Společenství čistých srdcí

Láska je shovívavá

Kategorie: Svědectví

Dobrodružství se šťastným koncem.

Za oknem už je tma. Dokončuji své povinnosti, oblékám bundu a beru klíčky od auta. Tentokrát pojedu za Martinem já, aby zbytečně nevycházel ven, když je nachlazený. Snad podle jeho instrukcí cestu najdu...
Jde to dobře, ale nedaleko cíle dojde k zádrhelu. Ve vesnici se pořádně zamotám. Tady měly být zahrádky - jak to, že vidím po obou stranách jen pole? Očividně jsem měla na křižovatce odbočit na druhou stranu. Tady už vesnice končí. Kam až pojedu, abych se otočila? Ach jo! Hele, polňačka! Tak snad tady....
Ovšem taktika, kterou jsem se do toho pustila, je vysloveně taktika slona. Bohužel si to uvědomuji pozdě - až když zadními koly sjedu do příkopu. A dost hlubokého! Po chvíli zjišťuji, že se odsud sama nedostanu. Chvěji se po celém těle. Co jsem to udělala? "Kristýno, ty jsi tak blbá!" nadávám si v duchu. Nejraději bych si nafackovala! Ale tím bych toho moc nevyřešila... Beru do ruky mobilní telefon (naštěstí není vybitý a kredit mám taky), abych vyťukala Martinovo číslo. "Prosím tě, přijeď za mnou," sténám. "Sjela jsem do příkopu a nemůžu se odtud dostat. Promiň, já jsem tak pitomá!" "Klid, to vytáhneme, neboj" slyším povzbudivý hlas. Ani stín ironie, kritiky nebo hněvu. Popisuji, kde se přibližně nacházím, a dle Martinových pokynů zapínám výstražná světla. Pak mobil schovám do kapsy a místo něj se chopím růžence. Snažím se trochu uklidnit. Kupodivu mi ale není do pláče. Spíše se musím smát vlastní hlouposti a zbrklosti. Jenom aby to auto opravdu šlo vytáhnout a nebylo nějak pošramocené!
Zhruba za deset minut zastavuje opodál Martinovo auto. Vystupuji a, značně se červenajíc, jdu k němu blíž. Mít po ruce popel, v hojné míře bych si ho nasypala na hlavu! Ale ani teď mi Martin nic nevyčítá! Objímá mě, hladí a těší. Pak s naprostým klidem zmapuje situaci a jde pro lano. Společnými silami jím obě auta propojíme - ještě mám z autoškoly čerstvě v paměti, jak na to.







Ustupuji stranou a pevně spínám ruce, zatímco Martin startuje. Jeho auto však na vytažení toho mého z hluboké škarpy nestačí. Vystoupí a přemýšlí, co s tím. V tu chvíli se k oběma autům blíží dodávka. Řidiči hned dochází, že máme problém. Zastavuje, propojuje lanem moje auto i se svou dodávkou, vymění si s Martinem pokyny, usedají za volant a společnými silami mé auto dostávají na silnici. Zhluboka si vydechnu a po chvíli mi kámen ze srdce spadne zcela, když zjistíme, že mé auto neutrpělo žádné úhony. Bohu díky! A díky Martinovi a ochotnému řidiči dodávky, který na mě jen z okénka zavolá: "Příště si to lépe vyměřit!" a je ten tam. Martin mě znovu tiskne k srdci a nesmírně taktně mi několika větami radí, jak to příště udělat lépe. Klopím hlavu, stydím se, ale zároveň Martina strašně moc obdivuji, že mi nenadává, nic nevyčítá, nijak neponižuje. "Měla bys Pánu Bohu poděkovat za to, že se nic nestalo Tobě ani autu, Kristýnko," říká mi ještě. To je samozřejmá věc! Proč ale ta slova neříct nahlas, spojit se v modlitbě spolu s ním? "Amen!" zakončuje Martin modlitbu, nasedáme každý do svého auta a pod jeho vedením již cíle šťastně dosáhnu. Večer pak pokračuje klidně. A já zjišťuji, že jsem za toto dobrodružství se šťastným koncem vděčná. Právě v takových "zátěžových situacích" se navzájem lépe poznáme... "Láska je shovívavá..." naskakuje mi úryvek z Velepísně lásky sv. Pavla. Ta Martinova skutečně je, jak jsem se dnes mohla přesvědčit. Kéž to s Boží pomocí také dokážu!

---

Sdílet

Autor: Míša Klímová | Vydáno dne 08. 12. 2011 | 4778 přečtení
Počet komentářů: 1 | Přidat komentář |

---

Vyhledávání

Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře