Společenství čistých srdcí

Kdo má žízeň...

Kategorie: Svědectví

Hanka Jako mladá dívka jsem byla přesvědčena, že můj život musí sloužit něčemu velkému a zvláštnímu. Ale brzy jsem byla konfrontována s tvrdou skutečností, ve které bylo zdánlivě jen málo místa pro sny a vize...




Mučivé otázky
I když se moji rodiče poctivě snažili o to, aby mne a mladší sestru obklopili láskou, brzy jsem poznala, že ne všechno je růžové, i kdybychom si to jakkoliv přáli. Můj otec se stal závislým na alkoholu a dlouho si nechtěl přiznat svůj problém. To zatěžovalo stále vztahy mezi rodiči. Moje matka byla někdy zcela zoufalá a už chtěla všechno vzdát. I ve světě se mi zdálo, že všude nabývá vrchu zlo, stálé zprávy o nových válkách, nespravedlnosti, hladu, nemoci a smrti.
Navíc bylo pro mne zcela v protikladu, že celá naše západní blahobytná společnost je postavena na tom, že dospělý si musí zajistit pokud možno stálé pracovní místo, aby si zajistil dostatečný příjem a mohl plout s egoistickou konzumní vlnou. Časem jsem poznala rub této mince: že k penězům se dostávají jen ti nejsilnější a nejhlučnější, aby rozvíjeli průmysl na úkor malých a na úkor přírody.


Především mě deprimovalo poznání, jak velká masa lidí žije jen na povrchu, včetně mne, a zdánlivě si nedělá starosti se svým původem a cílem svého života. Byla jsem však zcela nenormální, že jsem prostě nedokázala setřást tyto otázky po posledním smyslu svého života? Velice mě to deprimovalo. I když jsem vyrostla v katolickém prostředí, zdál se mi Bůh tak nedosažitelně daleko, že jsem o jeho existenci stále více pochybovala. Moje trýznivé vnitřní hledání a otázky se staly mou mukou, takže jsem náhle v srdci vykřikla: Bože, jestliže jsi, nastěhuj se do mého života! Jinak v tebe nemohu věřit!

Jeho odpověď
Jeho odpověď přišla rychle, když jsem v roce 1988 uviděla plakát na velké setkání mládeže, na „Christival“ v Norimberku. Řekla jsem si: Jestliže je kromě dospělých i několik mladých lidí, kteří věří v Boha, pak je chci poznat. Přihlásila jsem se na setkání zcela spontánně a spíše ze zvědavosti. Když jsem tam přišla, byla jsem velice překvapena účastí asi 18 000 mladých lidí, kteří vlastně působili docela normálně a sympaticky, ale měli něco, co jsem neznala: totiž hlubokou, z nitra vycházející radost, jejímž zdrojem byl, jak říkali, Bůh. Bombardovala jsem několik mladých naléhavými otázkami po smyslu života, na které mi zatím nikdo nemohl dát odpověď. Když mě v klidu, ale s velkým zájmem vyslechli, nedali se do teoretických diskusí o světovém názoru, ale dali mi docela neočekávaný návrh: nabídli mi, že se za mě budou modlit, aby Bůh vstoupil do mého života a pomohl mi najít novou perspektivu. Že sám Ježíš vyzval své učedníky, aby mu důvěřovali v modlitbě, když řekl: Kde jsou dva nebo tři shromážděni v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich (Mt 18,20). Nedokázala jsem si sice při nejlepší vůli představit, co by ta modlitba mohla ve mně způsobit, ale toužila jsem velice po nějaké změně a po světle, které by rozptýlilo mou temnotu.

setkání mládeže

Ještě během jejich spontánní a jednoduché modlitby jsem náhle zjistila, že nejsem zcela sama, nýbrž že v mém nejhlubším nitru je osoba, Ježíš Kristus, který mě zaplavil tak silně svou přítomností a láskou, že jsem byla jako opilá štěstím. Začala jsem sama v srdci hovořit s Ježíšem tak plná radosti, že jsem s tím nechtěla ani skončit. Konečně jsem mohla uvěřit v Boha, pocítila jsem, jak jsem pro něho drahocenná. Tak přeplněna jeho životem jsem mu řekla: Děkuji, děkuji, že jsi můj nejhlubší základ, který mě nese. Od nynějška má celý můj život náležet jen tobě. Dělej se mnou, co chceš! K tvé slávě!

Smysl a směr
Po této zkušenosti víry jsem se cítila jako znovuzrozená. Posílena ve své vlastní osobnosti a tím v celém svém životním optimismu mohla jsem se pro mnoho jiných lidí stát oporou a útěchou. Moje rodina vzala mé pozitivní změny na vědomí, ale s určitou rezervovaností, lépe řečeno s určitým nepochopením. Chtěli nejdříve vidět, jestli mi to také vydrží. (Můj otec později tak opustil alkohol, že manželství rodičů je zcela harmonické. Bohu díky!). Časem ve mně rostla touha darovat Ježíši více času především v eucharistické adoraci. Dokonce v polední přestávku při mém vzdělávání na technickou kresličku mě to táhlo do blízkého kostela před zavřený svatostánek, abych byla u Boha a dala se jím zcela naplnit. Zanechala jsem dříve oblíbeného sportu, protože jsem si stále více uvědomovala, jak velice je klima skupiny ovlivněno konkurenčními tendencemi, závistí, žárlivostí a pýchou. I dřívější velice pěstované cestování a zájem o módu jsem opustila, protože modlitba se pro mě stala zajímavým dobrodružstvím do zaslíbeného světa. Začala jsem se Ježíše konkrétně dotazovat na cestu, po které mě chce vést.

NEjsvětější svátost

Ježíš mi daroval velkou lásku ke své nevěstě Církvi. Když jsem se zapojila do přípravy mladých na biřmování, uslyšela jsem volání k zasvěcenému životu. Po nějaké době mě to přivedlo do společenství blahoslavenství, kde jsem r. 1996 mohla složit věčné sliby. A je pro mě nadále velkou radostí, když mohu s mladými sdílet dar vlastní víry, která dala mému životu smysl a směr.

Sestra Sabina od Eucharistie

Sdílet

Související články:
Děkovat i za to "málo" (10.09.2014)
Žárlivost je jako rakovina, co ničí vztahy (11.06.2014)
Domácí násilí v křesťanských rodinách - svědectví z praxe (05.04.2013)
Čistá láska není břemeno, ale poklad (20.02.2013)
Kdo chce jít za mnou... (13.07.2012)
Nejsme Bohu lhostejní (03.05.2012)
Benedikt v mém životě (01.05.2012)
Vstoupila jsem do SČS (Společenství čistých srdcí) (23.03.2012)
Jak je v nebi a pekle aneb o čem někdy hovořím s kolegy v lékárně (16.01.2012)
O všem spolu hovořit! (11.01.2012)
Sex v naší rodině nebyl tabu (11.01.2012)
Láska je shovívavá (08.12.2011)
Zranění ze vztahů nejsou vždycky stejná, ale Bůh uzdravuje všechny (01.12.2011)
První den se stříbrným prstýnkem (26.11.2011)
Dostala jsem ještě víc (07.11.2011)
Až dovršíš lidskou pouť, předstoupíš před Boží soud... (07.11.2011)
Požehnaná nemoc? (06.11.2011)
I takto může Bůh promlouvat (25.10.2011)
Postřeh ze života (15.09.2011)
Francouzská bojová pilotka obětovala svůj život. (18.07.2011)
Drama se štastným koncem aneb Jak sv. Cyril a Metoděj zachovali Velehrad víry (04.07.2011)
Láska, která dává (28.06.2011)
Jak vybrat tu správnou životní cestu? (20.06.2011)
Sv. Felicita se přimluvila (29.05.2011)
Beseda o Společenství čistých srdcí v Odrách (05.05.2011)
Není věřit jako věřit…Nevěřící Tomáš…Ztracená Víra…20 let života…Víra je dar!…My testimony (25.04.2011)
Sama jsem prodělala potrat. (13.04.2011)
Patrik a Blanka (05.12.2010)
Šok z malého šoku (30.11.2010)
"Kolik sestřiček máš?" (16.11.2010)
Až po okraj (01.11.2010)
I Pán Ježíš prožíval samotu (17.10.2010)
Ježek (15.10.2010)
Díky za ně, Pane. (01.10.2010)
Jdi na Hradiště! (15.09.2010)
Adaptační kurs pro mladé apoštoly (13.09.2010)
Zkřísnutá (28.07.2010)
Tři odpovědi Josepha kardinála Ratzingera (současného papeže Benedikta XVI. (22.07.2010)
Kdyby... (07.07.2010)
Má Bůh právo? (29.06.2010)
Potkala jsem muže z plátna (20.05.2010)
Můžu ke sv. Přijímání? (15.05.2010)
Vzpomínka na křtinskou pouť (24.04.2010)
Jak jsme jeli jeníkovskou škodovkou zvanou "Koudelníkův syn" na Pochod pro život do Prahy (07.04.2010)
Fotbal s Biblí (23.02.2010)
Radost nedělního odpoledne (18.02.2010)
Tehdy a dnes (25.01.2010)
Srdíčka ve sněhu (22.01.2010)
Poprask v autobuse (31.12.2009)
Budu to ukazovat svým dětem (07.12.2009)
„Kdyby byl Bůh, jak by se na to mohl dívat?“ (23.11.2009)
Až nás časem uvidí tlačit kočárek... (07.11.2009)
Když bolí duše... (03.11.2009)
Aby všichni jedno byli (29.09.2009)
Smysl života (27.09.2009)
Prosila jsem o nohy a dal mi křídla... (19.09.2009)
Pláč (12.09.2009)
Místo zrání (31.07.2009)
Návštěva u babičky a Ježíšův dar (12.07.2009)
Byly jsme vychované ve víře, ale Boha jsme odsunuly. (22.05.2009)
Postřeh z lidových misií (21.04.2009)
Plody lidových misií (15.04.2009)
Snad jste se Mu vysmívali (06.04.2009)
Míšina cesta do ČL (02.04.2009)
Sestři, vy jste věřící? (30.03.2009)
O kráse (26.03.2009)
Zážitky z klinické smrti (24.02.2009)
Zázraky se dějí - i velké (18.02.2009)
Když matka obětuje svou bolest pro dítě (zpráva o jednom porodu) (09.02.2009)
Nezabila jsem, ale stačilo málo (06.02.2009)
Byla jsem v pekle (19.01.2009)
O věčných Vánocích (04.01.2009)
Drogy mu málem zničily život, ale zasáhl Bůh (29.12.2008)
Měsíc po svatbě. (24.12.2008)
Soudek medu, kapka jedu, v tomhle s váma nepojedu. (03.11.2008)
O celibátu, Božím humoru - a prázdném místě vedle mne. (18.09.2008)
[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Autor: Petra Kučerová | Vydáno dne 10. 05. 2013 | 6353 přečtení
Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Světlo 11/2006


Důležité kontakty:
P. Marek Dunda koordinátor SČS, marek@fatym.com
P. Vilém Štěpán, villelmus@seznam.cz, spoluzakladatel iniciativy SČS přijímá do SČS s přesahem za hranice ČR zvlášť Medžugorje.
Tisková mluvčí SČS Jana Julinková (roz. Brabcová)
zástupkyně tiskové mluvčí, na kterou je možné směřovat dotazy:
Anna Bekárková annabekarkova@gmail.com tel.: 736 522 818

phpRS PHP MySQL Apache
Tento web běží na upraveném redakčním systému phpRS.

Vyhledávání
Ubytování v České KanaděKomorníkUbytování KunžakChata rybníkaUbytování větších skupinChata KomorníkChata Jižní ČechyPenzion skupinyChata Česká KanadaPenzion Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníChata na Samotě

Přihlásit se (upravit nastavení)
Zapomenutí hesla
Zrušení účtu

Odhlášení

Registrace nového čtenáře