Společenství čistých srdcí

Místo zrání

Kategorie: Svědectví

Snad každý z nás ve svém životě navštíví mnoho různých míst. Některá se mu nelíbí nebo mu nic neříkají, jiná ho něčím zaujmou. Někdy se stane, že si člověk určité místo oblíbí tak, že se na něj s radostí vrací a později na něj rád vzpomíná. A právě o takovém místě chci psát.

Vranov… ne nad Dyjí, ale ten druhý, u Brna. Malá obec v náručí lesů. Sama o sobě snad nevýznamná, kdyby se nad ní netyčily dvě bílé věže poutního kostela Panny Marie, při kterém před devíti lety vzniklo společnými silami školských sester sv. Františka a bratří paulánů Duchovní centrum sv. Františka z Pauly. Vranov… Pomalu se zde chýlí ke konci moje prázdninová brigáda. Je mi třiadvacet, za rok bych měla dokončit svá studia a nastoupit do práce. Vranov… Jak mnoho pro mě toto místo znamená, když se ohlédnu za předešlými sedmi lety…







Už jako školačka jsem se svými rodiči jezdívala na farní pouť na Vranov. Její smysl jsem ještě nechápala. Stačilo mi, že jsme cestou z Útěchova na Vranov v lese sbírali houby, po mši se zašli podívat do sakristie na „vranovské jesličky“ a u stánku před kostelem si koupili nějaký pamlsek.







Školské sestry a bratry paulány jsem poznala až jako šestnáctiletá gymnazistka, když jsem přijala pozvání své starší kamarádky Jany na oslavu Silvestra do Duchovního centra. Spolu s ní a s dalšími studenty i absolventy brněnského Biskupského gymnázia jsem začala pravidelně jezdit na první soboty v měsíci na duchovní obnovy pro mládež. Tady jsem poznala nové přátele, prožila chvíle ticha i smíchu, nechala se posilovat Božím slovem a Ježíšem v Eucharistii. Tady jsem na několik let našla zpovědníka, zde také po třech týdnech skončila moje první studentská láska, kterou s odstupem hodnotím jako trochu naivní, ale přesto obohacující.







Vranov… Postupně jsem si toto poutní místo, jeho krásné okolí i duchovní centrum, kde jsem vždy nalezla vytoužený klid a lidi ochotné naslouchat mým radostem i starostem, oblíbila. První soboty jen míjely, něčím úplně novým pro mě byly o letních prázdninách týdenní exercicie pro mládež. Už při nich jsem se hlásívala jako dobrovolnice na pomoc při umývání nádobí, až jsem si dodala odvahy a zeptala se, zda bych zde v létě směla pomáhat jako brigádnice. Odpověď byla kladná, takže mi rok co rok prošly rukama stovky kusů nádobí, ať už jsem je umývala, prostírala nebo obsluhovala hosty. A ti byli pokaždé jiní – veselá mládež, se kterou jsem po skončení služby hrála stolní hry, aktivní a podnikavé sestry salesiánky, německy mluvící poutníci nebo řeholnice různých řádů a kongregací, které zde v tichu a Božím slově čerpaly duchovní osvěžení. Kolik zajímavých lidí jsem zde směla poznat! Bohu díky, že na světě nejsme sami!







Vranov, požehnané místo, které mi i přes práci přinášelo také osvěžení pro duši. Modlitba breviáře se sestrami, denně možnost účastnit se mše svaté, růženec na rozkvetlých lukách a v lesích jásajících ptačím zpěvem, ticho při ruční práci či četbě v zahradě, rozhovor s Ježíšem ve svatostánku a s Pannou Marií v poutní svatyni…







Ze všeho nejvíc je pro mě Vranov místem postupného zrání. Rozesmátá sedmnáctiletá divoška musela být občas napomenuta, kdy je třeba zachovávat klid. O rok později zde nastávající maturantka hledala útěchu pro duši rozbolavělou depresemi a napjatými vztahy doma i ve škole. Absolventka gymnázia prožívala strach a znovu naději, zda jí nemoc nezabrání v účasti na světovém setkání mládeže. Již vysokoškolačka se těšila na řeholní závoj, avšak o rok později si lízala rány po zřetelném poznání, že tudy cesta nevede.







Jak jsem nyní vděčná za každé, mně adresované slovo od bratří a sester, ať už znamenalo povzbuzení či napomenutí! Stále více si uvědomuji, že už chci být ženou a ne ufňukaným dítětem. Jak snadné je nechat se od druhých utěšovat a podpírat! Jak často pohodlnost brání to méně příjemné obětovat Pánu a snažit se vidět potřeby druhých víc než ty svoje! Vím, že je to běh na dlouhou trať. Zde na Vranově z celého srdce děkuji svým přátelům na zemi i v nebi, kteří mi na této dráze pomáhají. Buď za to Bohu chvála!

---

Sdílet

Autor: Míša Klímová | Vydáno dne 31. 07. 2009 | 5629 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář |

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře