na balistiku a bezpečnost cestuje po celém světě a radí vládám v různých ožehavých oblastech. Je také manažerem jedné britské firmy testující výbušniny. Jeho spolupracovníci mu láskyplně říkají „pastor Bomba“!



Když žil Simon v Severním Irsku, jeho firma vymyslela a zavedla bezpečností systémy v armádních kasárnách a na policejních stanicích. Pracovala a žil s rodinou v Belfastu a kvůli své práci se stal terčem útoků organizace IRA. Jeden Simonův přítel byl zabit, když řídil jeho auto – někdo si ho s ním spletl. Ta tragická událost Simona hluboce zasáhla. Přežil postupně tři útoky na svůj život a právě v té době se stal křesťanem. Se Simonem jsem se seznámili v roce 1996 při vystoupení v Bedfordshiru. Martin právě napsal píseň White Ribbon Day inspirovanou zprávou o severoirských pochodech za mír, při kterých si každý účastník připnul bílou stužku. Ten večer jsme tu píseň zařadili do programu koncertu a na Simona udělala takový dojem, že za námi po koncertě přišel a řekl: „Ta píseň musí vyjít na singlu!“ Hned nám dal peníze, abychom se do toho pustili. Andy Piercy nám pomohl s produkcí a seznámil nás se svým kamarádem, který se jmenoval Tona Patoto a pracoval v Total Records v Londýně. Byl to náš první krok na cestě na singlový trh a zároveň začátek krásného přátelství s Tonym P.



White Ribbon Day to dotáhla na 41.příčku. Byli jsme sice trochu zklamaní, ale aspoň bylo na čem stavět. Nemohli jsme se dočkat až budeme hrát v Irsku, a opravdu začalo chodit dost pozvání. Na první vystoupení, která jsme odehráli, si moc nevzpomínám, ale pamatuji si jednotlivá místa a lidi.

Simon se velmi laskavě ujal úlohy řidiče a průvodce – jsem mu vděčný, že každé ráno, než jsme vyrazili, zkontroloval, zda někde není nastražená bomba, protože byl stále terčem IRA. Jeho znalost irské historie byla fascinující.

Připadalo nám, že každá ulice, kterou jsme projížděli, má vlastní příběh. Velké obrazy na zdech domů, obrubníky pomalované barvami Spojeného království nebo barvami Irské republiky, vojenské hlídky v obchodních centrech, osamocený armádní vrtulník kroužící celý den nad Falls Road, hlavní třídě vedoucí západním Belfastem, která se stala synonymem těch nešťastných událostí, doslova jsme ten boj cítili. Na každém kroku bylo cítit napětí, bolest, nespravedlnost, násilí a pýchu.



Začal jsem nahlas přemýšlet o tom, že jedině Bůh může být přítomen všude a že ďábel jako stvořená bytost může být v daném okamžiku jen na jednom místě. Řekl jsem: „Víte, dnes jsem měl pocit, že jdeme po ulici, kde žije ďábel.“
Martin prohodil: „To zní jako píseň!“ Začali jsme se bavit o kontrastu toho, jak zápasíme se životem a děláme, co můžeme a přitom víme, že jednou to všechno skončí a Bůh nám setře každou slzu z očí (viz Iz 25,8 a Zjevení 17,7). Nebe je mým domovem a nebudu už muset snášet žádnou potupu. Já vím, že to zní jako nějaká laciná útěcha typu: „Netrap se, jednou to všechno skončí!“ To je sice také pravda, ale takhle to vůbec nemyslím. Byli jsme v několika zemích, kde lidé zažili velké utrpení. Mimo jiné ve Rwandě, v Chorvatsku, v Jihoafrické republice a samozřejmě v Severním Irsku. Na všech těch místech jsem cítil to samé: ve vzduchu byla cítit stejná pachuť, stejný duch strachu. Stejný příběh zvěrstev, před kterými vlády zavírali oči. Náš přítel Simon říká, že první obětí války je pravda a druhou jsou civilisté, obyčejné všední lidské bytosti jako ta a já, které trpí, krvácejí a umírají.



Děti se stávají očitými svědky toho, jak rodiče roztrhá bomba nebo jsou zastřeleni či rozsekáni na kusy. Tady nefungují povrchní fráze a klišé. Děti vidí věci, které neměla nikdy spatřit. Takže ano, jednou to všechno skončí, ale já nesouhlasím s postojem: „Já jsem křesťan, tak mě toho ušetřete!“ Nemáme jinou volbu než žít tady a teď. Tohle je náš čas. Tohle je náš život, který máme žít. Tohle je naše příležitost něco změnit.

Ježíš nás učí modlitbu: „Přijď království Tvé, buď vůle Tvá, jako na nebi, tak i na zemi.“ To království může na zem přijít právě skrze naše životy.
Před dvěma tisíci lety obrátilo dvanáct Ježíšových učedníků svět vzhůru nohama…
o kolik víc bychom toho mohli udělat dnes všichni společně?




Sdílet

Související články:
Dobrovolně na Ukrajině (03.07.2011)
Louis Pasteur (12.04.2011)
Dvakrát osvobozen (27.03.2011)
Všechno k větší slávě Boží (07.12.2010)
Kouzelník (19.11.2010)
Od in vitro k NaProTECHNOLOGII (20.10.2010)
Z výletu (04.09.2010)
Dopis z misií (22.07.2010)
Kdo se najde? (20.01.2010)
Vize (11.01.2010)
Dopis jedné bosenské řeholnice matce představené (10.01.2010)
USA a co vás tam překvapí? (07.10.2009)
Jak jsem jela a dva měsíce byla v USA (26.08.2009)
Neuvěřitelně hluboké svědectví Jeremyho Campa (05.05.2009)
Staň se dobrovolníkem v zahraničí (25.03.2009)
Cena společenství (19.01.2009)
Život v jižním Tyrolsku (15.11.2008)
[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Autor: Anička Bekárková | Vydáno dne 13. 03. 2010 | 4612 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Navždy o lásce Tvé chci zpívat


Důležité kontakty:
P. Marek Dunda koordinátor SČS, marek@fatym.com
P. Vilém Štěpán, villelmus@seznam.cz, spoluzakladatel iniciativy SČS přijímá do SČS s přesahem za hranice ČR zvlášť Medžugorje.
Tisková mluvčí SČS Jana Julinková (roz. Brabcová)
zástupkyně tiskové mluvčí, na kterou je možné směřovat dotazy:
Anna Bekárková annabekarkova@gmail.com tel.: 736 522 818

phpRS PHP MySQL Apache
Tento web běží na upraveném redakčním systému phpRS.

Vyhledávání
Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře